heart attack // h.s.

28

Opravdu jsem nečekala, že to přijde tak brzy. Myslím, že tak trochu jsem byla připravená, ale pořád jsem překvapená a docela zděšená tím, co mě dále čeká a co budu muset vše dělat proto, abych ten gen dostala pryč z mého těla. A nejvíce mě děsí to, že je možné, že v mém těle zůstane dále a to povede k té nejhorší variantě, kterou bych v mém věku určitě zažít nechtěla. Za celý svůj život jsem nepotkala žádnou spřízněnou duši; i když.. Tajně jsem doufala, že to třeba jednou bude Harry. Měla jsem velké plány do života, možná i s Rose, kterou jsem měla v plánu si časem vzít k sobě. Možná bych neměla předbíhat a přemýšlet tak pesimisticky, ale v tuhle chvíli jsou to jediné věci, co mě napadají. To, že jsem ještě neobjevila nová místa, která jsem vždy chtěla navštívit, to, že jsem ještě nikdy nenapsala svou vlastní knihu a nezažila žádný adrenalin.

Možná; Možná, že mezi těmi léky a operacemi, které mě čekají, bych mohla dělat věci, které jsem vždy chtěla udělat, ale neudělala jsem je. Trávit dny s lidmi, které mě dělají šťastnou a možná i si zajet někam, kam jsem vždy chtěla s někým, koho mám ráda a tak mít romantický den, který jsem nikdy nezažila. Vrátit se na chvíli do dětských let, i když jsem vlastně pořád tak trochu dítě.

„Audrey, jsi v pořádku?" Naomi prorazila tok mých myšlenek a zasedla do křesílka vedle mého lůžka.

„Promiň, trochu jsem se zamyslela," s lehkým úsměvem jsem pokroutila hlavou.

„Dobře.. Za chvíli by měl přijít Harry, pak společně můžeme odejít. Mluvila jsem s tvou lékařkou," odmlčela se. „termíny operace a všechny léky ti ještě má přijít dát, tedy myslím, že to říkala, v tu chvíli jsem polousínala, protože mi asi pět minut vyjmenovávala všechna rizika, která by mohla nastat, kdybys nějakou kontrolu vynechala. Věř mi, pomalu jsem z toho šílela," zamračila se.

„Promiň, už tě v tom nenechám," zasmála jsem se, lehce do ní strkajíc loktem.

„Máš vše sbaleno?"

„Mám," ujistila jsem ji.

„Jsem hrozně nervózní," poklepu lehce nohou do země.

„Pořád to Harry neví?"

Pokroutila jsem hlavou.

„Nevím, jestli to vydržím držet v tajnosti," povzdychne si.

„Nai, musíš to zvládnout, slib mi to, prosím."

Chvíli se na mě nepřetržitě bez jediného mrknutí dívala. „Dobře, slibuju."

Klepání se ozvalo celou místností, přičemž do místnosti vešel docela veselý Harry.

„Jdeme domů!" vykřikl.

„Harry, pořád jsme v nemocnici," okřikla ho Naomi, zlehka se smějíc.

„Dobře, už půjdeme? Chci být od nemocnice co nejdál," odmlčela jsem se. „na dost dlouho," věnuji pohled Naomi, sehnu se pro všechny své věci, přičemž mě Harry hned zarazí a půlku věcí vezme on s tím, že jsem marod a měla bych se ještě léčit.

Naposledy jsem se ohlédla do svého pokoje, jestli jsem něco nezapomněla.

„Ještě se stavím za mou lékařkou, pak vás doženu," usměju se.

„Audrey, zrovna jsem s vámi chtěla mluvit," doběhla mě doktorka Whittakerová, věnovala jsem jeden pohled Naomi, která hned hnala Harryho ven z nemocnice, za rohem mi naposledy mávla, než zmizeli u vchodu.

„Operace je možná klidně příští týden. Nechám Vám čas se trochu vzpamatovat. Budete mít čas se na to i psychicky připravit, víte, že už nebudete moci mít děti. Chci, abyste se na to připravila a trochu se s tím seznámila. Možná byste mohla někam jet, do lázní, nebo tak něco, přišla byste na jiné myšlenky," usmála se na mě.

„Zkusím něco najít, i když jsem s tím už jakžtakž smířená, hodně jsem o tom přemýšlela a myslím, že to nějak zvládnu, alespoň doufám. Mám přátele, kteří se o mě starají jako o dítě, takže si myslím, že to bude v pořádku," lehce se zasměju, pro uvolnění situace.

"Ještě jsem Vám chtěla říct, že byste se neměla stresovat, takže žádné adrenalinové sporty, nic namáhavého, buďte v klidu."

"Pokusím se o to."

„Dobře, přijďte příští týden, budu Vás čekat," řekla s lehkým úsměvem pohrávajícím si na jejích rtech.

„Přijdu," zašeptala jsem si pro sebe, když už doktorka Whittakerová odcházela.

Vyšla jsem z budovy nemocnice. Do obličeje mě ihned uhodil chladný vzduch Londýna. Byla to úleva nebýt uvězněná v pokoji, který trošku připomínal věznici. Myslím, že se hodně dlouho nebudu chtít vrátit, maximálně přežiji ty chemoterapie a operace. Nic víc.

„Audrey!" Naomi na mě mávla, rozešla jsem se směrem k nim, Harry už seděl v autě.

„Tak jak? Co říkala?" zeptala se.

„Operace je možná už příští týden, mám přijít," šeptla jsem.

„Uh, bude to dobré. Někam zajedeme," usmála se, lehce mi rukou přejíždějíc po zádech.

„Harry!" řekla nahlas.

„Jedeme na výlet!" 

-----

Vracím se opět s novým dílem! Je trochu později, protože jsem pekla a bylo toho docela hodně, čerti, sjížděla se k nám rodina a tak. Doufám, že všichni mí čtenáři (i když Vás není moc), jsou v celku a živí.:D

Doufám, že jsem Vás dnešním dílem nezklamala.

Děkuju moc za 8k reads a několik set votes! Už jsem měla potřebu vám poděkovat, protože je to neskutečné číslo, kterého si moc vážím!:)

Užívejte si poslední dny školy. Doufám, že nejsem jediná, která končí až 22..:D

I love u to the moon and back!