Omega a Alfa: Christianův příběh

Osmnáctá kapitola

Daniel za mnou další den do nemocnice nepřišel. A vzhledem k tomu, že obvykle chodil každý den, mi to přišlo poněkud podezřelé.

Když jsem mu napsal, dlouho se neozýval a já začínal mít strach, že změnil názor a mezi námi to zase půjde do háje. Nakonec mi odepsal, že musel něco nutně dodělat do školy a nestihl za mnou zajít. Jasně, to jsem chápal. Jen aby to nebyla výmluva.

Snad mě zítra konečně pustí domů a budu za ním moci zajít a všechno si v klidu vyjasnit.

Odpoledne přišli Adrian a Konstantin s novinkami.

„Tak co jste zjistili?" zeptal jsem se hned, jak se ukázali ve dveřích. A jistě toho zjistili hodně, protože jinak by s sebou Kosťa nevlekl plnou tašku dokumentů a knih. 

Trochu jsem ho podezíral, že historie je jeho hobby a v pátrání ve starých záznamech a archívech se vyžívá.  

„Tady je všechno, co jsme našli o zkouškách, které měly určit vhodného alfu," položil Konstantin zmiňovanou tašku s materiály na stolek, viditelně hrdý na svoje badatelské schopnosti. 

„Kosťa v tom ležel skoro celou noc, ani jsem ho nemohl dostat do postele," pousmál se Adrian, který se zdál podobně natěšený, až mi řeknou novinky.

„Nejčastěji se skloňuje zkouška bojem," začal Konstantin, aniž by reagoval na poznámku svého partnera. „To vlastně nebylo nic jiného než souboj alf, které se dané omeze dvořili. Ale hodně záleželo na místních zvyklostech. Někde se to bralo velmi vážně a boje byly opravdu drsné, docházelo běžně k úmrtím. Někde se to pojímalo pouze symbolicky, kdy méně významný alfa zkrátka po pár vteřinách vzdal a přenechal omegu tomu druhému. A samozřejmě se také podvádělo, docházelo k podplácení oponentů a..."

„Dobře, dobře," zastavil ho Adrian. „Nemáme na to celý den, zlato, jen to podstatné."

„Takže, abych Daniela přesvědčil, že jsem pro něj ten pravý, musím přeprat všechny svoje soky?" zeptal jsem se.

„Což jsi udělal," mrkl na mě Konstantin spiklenecky. 

„No, je pravda, že jsem se popral s Liborem."

„A s Alexem," doplnil Adrian, přestože s Alexem to nebyla zdaleka tak drsná bitka jako právě s Liborem. „Tím jsi odradil všechny ostatní a jsi vítěz."

„Nevím, jestli tohle vysvětlení bude stačit, abych Daniela přesvědčil."

„To ještě není všechno," rozzářil se Konstantin, který se nemohl dočkat, až bude pokračovat ve výkladu.

„Podle historických pramenů se někde přistupovalo ke zkoušce odvahy. Cílem bylo zjistit, jak je daný alfa odolný, jak zvládá bolest a co všechno pro svého omegu vydrží."

„Aha... A to dokážu jak?"

„To už jsi přece také úspěšně splnil," usmál se Adrian vesele. 

„Vážně?" 

„Jasně, srazilo tě auto a i když ti Štěpán tvrdil, že je to kvůli Danielovi, nenechal ses odradit a zůstal s ním. Na rozdíl od těch ostatních."

To sice byla pravda, ale celé mi to přišlo příliš jednoduché.

„No nevím," zavrtěl jsem nevěřícně hlavou, „nějak moc si to přizpůsobujeme. A vůbec je to celé přitažené za vlasy."

„Asi jo, ale když Daniel věří na prokletí, tak by mohl uvěřit taky tomuhle, ne?" namítl Adrian. „A když mu to správně podáš, musí to zabrat."