Unesena

7. Výlet

Z POHLEDU ALLISON                                                
Byla jsem tu už pár dnů. Od toho incidentu s Nickem jsem nikoho neviděla. Jenom jednoho kluka, co mi nosil jídlo.

Myslela jsem na svou rodinu. Jak se mají? Hledají mě, nebo se někde vesele smějí? Potom co mi řekl Tomas, nevím co, si mám o mé mámě myslet. Nejvíce mi ale chyběla jedna osůbka. Moje malá sestřička Naomi. Jsou jí jen čtyři roky, ale je to moje malá hvězdička. Vždycky je plná života a energie z ní přímo vyzařuje. Je strašně roztomilá a ta její kukadla. Jsou modrá, jako nebe když na něm není ani jeden mráček. Rodiče jsou věčně v práci, a tak s ní trávím mnoho času. Nevím, jak to teď doma vydrží.

Najednou někdo jemně zaklepal na dveře a vešel dovnitř. Byl to Liam. Trochu jsem se ho lekla. Koukala jsem na něj, protože jsem chtěla vědět, co chce.

Podal mi nějakou tašku se slovy: „Tohle si obleč, a pak někam půjdeme." A trochu se pousmál. Vypadal docela mile. Nikdy bych do něj neřekla, že dělá, to co dělá. „A kam půjdeme?" zeptala jsem se ho. „To se včas dozvíš. A věř mi, bude se ti tam líbit." Odvětil mi a kývnul směrem směrem k tašce asi, abych se už oblékla.

Podívala jsem se do ní. Byly tam šaty a já je hned vytáhla. Byly tyrkysové, bez ramínek, sukně byla nařasená a v pasu byla obrovská mašle. Nádhernější šaty jsem snad neviděla. V tašce bylo i krajkové bílé spodní prádlo. Šaty jsem si chtěla obléct v koupelně ale Liam mě zastavil a řekl, abych si je oblékla tady. „ Můžeš se prosím otočit?" otázala jsem se. Přikývl a otočil se. Když už jsem byla oblečená, tak jsem se zvědavě prohlížela v zrcadle na stěně. Šaty mi padly jako ušité.

„Menší velikost, už neměli." Poznamenal Liam. Teprve teď jsem si všimla, že se na mě upřeně dívá. „Jsi krásná." Řekl. A Obejmul mě zezadu. Sice jsem se zachvěla, ale nebylo to až tak nepříjemné. Koukala jsem se do zrcadla. Stál za mnou, byl oproti mně obr. Znovu, se na mě pousmál.

Podíval se na hodinky. „Už bychom měli jít." a já jen mlčky přikývla. Sešla jsem, sním dolů do přízemí, až k vchodovým dveřím, když jsem si uvědomila, že nemám žádné boty. „Jsem bosá." On se na mě podíval a nejednou vypadal, že si na něco vzpomněl. „Málem bych zapomněl." A vytáhl z botníku krásné baleríny s kamínky. Byly jak pro popelku, ale mě dokonale padli. „ Teď už můžeme?" přikývla jsem a vyšla s ním ven.

Ovál mě krásný vánek a čerství vzduch. Zhluboka jsem se nadechla. Bylo to po dlouhé době příjemné. Pomalu jsem šla za Liamem. Došli jsme až k luxusnímu černému autu. Otevřel mi dveře a já si sedla na místo spolujezdce. ON si pak sedl za volant a vyrazili jsme. Jeli jsme asi dobrou půl hodinu, když jsem přerušila to trapné ticho otázkou kam, že to jedeme. On se na mě jen podíval a pousmál se. Odpovědi se mi nedostalo. Bylo zase ticho. Po asi čtvrt hodině ho zase přerušil on. „Víš All, když jsem šel za Tomasem, všechno mi řekl. Vím, že je to tvůj starší bratr. I to že se o tebe mám postarat a nedovolit nikomu, aby ti ublížil. Vím taky, že svojí rodinu nezabil. Je pro mě jako bratr. Býval jsem, závislí na drogách, ale on mi z těch sraček pomohl. Je si vědom toho že to co mi řekl, ho může stát místo. Mě můžeš věřit." Dokončil svůj proslov. „Můj starší bratr umřel před deseti lety..." odmlčela jsem se a zhluboka nadechla. „Tohle je jen jeho tělo." Otočila jsem hlavu a opřela ji o sklo.

„On není tak špatný. Jo, někdy je to grázl, ale je nám všem oporou." cítila jsem jeho pohled na temeni hlavy. „ Tak proč teda dělá tohle? Víš, když jsem byla malá, byl to můj vzor, a i když mi bylo jen pět, chtěla jsem být jako on. Statečná a svá. Teď je to ale monstrum bez duše." Řekla jsem a zadržovala slzy. „Nebýval takový. Ne, když nebyl boss." Pohladil mě po rameni. „ A proč to děláš ty? Myslím, proč unášíš dívky a pak s nimi bůhví co děláš a pak je jednoduše prodáš? Jak ti potom mám věřit?" podívala jsem se zpět na něho s tázavým výrazem. „Je to moje práce a hodně si tím vydělám. A věř mi, já ti neublížím. Ne tak hezké holčičce jako jsi ty." Řekl a nezpustil oči z cesty před ním. Jsem si jistá, že mi neřekl celou pravdu.

„Mám ještě jednoho sourozence. Malou sestřičku. Nemohla bych ji vidět?" zeptala jsem se po době ticha. „Takže Tomas má dvě sestry? Kolik jí je?" odpověděl mi otázkou, ale na tu mou neodpověděl. „Jsou jí čtyři." Odpověděla jsem zesmutněle. Po pár minutách dalšího ticha jsem usnula.

Probudil mě až Liam, který mě nesl zpět do domu. Ale ne do mého pokoje, ale do úplně jiného. Byl zřejmě jeho.