heart attack // h.s.

2

Posadila jsem se k zapadlému stolku u okna, který mi připomínal mě. Po delší době jsem se konečně rozhodla si zajít do kavárny. Vůně kafé a sladkých dortíků byla pro mé čuchové buňky ráj, slastně jsem vydechla, když jsem se posadila. Vzala jsem si do ruky lístek, který jsem měla přečtený snad už nazpaměť, ale čekala jsem třeba i něco nového. Na prosklený výhled dopadaly mohutné kapky deště, narazily do skla a pak jedna po druhé sjížděly dolů, dokud se nerozpily na chodníku, nechávajíc po sobě tmavší stopy.

Nižší slečna přišla k mému stolu, jemně se na mě usmála, než začala. „Ahoj, máš vybráno?"

„Ano, prosím jednu horkou čokoládu," usmála jsem se a ona si propiskou do zápisníku zapsala mou nabídku, než kývla a odešla.

Nechápala jsem, jak jsem to tu mohla opustit, i když jsem místo chození sem chodila pomáhat do dětského domova, což byla lepší věc, než chodit do kavárny. I tak jsem litovala, že jsem tak jedinečné místo, jako tohle, opustila.

Po chvíli mi byla přinesena horká čokoláda, usmála jsem se na malou blondýnku a slušně poděkovala.

Hodiny naproti mně ukazovaly půl čtvrté, což znamenalo, že za půl hodiny jsem měla být u dětského domova na dobrovolnou výpomoc. Milovala jsem dětské úsměvy, ať už jsem udělala jakoukoliv maličkost.

Dopila jsem čokoládu, hodila jsem pár bankovek na stůl a vyrazila jsem na cestu. Šla jsem o čtvrt hodiny dříve, což bylo normální, protože si myslím, že jsem se na děti těšila víc, než oni na mě. Ne, že bych říkala, že mě mají rádi, ale jejich jiskřičky v těch malých roztomilých očíčkách, když vejdu do dveří se nedají přehlédnout, ať už se díváte kamkoli.

Otevřela jsem velké vchodové dveře, přešla jsem okolo recepce a šla jsem rovnou do hrací místnosti, kde všichni ti prckové sídlili.

Při zvuku otevírání dveří se všichni otočili na mě, přičemž jedna malá blonďatá nestvůrka za mnou přiběhla a roztomile obmotala její malé ručičky okolo mé nohy.

„Rosiee, pust mě," zasmála jsem se, Rosie natáhla své malé ručičky ke mně, abych ji vzala k sobě do náruče, chytila jsem ji pod zadečkem a vyšvihla ji do své náruče.

„Jack se se mnou nechtěl podělit o bonbony, co si nám tu minule nechala," stěžovala si na svého hnědovlasého kamaráda, přičemž vyšpulila spodní ret.

„Když budeš hodná, možná tu něco najdu."

Nadšeně vypískla, v jejích velkých modrých očích měla jiskřičky, dala jsem ji z mé náruče dolů, aby si šla hrát s ostatními.

Rosie bylo pět let, v dětském domově je od svých dvou let, kam byla dána svými rodiči, kvůli finančním problémům v jejich rodině a jejich věku, který je nutil chodit ještě do školy.

„Audrey, prosím, pojď sem na chvíli," ze dveří vykoukla hlava brunetky, která tu se mnou dobrovolně pracovala.

„Co se děje?" zabouchla jsem dveře a sedla jsem si na malé křesílko uprostřed místnosti.

„Zítra tady budeme mít ještě jednu pomocnou ruku, chci, aby si ho hlídala, nebude tu dobrovolně, má to za trest od jeho matky, zapletl se do něčeho špatného, takže ho prosím ohlídáš, dobře?"

„Jistě, kdo je to?" znervózňoval mě fakt, že to bude kluk, neměla sem s nimi dobré zkušenosti a vůbec, neměla jsem ráda klučičí společnost ve všech směrech.

„Harry Styles, syn Anne z kuchyně."

To jsem ještě nevěděla, o koho vůbec jde.

Děkuju za ohlasy k minulé části, poslední dobou mě začalo bavit psát, takže snad budu dávat části rychleji a budou snad i lepší:), doufám, že se v tom příběhu zatím nikdo nemotá, i když občas i já si řeknu takové to *wtf, co to sakra píšeš?* :ddd

obrázek nahoře - Audrey (Amanda Steele)

Kee <3