Omega a Alfa: Christianův příběh

Druhá kapitola

A že jsem toho o Danielovi zjistil opravdu hodně.

Stačilo se poptat pár kluků na koleji, kde jsme s Alexem bydleli. A všichni víceméně opakovali to samé, co mi řekl ten alfa u oběda.

„Líbí se mu, když o něj alfy soupeří."

„Vždycky si někoho vybere, ale dlouho to nevydrží. Pak jde zase dál."

„On nechce žádného svého alfu, chce si jen užívat."

„Využije tě a odkopne."

„Radši si s ním nic nezačínej."

„Radši si s ním nic nezačínej."

„Radši si s ním nic nezačínej..."

Takže, když jsem na Daniela narazil potřetí, už jsem věděl, s kým mám tu čest. 

Potkal jsem ho ve čtvrtek večer v jednom studenty oblíbeném podniku, kam jsme s Alexem a dalšími spolužáky vyrazili.

Zaregistroval jsem ho hned, jak jsme vešli, seděl u stolu v rohu s několika kamarády. Naše pohledy se okamžitě střetly a propletly stejně jako na té přednášce. 

Nemohl jsem si pomoct. 

Byl to snad nejkrásnější kluk, co jsem kdy potkal. A byl to navíc omega, který přesně věděl, co má dělat, aby se mi z něj začaly podlamovat kolena.

Neuvěřitelně mě přitahoval. 

Jenomže jsem nechtěl být pouze jeho další zářez. Ještě před pár měsíci by mi to asi bylo jedno, ale po zkušenosti s Adrianem jsem pochopil, že nestojím o nějaký nezávazný flirt. Chtěl jsem partnera na celý život, chtěl jsem to, co měl Adrian se svým alfou Konstantinem. 

Bohužel podle toho, co jsem o Danielovi slyšel, byl tenhle omega cokoli, jen ne materiál pro vážný vztah.

Ale ty jeho oči, ty jeho světle hnědé kadeře, co se mu vlnily kolem obličeje, ten jeho nevinný pohled, který, jak mi nyní došlo, byl předstíraný. Protože Daniel rozhodně nebyl žádné neviňátko.  

V narvaném baru hrála hlasitá hudba, skoro všechny stoly obsazené, takže jsme si s Alexem sedli na bar a objednali si drink. 

Ten první jsem do sebe vyklopil na ex a poručil si další. A přestože jsem se směrem k Danielovi znovu nepodíval, cítil jsem jeho pohled v zádech.  

A když jsem koutkem oka zaregistroval, jak zamířil k baru, trochu jsem zpanikařil. Se záminkou, že si potřebuju odskočit na záchod, jsem se vytratil, abych se s tím omegou nemusel potkat.

Nakonec jsem místo na toalety, vyklouzl ven. Chtěl jsem si na chvíli pročistit hlavu na čerstvém vzduchu.

Už se setmělo a před barem postávalo několik postav s cigaretou. Právě jsem sahal do zadní kapsy džínů pro svůj telefon, abych si zkontroloval zprávy, když jsem zaslechl vyslovit svoje jméno.

„Christiane, ty přede mnou utíkáš?" 

Samozřejmě, že to byl on. Ozářen naoranžovělým světlem pouličních lamp se pomalu blížil ke mně.

„Měl bych?" odvětil jsem a instinktivně ustoupil. Věděl jsem, že v jeho blízkosti bude těžké se ovládnout, navíc když jsem v sobě měl už nějaký ten alkohol. 

Překvapivě zůstal stát a nechal mezi námi asi dvoumetrovou vzdálenost.  

Ztěžka jsem polkl a zaťal ruce v pěst až se mi nehty zaryly do dlaně. Byl neodolatelný, nádherně voněl, snad dokonce lépe než Adrian, než se spároval s tím svým alfou, a to bylo co říct.