Běh lásky

Rodina

Na telefonu se mi po dlouhé době objevilo jméno Bára. Zvedla jsem jí to.

„ahoj" pověděla jsem do telefonu mile. Mobil si dala na hlasitý odposlech a položila ho na kuchyňskou linku.

„si děláš prdel?" vyjela po mně Bára a brečela u toho.

„stalo se něco?" optala jsem se zděšeně. Mezitím jsem rozklepávala vajíčko na rozpálenou pánev. Dělala jsem snídani Kubovi, který ještě spí.

„můj kluk, otec mého dítěte se ožral a v opilosti mi řekl, že tě vždy miloval a byl se mnou proto aby tě vídal. Jsi coura víš o tom?" začala hystericky křičet do telefonu a já nevěděla co jí na to mám říct.

Flashback
Právě jsme já, Calin, Bára a Bářin kluk Pavel v klubu a pijeme. Calin odešel na záchod a tak rozvíjení společné konverzace zbylo jen na nás třech. Najednou jsem ucítila ruku z vnitřní strany stehna. Pousmála jsem se.

„jsi nádherná" pošeptal mi někdo do ucha. Až potom co jsem uviděla přicházejícího Calina mi došlo že ruku v mém klíně nemá on ale Pavel. Odtrhla jsem se.

...

Vydali jsme se zase na dvojité rande s Bárou a Pavlem. Tentokrát jsme v kině na nějakém filmu, který mě a Calina moc nezajímá a tak se místo sledování filmů líbáme. Koutkem oka se podívám na ty dva jestli nás nesledují. Ale uvidím zvláštní věc. Bára pokládá ruku na Pavlovo rameno a on ji tu ruku pokládá zpátky. Protočil očima a upnul svůj pohled na mě.

Po filmu se ty dvě hrdličky líbali,ale on pořád divně upíral svůj pohled na mě. Vůbec jsem to nechápala.     

Začaly se mi vybavovat další a další vzpomínky...

End of flashback

Najednou jsem uslyšela jak si někdo bere mobil do ruky. Otočila jsem se a viděla rozespalého Kubu. Leknutím jsem nadskočila.

„hele moje holka nemůže za to, že tvůj kluk je pravděpodobně totální kretén a neváží si tě. Pokud je pravda že ji miluje tak si ho najdu protože na ni mi nikdo sahat nebude to mu vyřiď. Děkujeme za zavolání neznámá osobo pá" zavěsil s úsměvem na tváři. I když je mi Barči líto musela jsem se zasmát.

„dobré ráno" pověděl mi tím nejmilejším způsobem

„dobré ráno lásko" usmála jsem se na něj a vtiskla mu pusu.

„tady vajíčka" podala jsem mu do rukou talíř se snídaní.

„děkuju kotě" převzal si talíř a začal jíst.

„a ty jíst nebudeš?"

„ne nebudu, nemám hlad" poslední dobou nemám nějak chuť k jídlu

„ale notak.. pojď" naznačil ať si mu sednu na klín a já tak udělala. Začal mě krmit. Střídali jsme se v soustech. Dojedli jsme společně vajíčka.

„bylo to výborný i když to nebyly cereálie" dala jsem mu jemný pohlavek

„no dovol bylo to mnohem lepší" zasmála jsem se

„hmmm ještě musíš zapracovat" začali jsme se zase smát.

tolik smíchu pro bolest..

Po měsíci
Bára mě i Káju odřízla ze života.
Nenechala nás ani si s ní promluvit. S Kubou máme úplně úžasný vztah a já nevím co bych bez něj dělala. Stihla jsem za ten měsíc hodně návrhů a napsala jsem taky asi 3 kapitoly. Můj život se zase srovnal.