heart attack // h.s.

30

„Harry, zastav," zakňučel prosebně Niall.

„Nialle, jsme tam za ani ne 20 minut, to vydržíš. Navíc jsme asi před patnácti minutami zastavovali," zamítl to Harry.

„Ale to se mi ještě nechtělo," neúprosně se snažil Harryho přemluvit, aby zastavil.

„Nebudeme zastavovat," řekl rozhodně Harry.

„Fajn," zavrčel Niall. „ale až po mně budeš chtít, abych ti umýval zadní sedačky, tak to ode mě fakt nečekej, kámo."

Viděla jsem v zrcátku protočit Harryho očima, ale nijak mu neodpověděl.

Cesta ubíhala docela rychle, krajina se kolem nás míjela a po silnici, po které jsme jeli, nejelo skoro žádné auto a pokud ano, bylo to jedno za deset minut. To značilo tomu, že Lake District bude tiché místo pro uvolňující relaxaci. Všichni už jsme si podupávali nohou z nedočkavosti, až se ponoříme do teplé vířivky s vínem a nikdy nekončícím tichem. Myslím, že tenhle výlet nakonec nebude tak špatný nápad. Vyčistím si hlavu, budu mít čas na přátele a mohla by to být docela legrace. I když se pomalu blížily Vánoce a já neměla nic sehnaného, ani pro Rose, ani pro nikoho jiného. Počítala jsem s tím, že je otevřeno i na Štědrý den a něco seženu. Ani jsem nevěděla, kde budu o svátkách; jestli v dětském domově, nebo mě někdo pozve. Bylo by to dost nečekané, ale za tenhle rok jsem poznala dost dobrých přátel, ať už z dětského domova, nebo ze školy.

Cítila jsem to napětí mezi námi, očima jsme všichni běhali v jednom kuse na hodiny u rádia, snažíc se přeměnit ta čísla, aby ta cesta rychleji uběhla.

„Nemůžeš na to trochu šlápnout?" podrážděně se ozvala Naomi.

„Jsem jenom člověk a tady je určená rychlost, Naomi," odpověděl Harry.

„Takhle tam ale nikdy nedojedeme, jestli se budeme takhle courat."

„Taky tě tu můžu vysadit a pojedeme sami, jestli budeš mít takové kecy," potěšeně se na ni usmál.

Pod nosem si něco zamrmlala, obepínajíc své křehké tělo rukama.

„Už to vidím!" vypískla Naomi.

„Kde?"

„Před námi," prstem nám naznačila budovu, která se zdála z takové dálky malá.

„Panebože," vydechla jsem.

„Přesně tak," souhlasila Naomi.

„To znamená tak pět minut zbývající cesty?"

„Jo," řekla Naomi.

„Konečně," úlevně se usmál Niall.

„Co konečně?!" zděsil se Harry, dívajíc se na nás v zrcátku.

„Tam budeme," zakřenil se Niall.

„Debile," zamrmlal Harry.

„Slyšel jsem to."

„Pořád si to myslím."

„Nápodobně."

„Buďte zticha, připravuju se na tu relaxaci," věnovala jim zamračené pohledy, než opět zavřela oči.

Přijeli jsme k nižší, ale rozsáhlejší prosklené budově. Obklopovala ji příroda, čistá a nedotknutelná. Myslím, že tohle místo bylo to, co jsme celou dobu hledali a potřebovali, nemohla jsem se dočkat, až zkusím všechny věci, co Lake District poskytuje.

Všichni jsme vystoupili, míříc přes hlavní vchod rovnou k recepci, u které stála sympatická bruneta.

„Dobrý den, mohu Vám s něčím pomoci?"

„Chtěli bychom tu pokoj, tak na tři dny."

„Máme volné dva s dvěma lůžky, nebo chcete každý osamocený?"

„Myslím, že nám nebudou vadit ty dva, děkujeme."

Naomi vyřizovala pokoje a platbu, my se zatím dívali po celém tomhle ráji. Bylo tu ticho a klidno, nikde jsem neslyšela žádné děti ani žádné páry. Jako bychom tu byli úplně sami. A to mě dostatečně uklidňovalo.

„Je to tu krásné," promluvila jsem do úplného ticha.

„Jo," souhlasili kluci.

„Dobře. Máme pokoje 73 a 84, i přes to, že jsou ty čísla úplně odlišná, máme pokoje hned naproti sobě," oznámila Naomi. „což znamená, že já jsem s Audrey a ty a Niall jste spolu. Což také znamená, že nás nebudete chodit otravovat, protože mám také nějakou moc a dokážu hodně věcí."

„Jasný."

„Mám i náhradní klíče od pokojů, takže kdyby něco, choďte za mnou," doplnila. „to ale neznamená, že za mnou pořád budete lézt, jsem tu taky kvůli relaxaci, ne kvůli tomu, abych byla vaše pomoc, když si náhodou zavřete dveře."

„Nejsme děti, zvládneme to," protočil očima Harry.

„Uvidíme, co budete říkat za den pobytu, jinak už můžeme někam jít, nebo jestli se chcete podívat do pokojů, je mi to jedno. A všechna jídla máme tady, takže nemusíme chodit nikam zvlášť jíst."

„Fajn, Naomi, už můžeme normálně někam jít, nemusíš se chovat jako naše máma, má to být relaxace, ne rodinný výlet."

„Mám hlad, půjdeme se najíst?"

„Fajn."

„Fajn."

„Jenom si odskočím na záchod."  

--

Ani jsem nečekala, že ten díl přidám. Jsem docela zklamaná, protože je to fakt nuda a je to nezáživné. Vím, že poslední dobou je to nuda a nic se neděje, ale přijde mi, jako bych svou náladu přenášela do příběhu a to je podle mě docela špatně. Chci vědět, jak to vidíte vy, tak mi můžete psát názory. Rozhodně se nebojte napsat kritiku, chci vědět, jestli to má cenu, nebo si mám dát chvíli pauzu, abych se trochu probudila.:)

Krásnou adventní neděli!^-^