heart attack // h.s.

3

„Naomi, to už je potřetí, co to rušíš!" zvýšila jsem hlas.

„Promiň, Audrey."

Típla jsem to.

Naomi byla má kamarádka od třetí třídy, když nastoupila k nám na školu.

Její kudrnaté vlasy jí spadaly téměř pod prsa. Oči jí vynikaly, jelikož byly krásně modré a ona byla bruneta. Jediná její chyba byla ta, že byla divoká. A když říkám divoká, opravdu myslím divoká. Její postel poznala už několik desítek mužů a její šatník neznal nic, jako jsou džíny a svetry. Obě jsme byli rozdílné, ale možná to bylo to, proč jsme se bavily.

A právě teď zrušila další naši schůzku.

Stála jsem před kinem s dvěma lístky v pravé ruce, naštvaná na svoji kamarádku a naštvaná na sebe, že jsem koupila ty lístky přes internet a nepočkala jsem na ni.

Hodila jsem lístky do nejbližšího koše a zabořila jsem ruce do kapes. Podzimní počasí už se začalo projevovat, někteří lidé už vytahovali bundy, aby jim nebyla zima. Ani já nebyla opakem, přes sebe jsem měla přehozenou černou koženou bundu, která mi moc nepomáhala, ale i přes to mi bylo docela příjemně, i když vítr byl docela chladný.

Rozhodla jsem se, že půjdu domů, v tuhle večerní hodinu ani nebyl žádný program, který bych venku mohla dělat.

Listí padalo ze stromů, čímž nechávalo větve holé a samotné. Ulice osvěcovaly lampy, některá z nich občas zablikala, kvůli její nefunkčnosti.

Naštvaně jsem kopla do kamínku přede mnou, ten se odrazil a skončil o pár centimetrů dál.

Když jsem šla okolo té známé továrny, přehrála jsem si v hlavě, co jsem viděla, když jsem tu byla. Táhlo mě to se jít podívat dovnitř, i když tam byla hustá tma a zima. Dlouho jsem se na tu budovu dívala, než jsem vykročila směrem k budově. Prošla jsem vchodem, na obou stranách byly místnosti, bylo tak šero, že jsem skoro nic neviděla. Rozsvítila jsem si baterku v telefonu a směřovala jsem na místa okolo sebe.

Na zemi byly samé flašky od alkoholu, sáčky a cigarety. Ten pohled mě znechucoval, protože já byla proti všemu z téhle kategorie, ale přesto jsem šla dál.

Vyšla jsem dřevěné schody nahoru, které byly cítit plísní, celkově všechno tu bylo cítit plísní, dřevo bylo nasáklé vodou, zdi tu byly hodně popraskané a v koutech byly schovaní pavouci, kteří si tu udělali domov. Opatrně jsem našlapovala na každý schod, abych se nepropadla.

U předposledního schodu jsem se podívala do místností, které se v druhém patře nacházely. Můj pohled se zastavil na okně, které bylo otevřené, spíše tam žádné nebylo, byla to jen čtvercová díra, ve které se dříve okno nacházelo. V okně seděl chlapec a kouřil opět tu zatracenou tyčinku.

Věděla jsem, kde jsem ho potkala.

Omlouvám se, že je toho textu tak málo, budu se snažit to zlepšovat.:)

Kee<3