heart attack // h.s.

25

Nevěděla jsem, proč jsem sem šla a za jakým cílem, ale přesto jsem tu stála, se strachem v diamantových očích, držíc svou nejlepší kamarádku. Nemluvili jsme, nebylo to potřeba. Každá z nás byla ponořena ve svých vlastních myšlenkách. Nevím, jestli jsem spíše optimista nebo pesimista, ale vím, že teď myslím na to nejhorší, co se může stát. Cítila jsem strach v kostech, přišla jsem si jako ten den v nemocnici, kdy naposledy vydechla má matka, přišlo mi, jako bych to všechno zažívala znovu, ale tentokrát šlo o můj vlastní život.

V mém životě jsem zažila hodně špatného a hodně dobrého. Právě jsem byla neskutečně šťastná s lidmi, které jsem milovala, věřila jsem jim a znala jsem je. Byla jsem připravena začít opravdu žít, začít zkoušet věci, které jsem nikdy nezkoušela, zkusit založit rodinu s někým, kdo mě bude milovat i za všechny nedokonalosti; jako v romantickém filmu.

Tmavě šedivé mraky vznášející se na obloze vypadaly, jako by se mnou soucítily. Souhlasily s tím, že lidé si nic špatného nezaslouží, natož smrt. Doufám, že k tomu se nedopracuji, alespoň prozatím ne.

„Bojíš se?" šeptne Naomi, nervózně poklepává nohou.

„Je to zatím jen vyšetření, doufám, že to bude v pohodě," snažím se znít vyrovnaně a sebevědomě, ale lhát pohledem ani slovy mi nikdy nešlo.

„Ví to Harry?" téhle otázky jsem se bála, nechtěla jsem ho děsit, ještě není nic jisté, jdu teprve na vyšetření.

„Ne, řeknu mu to, až budu vědět výsledky," lehce na mě kývne.

„Audrey, ale řekneš mu to opravdu, dobře? Záleží mu na tobě," ujistí se.

„Také mi na něm záleží."

„Jo, já vím," usměje se.

„Audrey Porter?"

Zvedla jsem své věci a i s Naomi jsem vešla do čisté bíle natřené ordinace.

„Udělejte si pohodlí, za chvíli přijde vaše lékařka," kývnu na sestřičku, než se posadím na typické lůžko.

„Promiň, neměla jsem tě sem tahat," Odmlčím se. „tohle přeci zvládnu sama, jen mi budou dávat otázky, popřípadě brát krev," povzdechnu si.

„A řeknou ti, jestli dostaneš rakovinu," zamračí se Naomi. „chci tu s tebou zůstat, je to v pohodě, Audrey."

Klepání se ozve místností, než dveřmi projde starší lékařka v bílém plášti.

„Audrey Porter?" ujistí se.

„Ano," vyhrkne Naomi příliš rychle, cítím mnou kolovat strach a nepříjemně se na lůžku pomrvím.

„Tedy, to je ona," ukáže na mě. „já jsem tu jen s ní."

„V pořádku, je důležité mít jakoukoli oporu," příjemně se usměje. „pokud bude test pozitivní, budou vás čekat nelehká rozhodnutí, myslím, že někdo takový se Vám bude hodit."

„Někdo to občas ani vědět nechce."

„Ano, já nejdříve také nechtěla," odmlčela jsem se. „ale má máma na rakovinu zemřela."

„Pokud ten gen máte.. Dají se podniknout určité kroky. Gen také zvyšuje riziko rakoviny vaječníků. Časem byste musela zvážit i jejich odstranění. Přemýšlela jste už o tom, kdy chcete mít děti?"

„Nemám přítele, ani naplánované děti. Myslela jsem, že někoho potkám a budeme to řešit spolu."

„Nebudeme předbíhat. Ten gen nemusíte mít."

„Teď Vám odeberu krev, i jedna kapka krve nám může dokázat, jestli gen máte, nebo nemáte, poté ji pošleme do laboratoře. Výsledky vám pošleme buď poštou, nebo telefonátem."

---

Ano, opravdu jsem se k tomu dokopala! Zlatého bludišťáka, prosím!:D

Ani nevíte, jak bylo těžké tenhle díl napsat. Pokud myslíte, že vím, co se šetří, když máte rakovinu, tak to se mýlíte.:D Inspirovala jsem se filmem, kde byla podobná scéna. Neskutečně mi to pomohlo, protože hledat na internetu, co se dělá, když jdete na vyšetření, by bylo opravdu těžké.:D

Ale jsem ráda, že jsem se k tomu dokopala, snad bych už měla normálně přidávat. Omlouvám se, že díl je krátký, ale prostě se opět rozjíždím.:) 

Doufám, že vás opět nezklamu! ily!