Unesena

10. Amy!!

Z POHLEDU LIAMA
Konečně usnula. Byl jsem tu sní hrozně dlouho, nechtěl jsem jí tu nechat samotnou. Hned jak jsem si ale všiml že spí, odešel jsem. Radši jsem ji zamkl a šel za Nickem. To co udělal mu jen tak neprojde. Allison je přeci ještě malá holka. Sakra, ten hajzl. Slíbil jsem jí, že jí nikdo neublíží. Pěkně se to sere. Jestli se tohle Tomas dozví, tak je po mě. Takhle mi to řekl. Sere mě to asi jen z jednoho důvodu. Moje sestra Amy. Byla to moje malá sestřička. Kvůli ní jsem skončil na drogách. Bylo jí čerstvě patnáct, když umřela.

Amy také unesly, jenže jí mučili, znásilňovali a bili. Podařilo se jí utéct a za pomoci kluků které potkala, se dostala domů. Nildy se z toho pořádně nedostala. Pár měsíců přežívala jen tak tak. Neměla chuť do života. Jednoho dne ji ale našli. Měla narozeniny když někdo zazvonil. Než jsem došel otevřít vtrhli dovniř. Bylo jich asi sedm. Chtěl jsem jí bránit ale dva se na mě vrhli. Byli mě do bezvědomí a poslední co jsem vyděl, jak uplakaná Amy s nožem v ruce, který si vrazila do hrudníku a sesunula se k zemi. Byla to jediná moje rodina. Byla. Bohužel jsem ale nikdy nenašel její tělo.

Nad tou vzpomínkou mi ukápa slza. Kdybych ji lépe ochránil, mohla by tu stále být. Měl jsem ji moc rád.

Umínil jsem si jednu věc. Zabiju ty který jí to udělali. Budou litovat dne kdy se narodili. Jejich smrt bude dlouhá a bolestivá. Hehehe pěkně se v tom vyžiju. Pomstím Amy, i všechny ostatní holčičky, které ti parchanti dohnaly k sebevraždě. Amy mi totiž říkala, že patřila k těm nejstarším, a to jí bylo jen čtrnáct let. Vyděla tolik mrtvích těl, tolik bolesti, smutku, krve a utrpení. Zvěrstvo. Je to taky jeden z důvodů, proč u tomase zůstávám. Abych je našel.

Těď už ale slyším Nickův hlasitý smích. Vejdu do pokoje kde je parta kluků, kteří upřeně hledeli na Nicka. Ten asi zrovna vyprávěl, jak vojel nějakou babu. "Vypadněte!" zařval jsem. Všichni na mě s trhnutím pohlédly a potom odešli. Nick tam zůstal stát a šklebil se na mě. "Co si jako myslíš že si dělal?" řval jsem. "Co asi. Vojížděl jsem jí?" koukal se na mě se zdviženým obočím. "Je to malá holka, ty kryple." "Neřvi tu na mě debile. No a co? Malá, nezkušená, neprojetá. Ani si neumíš představit jaký to je. Lepší jak štětka. Chápu co na tom tomas vidí." řekl provokačně. Myslel si asi že se tomu taky zasměju, ale to se pletl. "Nicku, no ty si grázl. Tomas mi řekl že se s ní nesmí nic stát. Že na ní nikdo nesmí ani sáhnou." řval jsem a krev ve mě jen vřela. Vystřelila mi ruka a dal jsem mu pěstí, znova. Oplatil mi to. Začali jsme se prát, ale já mě na vrch. Po chvíli jsem na něj kašlal a šel se osprchovat.

Vešel jsem do pokoje. All byla vzhůru. Choulila se do klubíčka a klepala se. Přišel jsem k posteli a peřinou jsem ji pořádně přikryl a chtěl jsem jí pohladit po tváři, ale ona se ucukla. Bála se mě. Stoupl jsem si a šel do koupelny. Když jsem se vrátil, All ležela na zemi a spala, teda spíš byla v bezvědomí. Okamžitě jsem jí vzal a položil na postel. Po pár minutách byla vzhůru, ale jen co uviděla mou ruku, jak svírá tu její, vytrhla jí vzdalovala se na okraj pustele a prosila ať jí nic nedělám. "All, prosím, neboj se mě, já ti neublížím." řekl jsem jí. "Nech mě, nešahej na mě!" křičela. Byla vyděšená na smrt. Kdybych tu nebyl spadla by z postele. Přitiskl jsem si jí na sebe. Ona do mě ale bila a křičela. Po chvíli to vzdala a už jen plakala. Sevřel jsem jí ve svém obětí. Bylo mi jí hrozně líto.

Když se trochu uklidnila, pomohl jsem jí obléct se. Do teď byla totiž nahá, nenechala mě jí obléct. Bolel jí každý krok,ani se jí nedivím, a tak zůstala v posteli. Donesl jsem jí něco k jídlu, ale nic nesnědla. Jen seděla na posteli a mlčela. Byla opravdu krásná. Měla ty nejkrásnější oči na světě. Něco mě k ní táhlo, ale nevím co. Připomínala mi snad tolik Amy, nebo mě přitahovala samotná ona?

Z POHLEDU ALLISON
Seděla jsem tam na posteli, bez jakého koliv pohybu. Bez jaké koli chuti do života. Všecičko mě bolelo. Hlavou se mi zmítaly nejrůznější myšlenky.

Liam tu seděl mlčky vedle mě a stále mě pozoroval. Cítala jsem jeho upřený pohled. Nebyl to takový ten pocit, když mě pozoroval Nick, pohled kterého jsem se bála. Byl to příjemný pocit. Jsem ráda že mě Liam zachránil. I když mi byl nepříjemný každý dotek od kluka, byla jsem ráda že tu je. Cítila jsem se alespoň trošku bezpečněji.

"L-Liame?" prolomila jsem to trapné ticho a podívala se na něj. Naše pohledy se střetly. "Copak je All? Chces donést pití?" strachoval se. "Ne, já jen..." nadechla jsem se. "Ano?" ... "Liame, prosím, už mě tu sním nenechávej." podívala jsem se na něj uslzenýma očima. Nechtěla jsem brečet, ale slzy byly neposlušné a dělali si co chtěli. "Allison, neboj se. Já už tě tu nenechám." řekl, a objal mě. Chtěla jsem ho odstrčit, ale nebylo to až tak nepříjemné a tak jsem ho nechala. Hladil mě po zádech a tiskl k sobě. Bylo mi teplo a bezpečno.

Ne ale na dlouho. Do pokoje vtrhla parta lidí. Vyděla jsem jak Liama bijí, pak jsem ale cítila tupou bolest na hlavéě, která mě přinutila, zavřít oči a nevnímat nic. Upadl jsem do bezvědomí.

Moc děkuji za 115 přečtení :33 ... Jste ták moc super :)

Copak si myslíte že se stalo?