Omega a Alfa: Christianův příběh

Třináctá kapitola

A poté jsem Daniela ze své náruče už nepustil.

Přišlo mi, že nést ho, je vlastně strašně jednoduché, jako by nic nevážil.

Nelíbilo se mi však, jak je Daniel na dotek horký a jak se celý třese. A po chvíli začal opakovat moje jméno tónem, který nasvědčoval, že blouzní a neví, kde je nebo co se s ním děje.

Zvažoval jsem, kam ho vzít. Napadlo mě jít s ním na můj pokoj na koleji. Alex tam nebude a o víkendu tam všeobecně panoval celkem klid. Ale Adrian s Konstantinem, se kterými jsem se střetnul před domem toho Libora, nebo jak se ten druhý alfa jmenoval, mě od toho odrazovali.

„Bude pro něj lepší, když bude v prostředí, které zná," namítl Kosťa a jeho partner přikyvoval. „Vezmi ho zpátky k němu domů."

„Máme tu auto, hodíme vás tam," nabídl Adrian, který na druhého omegu, kterého jsem tiskl k sobě, soucitně hleděl. Ten tam byl jeho strohý tón a neoblomný názor, že Daniel potřebuje dostat za vyučenou. Asi také pochopil, že naopak potřebuje pomoc.

A já bych mu pomohl rád. Kdybych jen věděl jak.

Konstantin nás usadil na zadní sedadlo své Hondy Civic, ale ani uvnitř auta jsem Daniela nepustil od sebe.

Byl na tom čím dál hůř, tiskl se ke mně a tiše kňučel, nespojený, že nás dělí látka našeho od deště promočeného oblečení. Snažil se dostat pod něj, aby se ke mně mohl přitisknout kůže na kůže.

„Už brzy," slíbil jsem mu šeptem.

„Je na tom mizerně," zhodnotil Kosťa, který si sedl na sedadlo řidiče. Adrian zaujal místo spolujezdce.

Nadiktoval jsem mu adresu Danielova bytu a on se bez dalšího zdržování rozjel. Cesta nočním městem trvala naštěstí pouze několik minut a brzy jsme byli na místě.

„Díky. Nevím, co bych si bez vás počal," řekl jsem vděčně, když jsem vystupoval z auta podpírajíc Daniela, kterého však nohy nedokázaly unést. Proto jsem ho znovu zvedl do náruče.

„Kdyby se něco zvrtlo, dej nám vědět," připomněl mi ještě Adrian, ale já doufal, že jakmile Daniela svléknu z těch mokrých šatů a vlezu s ním do postele, všechno bude zase v pořádku.

Rozloučil jsem se s mými dvěma přáteli, bez jejichž pomoci mohla tahle noc dopadnout katastrofálně.

Poté jsem vynesl Daniela do třetího patra a v kapse kalhot zapátral po klíči, který jsem si duchapřítomně vzal s sebou.

Jakmile Daniel poznal, že je doma, o něco se uklidnil.

„Christiane," šeptal moje jméno jako nešťastné štěně. „Prosím."

Věděl jsem, o co prosí a co potřebuje. Proto jsem na nic dalšího nečekal a dovedl ho přímo do jeho ložnice. Tam jsem z něj v rychlosti stáhl všechno to mokré oblečení.

Navzdory tomu, že byl úplně promočený a prochladlý z venku, kůži měl horkou.

Také jsem se svlékl a nechal svoje mokré a špinavé oblečení na jedné hromadě. A pak jsem ho objal a vzal do postele.

Hlavou mi proběhla myšlenka, že jsem si měl nejprve ošetřit a zkontrolovat můj pošramocený obličej. Ale jakmile jsem Daniela položil na postel a přejel pohledem po jeho drobném chvějícím se těle, všechny tyhle myšlenky se vypařily.

Teď jsem měl na práci něco daleko důležitější než lízat si rány ze rvačky s tím druhým alfou.

Slyšel jsem, jak Daniel vydechl úlevou a slastí, když se k sobě naše nahá těla přitiskla. Opatrně jsem ho začal líbat a hladit po jeho hladké kůži všude tam, kam jsem dosáhl.