Běh lásky

Lži

„vím že je to klišé se tě už ptát po několikáté, ale proč znovu?" au.. Nebolelo to jen mě. Viděla jsem to. „co takhle se už probrat a přestat se ničit" dodal po chvíli.

„protože.." v tu chvíli někdo otevřel dveře.

.

Svůj pohled jsem otočila k dveřím. Do dveří vešel Viktor. Usmála jsem se na něj i když se mi slzy pomalu začaly prodírat ven. Zamkl. Nad tím jsem svraštila obočí.

„Terez je všechno dobrý?" díval se na mě s lítostí v očích.

„jo všechno je fajn, proč by se něco dělo" usmívala jsem se ale slzy mi tekly po tvářích.

Musíš lhát, lhát a lhát.

„Ter-"

„nejdřív prosím odpověděz na mou otázku" přerušil ho Calin.

„já.." nedokázala jsem nic říct. Zvedla jsem pohled k zrcadlu a dívala se na svůj zdrcený odraz.

„že ne.. Nevěřím tomu.. Po tom všem.. Nemohlo se to znovu stát" kroutil nevěřícně hlavou Viktor, už mu to došlo.

„nevěříš tomu? Jako čemu? Tomu, že zase beru?.. Toho se nemusíte bát. Mám to pod kontrolou" řekla jsem se sebevědomím v hlase avšak mi po tváři tekly slzy a ve své hlavě jsem právě prohrávala svůj boj.

„kolikrát jsem od tebe tohle slyšel.." uchechtl se Calin „musíš s tím zase přestat.. dokázala si to předtím dokážeš to teď"

„ví o tom Kuba? A ostatní?" optal se Viktor.

„ne.. Víte oni ani neví o mojí minulosti" Zakryla jsem si jizvy na mém zápěstí.

„a nechceš mu to říct?"

„ne nechci Viktore.. bojím se" řekla jsem mu upřímně. Je zvláštní, že svoje emoce ventiluju zrovna Viktorovi a Calinovi.

„ty se ho bojíš?" vyptával se dál.

„ne to ne.. jen se bojím odsouzení" otřela jsem si oči od breku.

„musíš mu to říct nebo to udělám sám" řekl na oplátku Calin.

„ale já nechi aby mě tak bral"

„musíš chápeš? Měla by si mu to říct, určitě ti pak pomůže" jen jsem se na něj podívala.

„ty to nechápeš" snažila jsem se uklidnit.

„nechápu jen to, proč mu to nechceš říct a já taky nemám jedinej důvod proč bych tam teď neměl jít a všechno mu o tvoji minulosti vyklopit" začal na mě naléhat a bylo mi to dost nepříjemné. Zpanikařila jsem.

Odemkla jsem dveře padly na mě pohledy Dominika a velkýho Jakuba.

„jsi v pohodě?" položil otázku Dominik.

„jo jen se mi udělalo špatně" chytla jsem se za hlavu abych naznačila že mi není dobře.

Zrychleným krokem jsem se vydala do nahrávací místnosti. Zrovna u mikrofonu stál Robin. Když jsem rozrazila dveře všechny pohledy spadly na mě.

„tobě tekla krev?" přišel za mnou Kuba a pohled měl na mém tričku kde byla krvavá skvrna.

„emm.. Jo.. Není mi dobře. Nemohl by si mě odvést?" pohladil mě po rameni.