Unesena

3. Už je čas

Došli jsme do kuchyně, kde bylo ještě pár dalších lidí. Třásla jsem se strachy. Liam mi ukázal na jedno místo a já si tam šla sednout. Nedovolila jsem si ho neposlechnout. Bála jsem se ho a těch všech ostatních. Za chvíli za mnou přišel Liam. Já jsem seděla schoulená v klubíčku na měkké pohovce. Podal mi namazaný chleba máslem a se salámem. „ No tak, jez už. Nebo snad jíst nechceš? To by, jsi taky mohla zůstat hlady dost dlouho. "odsekl. S nechutí jsem si kousla do chleba a ukousla jsem snad míň než tříleté děcko.

„Hele Liame, dávej si bacha, ať si příště nepřivezeš rovnou mimino." Zastavila se naproti nám nějaká mladá dívka. Určitě byla mladá, ne víc jak dvacet, teda alespoň na to vypadala. Liam se nad tou poznámkou zasmál. „Ale vážně Lii, kolik jí je?" Hodila na něj tázavý výraz. „Já nevím," ušklíbnul se, „kolik ti je Allison?" Teď se oba podívali na mě. Neodpovídala jsem, jako bych byl němá. T holka mi párkrát luskla prsty před obličejem. „Haló, si tu? Odpověz mu!" Jekla na mě. „ Měla jsem... Měla jsem patnácté narozeniny." Odmlčela jsem se, protože mluvení pro mě bylo dost složité. „Před pár dny." Liam a ta holka se na mě překvapeně podívali. „Jen patnáct? A ještě k tomu jen pár dnů? Liame tahle je hodně mladá, a určitě ještě panna, víš, že jí budeš muset dát nejdříve Tomasovy?" odvrátila o ode mne zrak a upřela ho na Liama. „Já jsem to nevěděl, vypadala na víc. No tak jí jednoduše chvíli pohlídáš ty a já za ním zatím zajdu, jo?" odpověděl jí otázkou. Povídali si, o mě jako bych byla věc a mohly si semnou dělat, co chtějí. A kdo je sakra zase Tomas. Vtom mě ale Liam popadl za loket a táhl mě za sebou. Sotva jsem mu stačila. Odvedl mě zpět do pokoje.

„Prosím pust mě, já chci jít domů!" vypadlo za mě najednou, když sem seděla na posteli a on se přehraboval v šuplíku se spoustou věcí. „ To nepůjde, teď už si naše princezno. Tomas už o tobě ví. Nikdy už se tam nevrátíš." Odsekl mě. Rozbrečela jsem se, znovu a znovu nekontrolovatelně. Opět jsem se vyděsila. Schoulila jsem se na posteli do klubíčka. Jedině tak jsem se cítila alespoň trochu bezpečně.

„ Můžeš laskavě přestat řvát? Už mi to fakt leze na nervy, prostě kurva, sklapni." Zařval na mě Liam. Bála jsem se ho, a věděla jsem, že má obrovskou sílu. A tak jsem raději utichla. Al slzy mi stále stékali, po obličeji.

V tu někdo zaklepal na dveře. „To jsem já Liame." Zazněl známý hlas. Patřil té dívce zezdola. „ Miley, pojď dovnitř. Budu ještě potřebovat s něčím pomoct." Takže Miley. Aspoň vím, jak se jmenuje, i když nevím k čemu, mi to bude. Miley vešla dovnitř. Byla také dost vysoká, měla vytvarovanou postavu a dlouhé zrzaté vlasy. Na mě se falešně usmála. " Vem ty dvě tašky u postele." řekl jí Liam. On vzal další dvě a vyšly z pokoje.

Dlouho se nic nedělo a já prostě ležela a hlavu jsem měla prázdnou. Za pár chvyl jsem ale z poza dveří uslyšela rozhovor Liama a Miley. "Nemám ráda když sou to ještě malé holčičky. Dopadá to pak hůř." řekla. "Hele, já myslel že je starší jo? Taky se mi to zrovna nelíbí. Nerad píchám malý holky. Ale je to snima nejlepší." zasmál se. I ona se pousmála. Mě to ale vtipné nepřišlo. "Nezapomeň na Tomase. Zapíchás si s ní až po něm a kdoví jetli to vůbec přežije." dodala Miley. Toho jsem se leklaž se mi podlomila kolena a tělo mě vůbec neposlouchalo. Sjela jsem na zem. A začala přemíšlet o tom co bude dál. Stoupla jsem si a chtěla jsem jít do koupelny ale zamotala se mi hlavaa apadla jsem na zem. Do pokoje vtrhl Liam s Miley. " Do háje, Allison co to děláš?" Jekl na mě Liam. Na odpověď nečekal a vytáhl mě na nohy. Ty se mi chvěli jako papír ve větru. Sedla jsem si na postel. Liam ještě něco pošeptal Miley a odešel. Zůstali jsme tam jen mi dvě. "Pojď za mnou." řekla mi a já šla. Došly jsme asi do jejího pokoje. "Musím tě připravit Tomasovi. Obleč si tohle." a podla mi nějaké úple oblečení. "Kdo je Tomas?" Koukla se na mě se zdviženým obočím. " Náš šéf, boss, prostě ten co nás vede, chápeš?" Kývla jsem hlavovo jakože ano. "A co, co mi udělá? Já tam nechci!" vyhrklo ze mě. Začala se smát. "Vezme si tvé pannenství kotě, a nemáš na výběr." Divím se že ještě můžu brečet. Najednou se dveře otevřeli a vešel Liam. "Už je čas!" popadl mě za ruku a chtěl mě odtáhnout. Vzpírala jsem se mu. On mě ale chytil za pas, zdvyhl mě a odnesl. Kopala jsem ho, ale nepomohlo mi to. Odnesl mě do neznáma.

Tak jaké jsou vaše názory? :) budu ráda za každý koment :))