Běh lásky

Euforie

Je ráno a já právě dělám snídani. Konkrétně míchaná vajíčka. Vzpomínám na včerejšek a na naší hádku. Pokud se tomu dá říkat hádka. Než jsme si něco stihli říct utekl. Utekl od toho problému a já nevím jetsli to je dobře. Problémy by se měli řešit a ne od nich utíkat.

Snídani jsem dala na dva talíře. Chtěla jsem jít vzbudit Kubu, ale než jsem položila talíře na kuchyňskou linku přišel za mnou do kuchyně.

„dobré ráno lásko" pozdravil a dal mi pusu na tvář.

„dobré" odpověděla jsem mu.

„mmm to krásně voní" odtáhl se a podíval se na vajíčka. Uchechtla jsem se nad tím. Vzala jsem oba talíře a položila je na stůl. Sedli jsme si a začali jíst.

„máš to moc dobrý" chválil Kuba

Já upřímně neměla moc hlad ani chuť k jídlu.

„děkuju" dala jsem si do úst další sousto. Byla jsem bez chuti k jídlu takže mi to vůbec nechutnalo. Po pár minutách Kuba vše snědl. Odložil talíř do myčky a já slyšela přicházející hovor avšak ne z mého telefonu. Kuba se vydal za zvukem a já šla zbytek snídaně vysypat do koše. Dala bych to Kubovi, ale ten by mě donutil to sníst a bál by se o mě.

Však to nic není ne?

Slyšela jsem tlumené hlasy z ložnice jak Kuba s někým mluví po telefonu.

Šla jsem si sednout na gauč a pustila jsem si televizi. Za nedlouho přišel Kuba a sedl si ke mě.

„kdo to byl?" neodtrhla jsem oči od komedie co zrovna vysílali v televizi.

„Radek.. Prý jestli dnes nepřijdu do studia. Takže pak budu muset okolo třetí odejít" podívala jsem se na čas. Hodiny ukazovaly 10:25.

„tak fajn, ale přijdeš večer že?"

„vždyť víš že za tebou se vrátím vždycky rád, slibuju že večer přijdu"

Sliby chyby..

„dobře.. Koukneme na nějakej film?" přikývl. Lehl si těsně vedle mně. Omotal mi ruku kolem pasu.

„co třeba něco od Marvelu?" pousmála jsem se a kývla.

Pustila jsem tam Avengers. Koukali jsme spolu v objetí na filmy. Takové maličkosti miluju. Ležet v objetí s člověkem na kterém vám záleží. Maličkosti které tvoří vzpomínky. Usmívala jsem se a pozorovala film.

Do tří jsme se koukali a pak už Kuba musel jít.

„kotě musím se jít převléct" odlepil se ode mě. Jen jsem kývla hlavou.

Do pěti minut přišel ve volné mikině a kraťasech. Přišel ke mě a dal mi pusu do vlasů. „do deseti jsem zpátky" oznámil mi

„tak ahoj" rozloučila jsem se. Jenom mi mávl a byl pryč. Rozhodla jsem se, že si půjdu dodělat práci. Vzala jsem si notebook a podle šéfových požadavků jsem udělala nákres šatů. Trvalo mi to 2 hodiny. Rozhodla jsem se kouknout na pohádky u těch jsem ale usla.

22:52
Probudila jsem se v 11 večer. Ano. Právě jsem prospala celý den.

Možná kvůli tomu, že jsi ho včera celý probrečela..

Vzpomněla jsem si, ale hned jsem ty myšlenky zahnala. Už je všechno dobrý. Koukla jsem na sociální sítě a na instagramu jsem viděla nepřečtenou zprávu od Kuby. Rozklikla jsem ji a byla tam jedna fotka, kde bylo na stole asi 7 různých lahví alkoholu.
„no super" řekla jsem si sama pro sebe. Jenom jsem mu na zprávu dala like a odložila jsem zpátky mobil.

Zapla jsem nějaký program v televizi. Chvíli jsem se dívala a hned mi došlo co to je za film. Romantických film. Jen jsem protočila očima.

Kamarádství - Láska - Podvod - Odpuštění - Láska navěky..

Pořád dokola. Okamžitě jsem televizi vypla. Vzala si notebook a chtěla si přečíst mou poslední kapitolu. Četla jsem si řádky a spojovala jsem si to se mnou. Tekly mi slzy. Nevím proč jsem si to začala číst. Možná bych to měla dát Jakubovi přečíst ať vidí jak se cítím.

Šla jsem do ložnice se uklidnit. Přepadl mě zase nával smutku. Pocity samoty. Nevím co se semnou děje. Stav kdy se mi začnou mírně třást dlaně a moje hlava si dělá co chce.

V tom jsem si na něco vzpomněla.

Ten sáček, ty drogy.
Tolik moji minulosti..

Flashback
Sňupla jsem si. Zase. Pomáhá mi to. Akorát se později cítím špatně. Zase jsem něco slíbila Calinovi a porušila to.

Calin přišel k nám do bytu mezitím co já jsem pod vlivem omamných látek sledovala televizi.

„ahoj" pozdravil.

„ahoj" pozdravila jsem na zpět. Blížil se směrem ke mě a já se na něj otočila. Oči mě prozradili.

„tery zase?" povzdychl si.

End of flashback

Seděla jsem na posteli. Roztřásly se mi ruce.

Ach ne. Teď ne, prosím teď ne.

Potřebovala jsem se uklidnit, zpomalit, udělat si pauzu a nebýt chvíli ve vlastní hlavě. Možná by jsem si mohla jít zaběhat. Nebo..

Podívala jsem se na druhou zásuvku u nočního stolku.

Vyndala jsem sáček s kokainem.

Nechtěla jsem to. Minule to mělo být naposledy. Slíbila jsem si to. Ale teď je potřebuju aby jsem se zachránila. A pak už je nidky potřebovat nebudu.

Už zase naposled?

Ozvaly se hlasy..ale všichni se pletou.

Tohle je jiné: bude to naposledy...

Vysypala jsem na stůl bílý prášek. Vzala jsem si peněženku odkud jsem vytáhla platební kartu a narýsovala jsem s ní čáru. Jen jsem se na to koukala.

Už do toho znovu nespadnu. Mám to pod kontrolou.

Vzala jsem si bankovku a udělala z ní ruličku.

Začala jsem zhluboka dýchat. Nechápu proč jsem nervózní. Vždyť to je dobrý.
„mám to pod kontrolou" ujistila jsem sama sebe. „je to v pohodě"

Bylo to všechno jen ne v pohodě.

Ruličku jsem si dala do nosu a vdechla do sebe bílý prášek. Na stole už nic nezůstalo. Jen jsem si lehla do postele a čekala na účinky. Nemusela jsem ale čekat dlouho.

Do pár minut jsem pocítila nával euforie.

Najednou jako by vše zmizelo. Chtělo se mi zase žít. Přišla mi zpráva a já se podívala. Usmívala jsem se a měla zase plno energie.

Kuba mi napsal.

kote promn dnes nedorazim... napsal zřejmě pod vlivem alkoholu.

nevadi moc te miluju... napsala jsem já pod vlivem kokainu.

ja tebe taky... odpověděl a já mu už nic neodepsala. Nechala jsem ho na zobrazenu. Vypla jsem si úplně mobil.

Nechala jsem se unášet tím pocitem euforie. Jenom jsem tak ležela a užívala si ten pocit. Cítila jsem se najednou tak, že dokážu všechno. Jednou si dojdu pro můj sen a budu slavná návhářka. Jen jsem se smála a plánovala moji slibnou budoucnost.

Proč se takhle nemohu cítit bez drog?

Ležela jsem tam takhle asi hodinu a účinky začaly pomalu vyprchávat.

„ne ještě ne" ležela jsem celá roztáhlá v posteli a chtěla ať ten stav pokračuje. Pomalu jsem začala usínat.

...