HARRY'S POV
Bříšky prstů jsem jemně projížděl ostny na rudé růži, kterou jsem svíral v levé ruce.
Byl to hrozný pocit.. Vše mi ji připomínalo, při pohledu na rudou růži jsem si vzpomněl na její měkké rty, které jsem neměl tolikrát možnost políbit. A i přes to, že to byl už rok od její smrti, jsem si pořád nedokázal uvědomit, že neucítím její vůni, neuslyším její smích a neuvidím ji si hrát s dětmi.
Ten pocit mě zabíjel.. Zabíjel mě uvnitř, hluboko v mém srdci.
Přes husté, tmavé mraky nepronikal ani jeden sluneční paprsek a tak jsem mohl mít pocit, že ji tu mám u sebe. Její láska k deštivému počasí byla ubíjející a její originalita mě vždy překvapovala.
Položil jsem růži na desku mramorového kamene.
Jeden hrom se ozval hřbitovem, přičemž jsem se lehce otřásl. Malé ručky objaly mou levou nohu a to byl znak, že byl už čas jít.
„Prosím, pojďme už," zafňukala Rosie.
„Už jdeme, jen se rozloučím s maminkou," šeptl jsem směrem k ní a chytil její malou ručku do té mé.
Sehl jsem se k hrobu a zašeptal do oblohy dvě slůvka, se kterými Audrey naposledy vydechla.
„Miluji tě."
---
TOHLE JE OFICIÁLNÍ KONEC!
Moc děkuji za všechny hlasy a čtenáře, kteří to vydrželi od začátku až do konce! Jsem vám neskutečně vděčná a moc doufám, že jste přetrpěli všechny mé pravopisné chyby, pauzičky a opožděné přidávání.
Doufám, že se třeba někdy ještě setkáme u jiného příběhu, který budu psát já nebo někdo z vás a já budu čtenářem. :)
Budu moc ráda za komentáře, jak jste prožívali příběh, jestli máte nějaké otázky a já budu schopná na ně odpovědět, budu se snažit..
Napište vše, co máte na srdci! :)
ILYTTSAB
ČTEŠ
heart attack // h.s.
Fanfiction„Co sis o mně poprvé myslela, když jsi mě uviděla?" zeptal se. „Jako by se zastavil svět, čas přestal jít, zmáčkla jsem stop na přehrávači, mé srdce se zastavilo, začala jsem se potit, nevěděla jsem, jestli spím, protože někoho tak krásného, jsem...
