Běh lásky

První běh

Vzbudila jsem se v 9 hodin ráno rozlámaná na gauči v mém novém bytě.

Měla jsem hlad. Včera jsem si ještě něco na jídlo nakoupila ale rozhodla jsem se že zajdu do Caffeterie. Zvedla jsem se tedy do sedu a hned jakmile jsem se podívala z okna úsměv mi spadl z tváře. Pršelo tam.

„to jednou zvládnu, déšť mě nezabije" řekla jsem ani nevím proč nahlas.

Šla jsem tedy do koupelny a viděla jsem moji rozmazanou řasenku. Odlíčila jsem se a sepla jsem si moje černé vlasy do drdolu. Přemístila jsem se do mé ložnice. Na okno dopadaly kapky deště. Ze skříně jsem si vyndala obyčejné šedé tepláky, podprsenku na cvičení a přes ni jsem si dala černou mikinu na zip. Vzala jsem si ještě ledvinku do které jsem si dala klíče, mobil a peněženku. Nazula jsem si boty, dala sluchátka do uší a mohla jsem vyrazit směr Caffeterie.

Rozběhla jsem se a kapky deště začaly dopadat na moje tělo, ale mně to nevadilo vlastně to bylo osvěžující. Běžela jsem parkem a nikdo nikde. Kdo by tady taky byl v takovým počasí pomyslela jsem si. Už jsem skoro na konci parku a všimnu si že naproti mně taky někdo běží. Usměju se protože mi dojde že nejsem jedinej šílenec co chodí běhat v takovým počasí. Přiblížím se a vidím že to je muž asi okolo 30? Nevim. Zaujala mě jeho tetování které měl všude po obličeji a vlastně všude. Mile se na mě usmál. Já mu úsměv opětovala. Musela jsem se na něho pak ještě otočit. Všimla jsem si i jeho modrozelených dredů. Byl atraktivní to ne že ne. Otočila jsem se zpátky a běžela dál směr Caffeterie.

... V Caffeterii
„dobrý den" pozdravila jsem hned jak jsem vešla do podniku. Nebyla jsem nakonec ani tak promočená jak jsem si myslela.

„dobrý den" dostalo se mi odpovědi

Usadila jsem se ke stolu a servírka mi donesla jídelní lístek. Dnes tam byla jiná servírka ta včerejší byla o hodně sympatičtější. Tahle mi přišla arogantní ale jak se říká nesuď knihu podle obalu.

Objednala jsem si kafe a vajíčka se slaninou.

„děkuju" poděkovala jsem když mi servírka donesla moje jídlo. Vypadalo to úžasně a úžasně to taky chutnalo. Miluju to tady už teď a to tu bydlím druhý den. Možná to nebyla tak špatná změna. Dost jsem se bála, ale Pardubice byly dobrá volba. Dojedla jsem si svoji vinikající snídani a podívala se z okna pořád pršelo ale když jsem to zvládla sem zvládnu to i zpátky. Zaplatila jsem a vydala se ven. Řekla jsem si že bych si oběhla celý park dokola a pak se vrátila domů. Parkem to bylo v pohodě, protože tam byly stromy takže na mně ani tolik nepršelo.

Běžela jsem dokola a zase nikdo nikde. Poslouchala jsem hudbu a zaposlouchávala se do příjemné melodie. Přestalo pršet a tak jsem se jenom usmála. Po půl hodině jsem park oběhla a byla zase u Caffeterie. Takže už jsem běžela směrem k bytu. Byla jsem tak v polovině cesty a viděla zase toho potetovaného kluka. Jenže to bych nebyla já kdyby se něco nestalo. Zakopla jsem o kámen a zřítila se k zemi.

Kdyby si nebyla tak nešikovná nic se nidky nemuselo stát.

„kurva" sykla jsem

„dobrý?" přiběhl ke mně ten kluk a zadýchaně se mě optal

„jo dobrý" zakoukala jsem se mu do jeho krásných hnědých očí. Měl kouzelné oči. Podal mi ruku a pomohl se mi postavit na nohy. Podívala jsem se a měla jsem celou špinavou mikinu. VÝBORNĚ ZTRAPNI SE!

„super" řekla jsem si pro sebe a podívala jsem se na svoji mikinu. Taky mě slyšel a začal si sundávat mikinu. Když si sundával mikinu vyhrnulo se mu i kousek trička a já tak zahlédla jeho vypracované tělo. Mikinu mi dal.

„ne děkuju" bylo mi to blbý. Však je zima a vždyť se ani neznáme.

„ale nedělej" řekl se smíchem a já si tedy sundala moji mikinu a dala si přes hlavu tu jeho. Krásně voněla. Všimla jsem si že si mě celou dobu prohlíží. Usmála jsem se na něj.

„sluší ti" řekl mi a já cítila jak mi rudnou tváře.

„děkuju moc" snažila jsem se neztratit v jeho očích.

„jinak já jsem Jakub" představil se mi už 3. kluk od té doby co tady jsem.

„já jsem Terka" zase mě něco donutilo se usmát. Co ti je Terezo?

„můžu tě doprovodit?" zeptal se mě Kuba

„jo jasně proč ne" takže si to shrneme jdu prakticky s cizím člověkem k mému bytu. Tykám si už se třemi kluky a to jsem tu dva dny. Právě na sobě mám mikinu kluka, kterého znám asi dvě minuty. Dobře...

„bydlím v bytovkách támhle přes park" ukázala jsem směr mé bytovky a vydali jsme se tam společně. Během cesty se dokonce rozjasnila obloha a vysvitlo slunce. Povídali jsme si celou dobu až k mému bytu. Kuba je přesně ten typ člověka s kterým si můžete povídat několik hodin a pořád máte co rozebírat.

„hele a jaký vůbec mají význam ty tetování?" optala jsem se ho se zvědavostí a ani si nevšimla že už jsme tady.

„no všechny význam nemají ale většina z nich jo"

„tak -.. aha my už jsme tady" řekla jsem a najednou se kolem nás rozhostilo trapné ticho „hele děkuju ti moc za tu mikinu" začala jsem si ji sundávat, ale jeho ruka mě zastavila.

„nech si ji, padne ti. jenom za to něco budu chtít" usmál se

„děkuju ale to nemůžu a co bys chtěl?"

„ale můžeš řekněme že to máš dárek ode mě na přivítanou do Pardubic. A co takhle tvoje telefonní číslo?" je milej

Neměla jsem mu ho dávat..

„no tak dobře" přikývla jsem nakonec, neznám ho, ale něco mi říká že nemá smysl se s ním hádat.

Vzala jsem mu telefon a vyťukala na obrazovku devět čísel. Jeho číslo jsem si taky uložila.

„tak já půjdu ahoj" rozloučila jsem se, ale on udělal něco co jsem nečekala obejmul mě. Vůbec mi to nevadilo takže jsem mu objetí opětovala.

„ahoj" odvětil a vydal se svou cestou

Vyšla jsem po schodech do třetího patra. Odemkla jsem svůj byt a hned jsem zamkla. Začala jsem si napouštět vanu horkou vodou. Sundávala jsem si oblečení a všechno kromě Kubovi mikiny jsem hodila do pračky. "moji", spíš Kubovu mikinu jsem si dala do skříně.

Vlezla jsem si do horké vany a užívala si ten pocit.

... Večer
Zvoní mi mobil a na něm je jméno „Barča<3" zvednu ji to

„čauky pročpak voláš?"

„čauky jen že jsme si psali s Kájou a mohli by jsme zase dát sraz jako za starých časů"    Kája je holka s kterou se znám od základky a vždycky jsme byli i s Barčou nejlepší kamarádky. Jenže ona nás pak vyměnila za kluka takže se to vše rozbilo. Vždycky jsem měla radši Barču

„hele dobře já teď bydlím v Pardubicích ale tak nějak se domluvíme" vlastně proč ne, ráda se vrátím do starých časů na střední

„oukii pa lásko miluju tě"

„papa já tebe" po rozloučení mi to tipla

Já si šla zase dělat kus ze své práce dnes jsem měla nějaký nával kreativity takže jsem to dodělala za hodinu. Takže šaty na maturák pro slečnu mám, výborně. Poslala jsem to šéfovi, ještě mi to musí odsouhlasit. Šla jsem se dívat na film co běžel v televizi. Byla to strašná nuda takže jsem to vypla, šla do ložnice a na mé měkké matraci jsem usla.