Běh lásky

Nový život

O týden později
Takže jsem teď v Praze u mamky a dávám si zase věci do krabic. Všechno mám už zařízené a dnes se stěhuji. Strašně se těším na nový život, ale zároveň mám obavy. Balím si poslední kousky oblečení se sluchátky v uších. Boky hýbu v rytmu písniček.

„tak a je to" řekla jsem si sama pro sebe a usmála se. Rozhlédla jsem se po svém pokoji, který byl zase prázdný jako když jsem přijela. Vyndala jsem si sluchátka z uší a šla jsem za mamkou, která seděla na sedačce a koukala na program v televizi.

„mami tak já jedu" oznámila jsem

„Terezko kdyby cokoliv piš, volej. Vážně nechceš pomoct?" pokládala mi starostlivě mamka otázku

„mami vážně ne, zvládnu to, kdyby cokoliv volám" mrkla jsem na ni a upevnila jsem ji do silného objetí. Po asi minutě jsme se odtáhly a začala jsem si odnášet krabice do auta. Když už jsem měla všechny krabice naložené podívala jsem se ještě na dveře paneláku ve kterém jsem vyrůstala. Vycházela z nich máma.

„tak pa" mávla mi na rozloučenou

„ahoj" poslala jsem ji vzdušnou pusu a vydala se směr nový život.

Rohodla jsem se že se ještě stavím v nedaleké kavárně. Takže asi po pěti minutách jízdy jsem zaparkovala na parkovišti vedle kavárny, vystoupila jsem a vešla do hnědé budovy. Dnes jsem úplně vyplá.

„dobrý den jedno cappuccino" usmála jsem se na paní co stála za pultem. Chvíli jsem počkala a to už mi podávala moji kávu zaplatila jsem a rozloučila se.
Sedla jsem si ke stolku a v klidu si vypila svoji kávu. Prázdný hrníček jsem odnesla zpátky na pult a odešla. Podívala jsem se na mobil a byla tam zpráva od šéfa že potřebuje návrh šatů na maturák. (nevim jak ta práce funguje tak pardon kdyztak). Práci si udělám až v novém domově. Abych pravdu řekla práce návrhářky mě opravdu hodně baví a jsem strašně ráda, že jsem se návrhářkou mohla stát. Výhoda je že můžu pracovat z domu.

Zase jsem se rozjela a vydala se směr Pardubice. Jak je mým zvykem pustila jsem si písničky a vžívala se do textů.

...

Už jsem na začátku Pardubic a poznávám to tady! Dneska mám plány takové, že si vybalím a půjdu se podívat po okolí. Už jsem v uličce s bytovkami a zajíždím k té mé. Každá má speciální parkoviště takže to je v pohodě. Zaparkuji, vystoupím a popadnu jednu krabici. Vytáhnu si klíče a jdu k bytovce. Snažím se strčit klíč do klíčové dírky ale vzhledem k tomu že držím v ruce ještě krabici tak mi to nejde.

„sakra" zakleju když se o odemčení snažím už minimálně minutu

„nechcete pomoct?" začal na mě někdo mluvit a lekla jsem se tak že mi spadla krabice. Naštěstí v ní bylo jenom oblečení. Podívala jsem se na člověka co mi chce pomoct byl to kluk v mém věku. Měl hnědé vlasy a krásné modré oči. Měl vypracovanou postavu k zahození vůbec nebyl. Došlo mi že tady na sebe zíráme tak jsem prolomila ticho.

„vážně mi pomůžete?" zeptala jsem se a brala si krabici do ruk

„ale samozřejmě, vy budete z patra 3 byt 7 že? Já bydlím v bytě 8 a kamarád Tomáš pronajímal byt vedle" zeptal se, ale vlastně si odpověděl sám

„jojo byt číslo 7" usmála jsem se na něho

„jinak jsem Martin budeme si tykat?" úsměv mi opětoval

„jasně jsem Tereza"

„tak pojď pomůžu ti" nabídl mi pomocnou ruku. No nabídl.. prostě mi šel pomoct.

Odemkl dveře vzal mi krabici a vynesl mi ji až před byt. Sešli jsme dolů k mému autu a začala jsem vydávat další krabice.

„mercedes jo?" udiveně se na mě podíval.

„jo mám ho asi rok" odpověděla jsem mu a vyndala jsem úplně všechny krabice. Nenechal mě vzít ani jednu krabici, vždycky vzal dvě a řekl mi ať mu odemykám.

Takhle mi pomohl dát všechny krabice do bytu.

„děkuju moc, budeš za to něco chtít?" usmála jsem se na něho jsem ráda že jsem nemusela ty krabice táhnout.

„v pohodě a ne nic až na tvoje číslo a slib, že kdykoliv budeš potřebovat pomoct půjdeš do bytu 8" odvětil a už mi podával telefon abych mu dala své číslo.
Vzala jsem si mobil a vyťukala devět čísel a prozvonila si. Uložila jsem si jeho číslo a obejmula ho.

„tak zatím" řekl když odcházel z bytu

„ahoj" řekla jsem a zavřela za ním dveře

Poprvé jsem stála ve svém bytě sama bez nikoho.

... (popis vybalovani vám popisovat nebudu)

Takže mám vybalené vše. Chtěla jsem si vybalit třeba půlku věcí, ale udělala jsem to najednou. Podívala jsem se do map co je tu po okolí ale pak jsem si řekla, že to půjdu prozkoumat sama.

Vydala jsem se tedy z bytu zamkla za sebou a vyběhla z bytovky.

Když jsem vyšla bylo krásně, svítilo slunce a na obloze nebyl ani jediný mráček.

Jako první jsem se vydala do parku který byl asi 2 minuty od bytovek a viděla jsem ho když jsem tu byla poprvé. Vešla jsem do parku a všude byla zeleň. Bylo jaro takže všude kvetly stromy a ze země vyrůstaly květiny. Parkem vedla pěší cesta a kolem ní byly lavičky. „mmm už vím kde budu běhat" řekla jsem si v hlavě a usmála jsem se. Na levo byla velká travnatá plocha kde si hrály děti. Bylo to tu kouzelné, nemůžu se dočkat až tudy poběžím! Prošla jsem skrz celým parkem a vydala se dál. Měla jsem celkem hlad a tak jsem hledala nějakou restauraci nebo něco podobného. Naštěstí kousek od parku byla Caffeterie. Vešla jsem dovnitř a měli to tu moc hezky zařízené. Nečekala jsem že Pardubice budou tak krásné. Sedla jsem si ke stolu a prohlížela si vnitřek restaurace.

„dobrý den" pozdravila mě servírka a podala mi jídelní lístek.

„dobrý den" odpověděla jsem a zakoukala se do jídelního lístku. Bylo tu spoustu jídel co musím vyzkoušet ale dnes jsem si vybrala těstoviny se salátem.

„tak co to bude?" usmála se na mě servírka

„tyhle těstoviny" ukázala jsem, ona si to zapsala a odešla dozadu předat moji objednávku. Já si zatím začala vymýšlet návrh na ty šaty, šéf psal že na to mám dva týdny takže času dost. Začala jsem se dívat na seznam materiálů, barev a střihů, které mohu použít. Postupně jsem to dávala dohromady. Všechno jsem si to zapisovala do poznámek na mobilu. To už mi servírka nesla mou objednávku.

„děkuji" usmála jsem se na ni

„dobrou chuť" úsměv mi oplatila a šla obsluhovat dál.

Vychutnávala jsem si výborné těstoviny a mezitím jsem přemýšlela kolik se toho za poslední dva týdny stalo. Když v tom mi přišla zpráva. Podívala jsem se a byla to zpráva od mého ex. Hypnotizovala jsem to upozornění a bála se ho otevřít ale moje zvědavost to nezvládla a zprávu jsem stejně rozklikla.

„mikuju tje odpust mi"
Ožral se někde v klubu a teď mi píše, super. Začal mi i volat ale já mu to tipla a zablokovala si ho. Ano pořád ho miluju ale už jsem se posunula dál.

Po dojezení jsem zaplatila za těstoviny a odešla. Ještě jsem se procházela po Pardubicích a blízko mé bytovky je večerka. Využila jsem toho a ještě se tam stavila.

„jedny zlatý máčka prosím" paní mi je podala zaplatila jsem a před večerkou jsem si ještě zapálila. Kdyby jste se ptali tak kouřím ale ne denně. Třeba 2x do týdne si dám. Vydala jsem se zpátky k bytovce.

Odemčela jsem hlavní dveře a nastoupila jsem do výtahu. Unaveně jsem se dobelhala do bytu a sedla si na sedačku. Zavolala jsem mámě a hned potom Barče. Potom jsem se dívala na nějakou komedii co dávali v televizi. Po skončení jsem začala přemýšlet jakou trasu zítra poběžím a u toho jsem usla.

V příští kapitole už bude yzo slibuju! 😭❤️ doufám že se zatím líbí <3