Omega a Alfa: Christianův příběh

Osmá kapitola

„Takže, abych to zkrátil, myslím, že máš ohledně Daniela pravdu," dokončil jsem svůj dlouhý monolog a pohlédl na Konstantina sedícího naproti mě v křesle.

Adrian nás poslouchal jen na půl a do naší konverzace se nezapojoval. Stál u kuchyňského pultu a připravoval nějaké občerstvení, přestože jsem mu několikrát řekl, že kvůli mě opravdu nemusí. Už takhle mi bylo trapně, že je zase otravuju, ale potřeboval jsem svoji situaci s někým probrat. A nikdo jiný než Konstantin a Adrian mě nenapadl. 

Nejprve jsem myslel, že si popovídám s Alexem, ale za prvé odjel na víkend domů a za druhé jsem to nepovažoval za dobrý nápad vzhledem k tomu, že také on byl s Danielem zapletený. 

„Existuje mnoho důvodů, proč se bojí zapojit city. Mohl se dřív spálit, mohl mu někdo ublížit," zhodnotil Kosťa. 

„To mě taky napadlo, ale jak mám zjistit, co za tím skutečně je? Nechce se mnou mluvit, vlastně od toho pondělka jsem ho neviděl. Asi se mi vyhýbá."

„Patrně budeš muset přijmout jeho rozhodnutí. To omega si vybírá alfu."

„Jenomže já mám pocit, že on by mě chtěl. Cítím, že se k sobě hodíme."

Slyšel jsem, jak si Adrian odfrkl a hodil po mně nesouhlasný pohled. Už od začátku dával jasně najevo, že se mu ten můj vztah nevztah s Danielem ani trochu nelíbí.

Konstantin se na svého omegu tak zvláštně zadíval, než obrátil pozornost zpět ke mně:  „To, že to takhle cítíš, neznamená, že on také. Navíc ti řekl, že nechce partnera. To mi přijde dost definitivní."

„Jo, já vím," povzdechl jsem si. „Ale tak mi dej aspoň nějakou naději." 

„Hm," zamyslel se, „chce, abys s ním byl ve chvíli, kdy bude nejzranitelnější, a i když z toho, cos mi pověděl, to vypadá, že si dává velký pozor, aby se mezi vámi nevytvořilo citové pouto, omega v tomhle stavu bude obtížně něco předstírat. Takže pokud máš pravdu a cítí to podobně jako ty, cítí, že se k sobě hodíte, během heatu to na něm poznáš."

„To mluvíš ze zkušenosti?" ušklíbl jsem se. Konstantin vždycky působil, že ví, o čem mluví a má v těchto věcech přehled.  

„Řekneme, že mám nějaké zkušenosti s omegami," pousmál se, „dřív jsem s nimi pracoval, pomáhal jim."

„Jak pomáhal?" přejel jsem ho šokovaným pohledem, protože mě samozřejmě hned napadla pouze jediná věc, jak by alfa jako Konstantin mohl "pomáhat" omegám. 

„Ne tak, jak si myslíš," přerušil mě rychle, abych si nemyslel bůhvíco. I když já si to stejně myslel a nemohl tu představu dostat z hlavy. „Šlo převážně o psychickou podporu."

Převážně... Hm, zajímavé. Navíc se nedalo nevšimnout, jak se Konstantin a Adrian na sebe podívali.

„Takže takhle jsi potkal Adriana?" zeptal jsem se přesvědčený, že mám pravdu, „Poskytl jsi mu svoji "pomoc"?" 

„O nás nejde," šel od tohoto ožehavého tématu Konstantin raději rychle pryč. Docela by mě zajímaly detaily, ale nechtěl jsem vyzvídat.

Adrian postupně přinesl na stůl tři kávy a nějaké narychlo připravené jednohubky a pak si k nám konečně přisedl. 

Přitiskl se ke svému alfovi, který ho jednou rukou objal kolem ramen. Vypadali spolu stejně zamilovaně a šťastně, jako když jsem tady byl před dvěma týdny.

„Myslel jsem, že sis s tím omegou začal, abys mu dal za vyučenou," zapojil se do naší konverzace Adrian, „ale čím víc tě poslouchám, tím mám větší dojem, že to spíš on pěkně mává s tebou."

„Původně jsem se mu chtěl pomstít, chtěl jsem se na něj vykašlat, až mě bude potřebovat, ale teď...," odmlčel jsem se a povzdechl si. „Asi jsem vážně nepoučitelný idiot."

„To teda jsi," vypálil mladší omega, který si servírky nebral. 

„No tak, Adriane," mírnil ho Konstantin, který byl od začátku k mojí situaci daleko chápavější, patrně proto, že byl také alfa a dokázal se do mě lépe vcítit.

Jenomže černovlasý omega se nenechal jen tak umírnit. Naopak, zdál se pěkně v ráži. 

„Žádné: No tak, Adriane," odvětil a pohlédl na mě s tím žárem v očích, který se mi u něj tolik líbil. Asi proto, že si vždycky stál za svým a nenechal si nic líbit od žádného alfy, jsem se do Adriana tehdy na škole zamiloval. 

„Hele, Chrisi, myslel jsem si o tobě, že jsi chytrej kluk, ale teď se chováš jako pitomec. Tenhle Daniel ti způsobí jenom problémy, zjistils vůbec, proč ho ten alfa napadl?"

Zavrtěl jsem hlavou. 

Ne, nezjistil jsem, kdo to Danielovi způsobil, a proč. Ale rozhodně jsem se snažil. Jenomže ať jsem se vyptával sebevíc, nikdo nic konkrétního nevěděl a Daniela jsem od toho dne neviděl.

Včera jsem to nevydržel a poslal mu zprávu, jestli je v pořádku. Dočkal jsem se pouze jednoslovné kladné odpovědi, ale i za tu jsem byl rád. Nicméně mi došlo, že se mnou komunikovat nechce, a to ani osobně ani nijak jinak. 

Proto  jsem se rozhodl to nechat být a počkat, až se mi ozve sám. Což by mohlo být každým okamžikem vzhledem k tomu, že pokud jsem si dobře zapamatoval jeho slova, měl by mu začít heat někdy v následujících dnech.

„Tak vidíš. Bůhví v čem je ten kluk namočený," pokračoval Adrian, kterého neumlčel ani významný pohled jeho alfy. „Všichni, kdo s ním měli co do činění, ti radili, ať jdeš od něj. Proč neposlechneš? To už tě stihl tak pobláznit?"

„Možná ano," připustil jsem. „Ale hlavně chci zjistit, co se s ním děje. Vidím, že má nějaké problémy a potřebuje pomoc."

„Nebo to na tebe tak dobře hraje. Všechny alfy v sobě mají ochranitelské pudy a on to dobře ví a využívá toho, aby si tě omotal kolem prstu," argumentoval Adrian. 

„To se mi moc nezdá," namítl Konstantin zamyšleně. „Naznačuješ tím, že Christianovi lhal ohledně svých zranění a o tom, že ho napadl ten druhý alfa?" 

„Proč ne? Očividně mu manipulace a lhaní nedělá problém," odvětil ostře jeho partner.

Mlčky jsem zvažoval Adrianova slova. Při pomyšlení, že by mohl mít pravdu, ve mně zatrnulo a žaludek se mi sevřel nepříjemným pocitem.

„Ale on byl zraněný," ozval jsem se. „To nenahrál."

„Jasně, ale nemusel mu to udělat nějaký alfa, mohlo se stát úplně něco jiného. Proč myslíš, že můžeš věřit čemukoli, co řekl?" Adrian byl k nezastavení a jeho slova se mi vůbec nezamlouvala. Nicméně z čistě logického pohledu to dávalo smysl. 

Ovšemže to na mě mohl Daniel nahrát a právě ta historka o tom, že ho napadl jiný alfa společně s tím, jak zbitě vypadal, ve mně nastartovala všechny moje teritoriální a ochranitelské pudy. Proto jsem také nakonec ustoupil od svého původního plánu, jak se mu pomstít. Proto mi na něm začalo záležet. 

A Adrian mi tady teď tvrdí, že to celé mohla být past?  

Zavřel jsem oči a snažil se vybavit ten okamžik na pánských toaletách, na Daniela, na jeho slova, na jeho zakrvácený ret, na to, jak se chvěl v mé náruči, na všechny ty vjemy a pocity...

„Ne," zavrtěl jsem odmítavě hlavou. „Cítil jsem z něj strach, slyšel jsem omegu uvnitř něj, jak je vystrašený... Něco takového by nedokázal nahrát."

Přesto mě Adrianova slova znejistěla. A konkrétně jedna jeho věta mi utkvěla v paměti. 

Proč myslíš, že můžeš věřit čemukoli, co řekl?

A právě v tu chvíli mi pípnutí mobilu oznámilo příchozí zprávu. A já věděl, že mi píše právě on. 

Automaticky jsem sáhl do kapsy pro telefon a přečetl si Danielovu zprávu.

„Co se děje?" zeptal se Konstantin, když viděl, jak jsem ztuhl. 

„Píše mi Daniel, abych za ním přijel," odpověděl  jsem pomalu s pohledem stále upřeným na displeji mobilu. „Začal mu heat."