Běh lásky

Jsem v pohodě Jsem v prdeli

Seděla jsem před klubem už s třetí cigaretou v puse, měla jsem řasenku všude a navíc zkaženej celej večer.

„Kájo můžeš pro mě něco udělat?" zeptala jsem se jí po chvilce co jsme vedle sebe seděli v naprosté tichosti

„samozřejmě"

„běž se bavit a užij si koncert" chtěla jsem být jen sama

„vážně?" cítila jsem v jejím hlase nejistotu

„jo užij si to" pokusila jsem se o něco jako úsměv

„tak pa kdyby něco volej hned přijdu" dala mi pusu na čelo a šla do klubu

Z klubu se už linula hlasitá hudba. Já mezitím seděla a přemítala nad vším. Proč se mi tohle děje. Slyšela jsem jak osoby v klubu začaly jásat. Slyšela jsem ozývající se hlasy z mikrofonu. Zase se mi myšlenky vraceli. Zvedla jsem se a začala se toulat nočními Pardubicemi. Viděla jsem večerku. Vcházela jsem po schodech, málem jsem spadla, protože přes moje zaslzené oči nebylo vidět pomalu ani na krok.

„dobrej" pozdravila jsem při vstupu

„dobrej" opáčila žena za pultem

„hm.. Tak jednu flašku tohohle" ukázala jsem na láhev s nějakým alkoholem

„bude to 300" podala jsem ji peníze a bez rozloučení jsem odešla. Zase jsem začala zapíjet moje problémy. Není to nejlepší, ale aspoň na vše zapomenu. Lokla jsem si. Znovu. Znovu. A znovu. Takhle to pokračovalo, alkohol proudil do mého žaludku a mně bylo líp. Šla jsem směrem k mé bytovce. Na poslední chvíli jsem se rozhodla jít do parku. Do parku kde jsme se poznali..

My dva. Já a ty. Vzpomínáš?

Sedla jsem si na lavičku a vzpomínala jsem na to jak jsem spadla a Kuba mi pomáhal. Ani s alkoholem v krvi na něho nejsem schopna zapomenout. Takhle jsem nějakou dobu seděla. Zdálo se mi to jako půl chvilka, ale přišla mi zpráva.

„hele kde jsi? Show už skončila, bylo to fajn. Jsi vporadku?" je krásný že se tak zajímá.

„jsem uz doma, jo jsem vpohode. jsem rada ze sis to uzila" odpověděla jsem a zároveň jsem trošku zalhala. Nemohla jsem ji napsat že sedím v parku a ožírám se. Hned se mi nahrnuly slzy do očí potom co se mi na mobilu rozsvítilo jméno "calin". Bez váhání jsem mu to típla. Podívala jsem se na flašku a už mi tam moc nezbývalo.

Slyšela jsem kroky, no a kdo jiný by to mohl být než on. Jakub. Byl už taky trošku opilý. Měl také flašku v ruce. Jen se na mě podíval a bez jediného slova si přisedl.

„tady jsme se poznali" řekl tichým hlasem tak že by ho i padající špendlík přehlučil

„já vím" nevěděla jsem jak se teď chovat. Mezi námi se rozhostilo ticho

„proč?" podíval se na mě a já v jeho očích viděla bolest, vztek?

„není to jak to vypadá" vypadlo ze mě

„to jsem slyšel už tolikrát" uchechtl se. To mě bodlo u srdce. Vím že si toho Kuba hodně prožil. Jsem hrozná.

„promiň, můžu ti to vše vysvětlit?" opřela jsem se o jeho rameno. Hluboce se nadechl a dodal:

„dobře, poslouchám"

„Calin je prostě můj ex, už jsem ti o něm říkala. Kvůli němu už nebydlím v Brně a já nevím proč to udělal. Nic mi nepřeje, necítí ke mě nic. Promiň chápu že mi asi nevěříš jen.. nic s ním nemám"

„aha.. věřím ti.. jen... proč si neodstoupila když tě políbil"

„já nevím, nevěděla jsem co dělat"

„jak jako si nevěděla co dělat, prostě si ho mohla odstrčit" nechápal mě. Jsme oba opilý a já mu tu vysvětluji věci které nechápu ani když jsem střízlivá.

„ale ty to nemůžeš chápat.. mám toho v hlavě tolik"

„co třeba?" zajímal se, ale až moc

„Jakube všechno"

„co třeba?" byl už trochu důraznější

„netlač na mě"

„řekni mi to můžeme to všechno vyřešit. Pokud tě něco trápí s tím idiotem pomůžu ti" byl milý, nevěděla jsem co mu na to říct.

„terezo, kurva sereš mě. Dnes si mě celkem dojebala byl bych rád kdyby si mi řekla aspoň tohle. Víš j-" začal na mě vyjíždět já ho ale zastavila

„miluju tě Jakube chápeš to? To se mi děje! Nemůžu tě dostat z hlavy, nevím jak to ke mě cítíš ty! Chápeš to se děje, to že nevím jak ti to mám ani říct" začala jsem už křičet. Chrlila jsem emoci přes emoci. Jen se na mě udiveně kouknul. Dívali jsme se jeden druhému do očí a ani jeden se neodvážil nic říct.

„co ke mě cítíš ty?" zeptala jsem se ho velmi potichu. Odpovědi se mi ale nedostavilo. Nechtěl mi odpovědět nebo mě neslyšel. Nemám ale sílu to opakovat.

„pojď" zvedl se z lavičky a natáhl směrem k mé osobě ruku. Chytla jsem ho za ní a zvedla se z lavičky taktéž.

„kam?" opět mi neodpověděl. Co čekám, sám mi řekl že jsem ho celkem dojebala. Nechala jsem se vést. Šli jsme ruku v ruce pryč mně neznámo kam.

Šli jsme asi 10 minut a ocitli jsme se na nějaké louce. Podívala jsem se na mobil a čas ukazoval 2:45 a pár nepřečtených zpráv od Káji. Kuba najednou pustil mou ruku a sedl si. Přisedla jsem si. Cítila jsem jeho pohled na mou osobu ale nedokázala jsem se mu podívat do očí. Až tehdy když odvrátil zrak jsem se na něj podívala. Měl slzy v očích a koukal se někam nahoru. Podívala jsem se tím směrem. Díval se na hvězdy.

„zkurveně mi chybí" věděla jsem o kom mluví. Mluvil o Jackpotovi. Mluvil o něm hodně často, byl to něco jako jeho bratr. Začali mi téct slzy. Dnešek měl být skvělý den, ale vše se dojebalo.

„můj táta.." začala jsem mluvit a on se mi podíval do tváře mezitím co já koukala na hvězdy.

„zemřel před třemi lety.. bylo to nečekané. Měl něco se srdcem a když seděl v ordinaci, že potřebuje pomoct nikdo mu nepomohl.. Nechali ho tam sedět protože přišel později než ostatní pacienti...Potom nám jenom zavolali že už tu není. Zapomněl si vzít prášky na srdce a kdyby ho vzali rovnou, když ho viděli v takovém stavu, byl by tu s námi pořád.. Od té doby nevěřím lidem, bojím se jim s něčím svěřit a vůbec dávat na povrch svoje emoce, stejně ti pak nikdo nepomůže... Ráda koukám na hvězdy a vzpomínám na něj... Proklínám se za všechno, určitě jsem mu mohla pomoct" při poslední větě se mi zlomil hlas a já propukla v hysterický pláč. Jakub i když jsem to nečekala si mě přitiskl na hruď a obmotal svoje ruce kolem mého těla.

„šššš kotě, nemůžeš za to jasný? doufám že je dostane karma. Chápu tě, ale mě věřit můžeš budu tu navždy pro tebe. Mám tě kurevsky rád a hlavně neplakej kočičko"

jojo navždy.. hahah

„já tě mám taky ráda Kubí" sevřela jsem ho pevněji.

„pojď půjdeme domů" řekl a stoupl si i se mnou v náručí.

„zvládnu jít sama" zavzlykala jsem mu do mikiny

„ale ticho" řekl. Motali se mu nohy z alkoholu ale ne tak jako mně. Chvíli jsem vnímala a pozorovala hvězdy, ale pak jsem v Kubové náruči usla.

Když usínám, vidím hvězdy padat
Nepřeju si nic, nechci se zklamat.
Alkohol v sobě mě do noci tahá.
A ona v posteli nahá kouří cígo po.
Oh říká, že má pocit, že mě dávno už zná.
Oh říká, že má pocit, že mě dávno už zná
Oh říká, že má pocit, že mě dávno už zná ...

...

Kapitoly nebudou vycházet tak často, nemám teď moc času, omlouvám se. Snad se zatím knížka líbí. Dekuju za podporu, hvězdičky, komentáře, za vsehcno.
Luv <33