Unesena

8. Znásilnění

Položil mě na měkkou postel. Ne jako ta moje. Sklonil se ke mně a políbil mě na čelo. A pousmál se na mě. Byla jsem strašně unavená. On mě přikryl, lehl si vedle mě, a já po chvíli usnula.

Probudila mě velká rána, která zněla jako výstřel. Rychle jsem se postavila na nohy. Liam už v pokoji nebyl a tak jsem doběhla ke dveřím a pomalu je otevřela. Na chodbě nikdo nebyl. Teprve jsem si všimla, že sem na sobě místo šatů měla jen tričko, které na mě plápolalo a spodní prádlo. Opatrně jsem vešla na chodbu a šla tam, kde jsem slyšela dost zuřivý a hlasitý rozhovor. Došla jsem k pokoji, kde byly pootevřené dveře. Nahlédla jsem dovnitř, ale to jsem neměla dělat. Na zemi ležel v kaluži krve nějaký kluk. Hrozně jsem se lekla a skoro vykřikla, nebýt toho že mi někdo strčil ruku před pusu a tou druhou mě chytil tak že jsem se nemohla skoro pohnout. Poodtáhl mě kousek ode dveří a pak mě jen zdvihl jako peříčko a odnesl do patra. Teď mě pustil a trhl se mnou, tak abych k němu stála čelem.

Na tváři jsem najednou ucítila štiplavou bolest. Dal mi facku a já se okamžitě chytila za tvář. „ Si se sned zbláznila, ty krávo? Hned jak by tě viděl, tak by tě zabil." Zařval na mě. Byl to Liam. Natáhl ruku, že mi dá ještě jednu. „Ne, prosím ne." Řekla jsem a zakryla si obličej. „Tak mi dej jediný důvod, proč bych ti ublížit neměl!" cekl naštvaně. „Ty, ty... ty jsi to slíbil. Říkal si, že ti můžu věřit." Dala jsem mu důvod. „A já ti snad věřit mám? Ty seš opravdu blbá." Křikl. „ Já.. já .. já se omlouvám. UŽ to neudělám... prosím, nebij mě." Špitla jsem a měla jsem na krajíčku. Jen na mě hodil pohrdavý výraz a dotáhl mě zpět do pokoje.

Sedla jsem si na postel a schoulila se do klubíčka. V hlavě jsem si přehrávala ty nejlepší okamžiky z mého života. „Slib mi že beze mě nikdy tenhle pokoj neopustíš." Řekl po době ticha Liam. Mlčky jsem přikývla, a dál myslela na to dobré. Přišel ke mně, přisedl si a objal mě za ramena. „Promiň za tu facku před tím, nemám zrovna nejlepší náladu. Taky jsem o tebe měl strach." Cože?? Slyšela jsem dobře? On o mě měl strach, tak on mě unese a pak o mě má strach? Jen jsem se trochu pousmála, ale nic jiného.

Takhle to šlo asi týden. Z pokoje jsem nevyšla snad ani jednou, jelikož jsem Lie viděla, jen když mi donesl jídlo. Proběhlo to celkem v pohodě. Choval se na mě hrozně hodně. Vždycky když večer přišel, dlouho jsme si povídali. Stále bylo o čem.

V pondělí mi Liam oznámil, že mě bude mít pár dní na starosti Nick. Okamžitě jsem si vzpomněla na to, co mi řekl tehdy, ještě v mém starém pokoji. Třeba mě ale nechá být a skoro ho neuvidím. „Neboj, bude na tebe milý. A kdyby něco, řekneš mi to, až přijedu." Dodal ještě Liam, když si balil.

Liam se semnou rozloučil a odešel. Z okna jsem po chvíli viděla, jak nasedá do auta a odjíždí. Já si lehla na postel a zavřela oči. Dál jsem si přemítala vzpomínky. Po nějaké chvíli jsem si šla sednout do křesla a četla rozečtenou knihu, co mi Liam jednou dones.

Chvíli jsem si jen tak četla, když v tom někdo zabouchal na dveře, které se následně otevřely, a vešel Nick. „Ahoj." Pozdravil. Já jen kývla na pozdrav. Došel si k posteli a sedl na ni. „Kotě, pojď sem, něco ti nesu. Prvně se mi vůbec nechtělo, ale když na mě křikl, abych dělala tak jsem se zvedla a přišla k němu blíž. To jsem ale vůbec neměla dělat a lituju toho, jelikož si stoupl a povalil mě na postel. Vytáhl si pásek a ruce mi přivázal k posteli. Bránila jsem se, brečela a křičela. On se jen smál, a když se mu to konečně podařilo začal mě líbat a serval mi tričko a zachvýli i podprsenku. Zmáčkl mi jedno prso a já zapištěla. On mi dal pěstí. " Ty malá couro, drž hubu kurva." křičel na mě a do pusi mi narval část mého trička. Pak ze mě stáhl i kraťasy a já ho kopla. Zase jsem jednu schytala. Brečela jsem co to jen šlo a cukala sebou. Pane bože ne to ne, on mě znásilní. Bylo mi špatně a hrozně jsem se bála.

Strhnul si i kalhotky avnikl do mě prstem. Zavzdechla jsem bolestí. Bolelo to. Nějak se mi podařilo vyplivnou to tričko. "Né, Nicku prosím nechmě. To bolí." brečela jsem. " No tak to se zřejmě uřveš bolestí za chvilku." zašklebil se. Lehl si na mě a podepřel se rukama. Byl už taky nahý a pokoušel se do mě vniknout. "Nicku, prosím, nedělej to. Já nechci. Hrozně se bojím." a stále jsem brečela. Nebylo mi to ale nic platné. Vnikl do mě a já zeječela bolestí. Hrozně to bolelo. Opravdu nehorázně moc. Přirážel tychle a tvrdě. Chci aby to už zkončili. Zanedlouho se do mě udělal a konečně přestal. Slezl ze mě oblékl se, pak mě rozvázal, nechal mě tam chvýli ležet a pak odešel. Byla jsam vyřízená.