Běh lásky

Láska tě spoutá

Sedím u sebe v bytě a píšu další kapitolu knihy. Postava z hlavní knížky Klára se zase zamilovala. Sužuje ji ale nejistota. Pocit obavy. Něco co ze sebe nemůže dostat. Často přemýšlím, jaký by měla mít moje knížka konec, ale kapitoly v moji knize píše život sám. O to víc jsem zvědavá jak to dopadne. Jsme s Kubou týden a trávíme spolu každý den. Nikdo o tom ale neví, je to čerstvý vztah. Miluju ho, ale bojím se. Co když jsem jen zaslepená láskou? Co když mě vůbec nemiluje? Kolovali jak mně tak Kláře myšlenky. I když je to divné občas mi přijde, že Klára je mi blíž než všichni ostatní. Z mého přemýšlení mě vyruší zpráva z mobilu. Kouknu na upozornění a tam vidím zase to jméno. Calin.

„hele kotě ještě jednou se omlouvám za vsehcno. Miluju te a nikdy bych se tě už nevzdal. Tak mi chybis, uz vim že mi te žádná nenahradi" myslím že celkem pozdě psát mi omluvné zprávy. Nechala jsem zobrazeno a dál se věnovala knížce.

V tom někdo zazvonil.

„halo?" řekla jsem do sluchátka

„ahoj lásko" slyšela jsem mně moc známý hlas.

Samozřejmě jsem ho pustila dovnitř, otevřela jsem dveře a čekala než dojde k mému bytu. Viděla jsem ho přijít s růží.

„ahoj" pozdravila jsem ho a on mi místo odpovědi vtiskl pusu a podal mi růži

„děkuju" poděkovala jsem a ještě jsme se objali. Šli jsme dovnitř do bytu. Kuba se vyzul a mířil si to rovnou do obývacího pokoje. Hned jak uviděl otevřený notebook s rozepsanou knížkou rozběhl se. Je to z toho důvodu že mu to nechci dát přečíst. Jsou tam hodně moje emoce, i z našeho vztahu a není mi to úplně příjemné.

„zase píšeš?" vzal si notebook do ruky a sedl si na sedačku.

„jo, ale prosím nečti si to" doběhla jsem k němu a notebook zaklapla

„proč si to nemůžu přečíst?" optal se zmateně

„prostě já nevím, moc osobní. Dám ti to přečíst až to dopíšu celý"

Kdybych jen věděla že to bude kniha o nás dvou.. a ty si ji nejspíš ani nepřečteš.

„dobře" souhlasil, notebook položil na stůl a strhl si mě do objetí.

Zapl televizi a koukali jsme se společně na nějaký film.

„podáš mi mobil?" zeptal se mě, já mu místo toho jeho dala ten můj, který jsem měla v ruce.

„díky, potřebuju jenom napsat Dominikovi" otevřel si mobil a něco klikal mezitím co já jsem se dívala na film.

„hej?" řekl mi nepříjemně. Podívala jsem se na něj a nevypadal spokojeně.

„copak?"

„ty si píšeš se svým ex a s nějakým borečkem?" vyvalila jsem na něj oči. Otočil mobil směrem ke mně a viděla jsem tam kontakt na mého šéfa.

„Kubi Calin mi napsal sám od sebe klidně si to přečti. A ten jak ty říkáš boreček je můj šéf" odpověděl jsem a uchechtla jsem se. Ukázal mi chat s mým šéfem kde jsme se domlouvali na schůzku ohledně práce. Říkal mi tam nějaké zakázky a informoval mě o nové kolegyni.

„panebože však to je pracovní schůzka je to jenom můj šéf" vážně si myslí že bych ho podváděla když jsme spolu týden? Ještě jsme spolu ani nespali.

„jo, jasně" řekl ironicky a hodil mobil vedle mě. Stoupl si a odešel z bytu.

A to nebylo naposled..

„to si dělá srandu ne?" řekla jsem si sama pro sebe.

„žárlivej idiot" musela jsem si zanadávat, ale vlastně mi i lichotilo že si mě tak hlídá.

Hned jsem si vzala notebook a šla psát další věty do mé knihy. Klára začíná být čím dál tím víc já. Vypisuji tam svoje emoce. To jak se cítím. Hněv, radost a lásku.

bolest

Za asi půl hodiny někdo zase zazvonil. Otevřela jsem dveře a ani jsem se nezeptala kdo to je. Přišel Kuba, tentokrát s kyticí růží a s omluvným výrazem.

„hele promiň, jsem kokot. Dnes mám úplně na nic náladu. Ve studiu se mi nenahráli 3 tracky a byl jsem z toho naštvanej. Proto jsem psal Dominikovi. Promiň" dokončil proslov a podal mi kytici růží

máš na nic náladu aha..

„však se nic nestalo" příjmula jsem kytici „aspoň jsem měla víc času dopisovat kapitolu"

„hej ty provokuješ" začal mě lechtat. Já se začala smát a pištět. V takových chvílích jsem šťastná. Zamilovaná. Cítím v druhém člověku oporu a já nevím co víc si přát. Láska. Láska je pěkná, ale taky složitá. Já doufám že si někdy najdu pravou lásku. Kuba mě přestal lechtat a zapl nějaké písničky. Položil si svoje dlaně na mé boky a my se začali pohybovat do rytmu hudby. Cítím se s ním jako doma. Doma budu tam kde bude on. Tohle jsou ty okamžiky, které si chcete pamatovat do konce života. Miluju ho čím dál tím víc.

„miluju tě víš to?" zašeptal mi

„já tebe taky" podívala jsem se do jeho očí.

„navždy" dopověděl. Nemám ráda slovo navždy. Navždy nic nemůže být. A taky nevíš co se může stát. Zamyslela jsem se asi na moc dlouho.

„víš že tu budu navždy?" optal se mě

„vím".. nejistota.. Jak pocit lásky tak i pocit nejistoty se mě zhošťovaly čím dál častěji.

Řekla jsem, že vím, ale věděla jsem že ne..

„neříkáte, že tě láska spoutá, že je to nebezpečná věc?" optala jsem se na oplátku já.

„je to nebezpečná věc, ale já věřím a doufám v to, že naše láska je zdravá"

„když doufáš, tak proč říkáš že tu budeš navždy?" jeho odpovědi ve mně vyvolávaly více otázek než by měly.

„navždy, pro každého z nás znamená jinou dobu" měla jsem spoustu otázek. Což on nejspíš viděl tak mi dal prst přes pusu a dál jsme se pohupovali v rytmu hudby.

Jak myslel že navždy pro každého znamená jinou dobu? Navždy snad nemůže znamenat měsíc nebo dva. Navždy.. Navždy.. Co vlastně znamená navždy? Otázka, která mi teď v hlavě bude běhat pořád.

„půjdu spát" oznámila jsem

„já půjdu s tebou" vypl hudbu a přemístili jsme se do ložnice. Převlíkli jsme se a ulehli do ustlané postele.

„dobrou puso"

„dobrou Kubi" obmotal ruku kolem mého pasu a po chvíli jsem slyšela jak klidně oddychuje. Za to já nemohla usnout. Přemítala jsem si náš rozhovor dokola a dokola.

Říkáme tomu láska.
Říkáme tomu navždy.
Kolik je na tom pravdy?
Co když se otočíme zády?
Je to krásný.
Ale co když mě vzbudí s tím, že je na čase jít?
Nechci ti ublížit.
Snad nám spolu bude líp.

....

Ahooj, zase teď nevycházeli kapitoly a za to se omlouvám, ale vůbec nestíhám. Doufám že si léto užíváte a že se líbí moje knížka dekuju.
<33