Běh lásky

Jen já a motor

Tak zněli první slova mé knížky. Viktor si četl slova a při jedné části se zamračil. Určitě pochopil na koho to je mířené.
...

Jen jsem mlčky seděla a čekala než něco řekne. Po chvíli se odtrhl a koukal do zdi stejně jako já.

Ani jeden jsme nevěděli co říct. Jenom on ví jak se cítím. Nikdo jiný.

„Ter?" otočil svůj pohled na mě.

Neodpověděla jsem mu. Hypnotizovala jsem zeď přede mnou a snažila jsem si urovnat myšlenky. Co se teď bude dít? Co přijde? Jak se ostatní zachovají?

„halo Ter vnímáš?" zašeptal Viktor. Jen mi po tváři steklo pár slz.

„prosím neplakej" obejmul mě.

„hm" otřela jsem si slzy.

„hele musíš se nějak svěřit Kubovi. Pomůže ti s tím. Já vím že je to s ním občas těžký, ale opravdu tě miluje" povzbudivě se usmál.

„jak víš že mě miluje?" zakroutila jsem hlavou. Nechtěla jsem nikomu věřit.

„jde to na něm hodně poznat. Je o hodně šťastnější když je s tebou. A tohle bych ti neměl říkat, protože je to překvapení ale složil ti track"

„vážně?" usmála jsem se.

„vážně" úsměv mi opětoval.

„měla bych se mu omluvit.." řekla jsem mu a zamyslela jsem se.

„to nechám na tobě" pohladil mě po ramenu.

„Viktore, upřímně.. Když se všechno ukázalo tak jak je. Nejsem si tak jistá že to mám pod kontrolou. Vím že bych už po tobě neměla nic chtít. Udělal si pro mě toho víc než kdokoliv jiný ale-" přerušil mě.

„jo pomůžu ti. Přespím tu na víkend a pak se uvidí co a jak" byla jsem mu strašně vděčná.

„nevím jak ti poděkovat" řekla jsem upřímně.

„můžu se ti taky s něčím svěřit?" koukl do země.

„samozřejmě, můžeš mi říct cokoliv"

„už je to 2 měsíce co jsme se rozešli s Adélou" koukl se na mě se smutkem v očích.

„copak se stalo?" přisunula jsem se k němu blíž.

„našla si lepšího než jsem já. Nebránil jsem ji. Chci aby byla šťastná" usmál se ale v jeho očích byla bolest. Bolest ze ztráty blízkého člověka. Ten pocit když se snažíte dělat všechno aby ten člověk byl šťastný ale sami při tom trpíte. Ten pocit když někoho milujete ale zároveň nenávidíte. Ten pocit když ztratíte sami sebe.

„Viki to je mi moc líto. Nevěřím že byl pro ní někdo lepší než ty. Jsi ten nejhodnější kluk co znám. Neboj najdeš takovou, která si tě bude vážit a hlavně tu, která si tě zaslouží. Máš tu mě jako podporu" jen se děkovně usmál.

„chyběla si mi"

„ty mě taky" obejmuli jsme se ještě jednou.