Běh lásky

Stěhování

Tak a co teď? Musím si najít nějaký byt ale to bude asi nějakou chvíli trvat. Už to mám zavolám mamce.

„ahoj mami můžu přijet a být u tebe pár dní?" brečela jsem mojí mámě do mobilu.

„ahoj zlatíčko samozřejmě že můžeš, copak se stalo že pláčeš?" zeptala se moje mamka.

„řeknu ti to až dojedu ahoj" tipla jsem to. Nemám náladu na vybavování se i když je moje maminka ta nejhodnější žena která mě vždy dokázala podpořit. Mamka to taky neměla lehký protože nám zemřel táta před třemi lety a mamce i mě trvalo dlouho než jsme se s tím smířili. Ale už je to za námi a s mamkou mám ten nejlepší vztah na světě.

Krabice naložím do mého mercedesu a odjíždím z tohohle místa jednou provždy.

Jedu tedy z Brna až za mamkou do Prahy. Po výjezdu hned začnu brečet tak si zapnu písničky, které by mě mohly aspoň na chvíli utěšit.

No nic mohla bych vám povědět něco o sobě. Jmenuji se Tereza Hájková. Je mi 28 let. Mám černé rovné vlasy po lopatky. Obličej mi doplňují zelené oči. Mám zadek i prsa to se musí nechat a postavu mám taky dobrou. Mám okolo 167 cm. Vlastně na mě není nic zvláštního. Mám vystudovanou uměleckou školu a teď navrhuji různé oblečení a styly. Plus jsem si v Brně přividělávala tím že jsem tetovala. Nepracovala jsem tam kvůli tomu že bych neměla peníze, moje práce návrhářky mi dost vydělává ale kvůli tomu že mě tetovat baví a sama tetování miluju. Na těle mám asi 7 tetování a tělo mi ještě zdobí belly piercing, septum a piercing v obočí. Baví mě běh nebo kreslení. Měla jsem kluka 4 roky a stále ho miluju jenže jsem dnes zjistila že to pravděpodobně není vzájemné. Dřív jsem kluka taky měla jenže se semnou rozešel kvůli tomu že to vypadalo že nemůžu mít děti. Ani doktoři do dnes neví jestli je můžu mít nebo ne. Tak to jsem já, ničím nezajímavá ničím jiná.

Už jsem jenom tak půl hodiny od mamčina bytu. Přemítám si všechny hezký chvíle v mém bývalém vztahu. Jasně byly občas hádky ale i po 4 rocích mi to přišlo růžový. Asi jsem ho už nudila. Nechci nad tím přemýšlet.

Zapnu si hudbu v autě na max a zaposlouchávám se do každého řádku písničky. Občas mi přijde že jenom ony mě chápou, ony ví co se mi dějou. Ne nadarmo se říká 'music is better than people' hudba vám nemůže odpovědět jenom naslouchat, i když je to koneckonců celkem k smíchu říct že hudba naslouchá vám, no nic. Prostě hudba vám nemůže odpovědět "nikoho to nezajímá" "mám to horší" "jsi slabá" ne, hudba vám vždy ukáže cestu, v textech se můžete vidět a v melodii můžete plavat a nic kolem sebe nevnímat. Hudba je v tuhle chvíli droga a já jsem feťák.

Už jsem před bytem a vystupuji z auta. Hned jak vystoupíme slyším hlasy kolemjdoucích, ale hlasitější jsou stejně hlasy v mojí hlavě že už to nikdy nebude dobrý. Přijdu k paneláku a zazvoním

„halo?" ozve se hlas mojí mamky.

„ahoj mami to jsem já"

„dobře Terezko pojď dovnitř" otevřela mi z hora dveře a já vyšla po schodech do 4. patra kde na mě ve dveřích čekala máma. S lítostí v očích se na mě podívala a já ji obejmula. Z očí mi začaly téct potůčky slz.

„neplakej holčičko, copak?" zeptala se mamka mile.

„on mě opustil" začala jsem brečet ještě víc.

„ale notak je to vůl neplakej kvůli němu, chceš zůstat nějakou dobu u mě že?" jen jsem kývla hlavou na souhlas. Mamka se odtrhla z objetí a beze slov jsme šly k mému autu vzít krabice. Je celkem divný že se můj život vleze do pár krabic. Bylo to asi 10 krabic a společně s mamkou jsme je vzaly nahoru do mého bývalého pokoje. Nic se tu nezměnilo.

„zůstaň jak dlouho budeš chtít" usmála se na mě lítostivě mamka

„děkuji mami" usmála jsem se na ni a lehla si do své staré postele. Máma zavřela dveře a nechala mě tam samotnou. No nic jdu si vybalit.

Začala jsem si skládat oblečení z krabic do skříně. U toho jsem měla sluchátka a hrála mi v nich Billie Eilish. Ve skříni jsem ještě našla kousky mého starého oblečení. Vybalila jsem si 3 krabice a už se mi nechtělo takže jsem si vzala můj notebook a otevřela inzeráty na byty. Hledala jsem nějaké byty v okolí Prahy ale byty tady jsou celkem drahé, ano vydělávám si hodně ale radši bych chtěla něco levnějšího. Rozšířila jsem tedy vyhledávání i do jiných měst.

„večeře!" ozvala se máma, ani jsem si nevšimla že už je tolik.

„už jdu!" zakřičela jsem na zpátek. Zaklapala jsem notebook, zvedla jsem se ze své bílé pohodlné postele a vydala se za mamkou do kuchyně. V kuchyni na stole jsem uviděla špagety. Mňam!

„mmm to vypadá dobře!" pochválila jsem to mamce.

„tak hlavně ať ti to chutná" usmála se na mě, já si sedla a začala jsem jíst. Mamčiny špagety jsou prostě nejlepší!!

„to je výborný" říkala jsem s plnou pusou a máma se mi začala smát. Jedli jsme spolu jako za starých časů a užívali si atmosféru co mezi námi panovala.

„mami pomohla by si mi vybrat nějaký byt? tady v Praze ale nejspíš ne, protože je tu strašně drahý pronájem" řekla jsem ji

„dobře Terezko něco spolu vybereme" usmála se na mě a to mě přinutilo se usmát taky. Co bych bez mámy dělala?

...

Už je půlnoc a my s mamkou koukáme na nějaký romantický film a u toho popíjíme víno.

"miluju tě a nidky tě neopustím"

"já vím, miluju tě taky a už to nidky neudělám. Jsi pro mě to nejdůležitější na světě vezmeš si mě?"

"jasně že ano!"

Ozývalo se z televize. Musela jsem se zasmát. Vážně? Už mě vytáčí ty filmy nebo knížky typu: krásná láska bez problémů, kluk ji povede ona odpustí a už se tak nidky nestane a žijou spolu až do smrti.. Takhle to nefunguje. Udělá jednou, udělá znova. A už vůbec to není takhle růžový. Vzpomněla jsem si na můj poslední vztah a lokla si vína.

„no nic já už jdu spát" řekla jsem když ve filmu byla zase jedna z těch typických romantických scének.

„dobrou noc" řekla máma

„dobrou" odvětila jsem, zvedla jsem se a odešla do pokoje.

Odlíčila jsem se a umyla si rozmazanou řasenku od pláče. Sundala jsem si oblečení a ještě jsem se šla ohřát do sprchy byla mi ani nevím proč zima. Nechala jsem na svou studenou kůži dopadat horké kapky vody. Po deseti minutách jsem vylezla ze sprchy dala si na sebe dlouhé tričko a nějaké basic šedé kraťasy. Lehla jsem si do postele a zase jsem začala vzpomínat. Šla jsem do galerie a začala mazat naše společné fotky. Když už v mé galerii nebyla ani 1 vzpomínka s ním podívala jsem se na čas a byly 2 hodiny ráno. Právě jsem si mazala asi hodinu a půl fotky skvělý, ale aspoň mě to nebude nutit se pořád dívat. Zavřela jsem oči a téměř hned jsem upadla do říše snů i nočních můr.

...
                       

Ahoj takže prolog a první kapitola nové ff jsou venku. Děkuju t_pavlicova za podporu, bez ní by ta knížka ani nevyšla měla bych ji jako soukromou. Doufám že se vám bude knížka líbit. <3