Je tohle pravá láska?
Nebo všechno dobré jednou skončí?
Budeme si cizí nebo budeme ti nejbližší?
Vrátíš se někdy?
Jsem pro tebe jako ty ostatní?
Zvládnu ten boj sama se sebou?
Tolik otázek ale žádné odpovědi...
Pátek - pohled Terez Sluneční svit mi zářil do očí skrz žaluzie. Přinutilo mě to vstát. Přemýšlela jsem nad plánem dnešního dne. Vzpomněla jsem si že dnes jdeme s Kájou na Kubův koncert. Moje myšlenky se k němu vracely čím dál častěji. Začala jsem přemýšlet nad incidentem co se stal v mojí kuchyni. Jsem divná když si ten okamžik přemítám stále dokola a dokola? Znamená to něco? No nic, zvedla jsem se a šla si udělat svojí obvyklou ranní rutinu. Převlékla jsem se do pohodlného oblečení které se skládalo z kraťasů a volného trička. Neměla jsem hlad, proto jsem si nedělala snídani a místo toho jsem si vzala svůj notebook a sedla si na sedačku. Za ten týden se nezměnilo nic až na to že jsem začala psát knížku. Nevim co mě to napadlo, ale příběhy píšu už od dětství a čtení miluju. O čem kniha je? O hlavní postavě, která se jmenuje Klára. Je to obyčejná dívka, která si žije svůj normální život, který je ale občas dost komplikovaný. Dívka už nemá tátu a tak žila se svou matkou. Měla už nějaké vztahy ale žádný nebyl ten pravý. Je jí 28 let a pořád čeká, čeká na svého prince na bílém koni. Možná vás to už napadlo, je to o mně. Je to v podstatě moje zpovědnice. Můj život v kostce. Snažím se tam vypsat z témat co mě trápí. Od smrti táty, rozchodů až po problémy s emocemi. Asi to nidky nevydám prostě je to jen taková forma deníku..
Napsala jsem pár slov kapitoly. Potom mi ale přišla zpráva od šéfa že mám navrhnout šaty na svatbu. Dobře tak do toho. Uložila jsem si to co jsem zatím napsala a šla navrhovat. Šaty jsem zvolila v bílé barvě. Jsou dlouhé až k zemi a jsou pokryté krajkou. Mně samotné by se takové líbily.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Představovala jsem si jak stojím u oltáře. Moje vysněná svatba je někde v krásné zámecké zahradě, tam stojí přenádherný svatební oltář, který je bílé barvy a cesta k němu by byla posypána lístky z květů růže. Ještě mít s kým stát u oltáře..
Měl si to být ty..
Bylo už 12 doba oběda. Nechtělo se mi nic vařit takže jsem si objednala čínu. Čína mi do 40 minut přišla a já se skvěle najedla.
Večer Za 2 hodiny začínal koncert yza a nika, strašně se těším. Naposlouchala jsem si za 2 týdny jejich hudbu a miluju ji. Je to úplně něco jiného, ale strašně mě baví. Už je u mě Kája. Má na sobě uplou černou sukni a hnědý top. Já si vzala uplé černé šaty nad kolena, které hezky obtahovali mou postavu. Teď se s Kájou malujeme a posloucháme u toho milion plus.
„tak co kluci?" zeptala se mě Kája mezitím co jsem si dávala stíny.
„hm tak Kubu mám hodně ráda" přiznala jsem se
„tak povídej pusa byla? Viděla jsem ty vaše pohledy jste roztomilí, strašně vám to přeju" vybalila na mě Kája
„ne nebyla pusa ani nic, nejsme spolu jen ho mám fakt ráda"
„a miluješ ho?" položila mi otázku na kterou jsem nechtěla odpovídat. Miluju? Jak se vůbec pozná láska?
