Teď už to musí vyjít /STEIN27 (27 dní druhý díl)

3

Anastazie:

,,Dobrý den," pozdravili jsme se s makléřkou.

,,Zdravím dívky," usmála se na mě a na Míšu.

,,Tak se tu podívejte, a já podepíšu kupní smlouvu," pousmál se táta a přešel ke stolu se smlouvou.

,,Z venku to vypadalo větší," řekla Míša když jsme šli do prvního poschodí. 

Byl to nově postavený dvou patrový dům. 

,,Máš pravdu ale zas by bylo zbytečné kdyby to byl moc velký dům," souhlasila jsem.

,,To jo," pokrčila rameny a vešli jsme do prvního pokoje. 

,,A něco nového ?" Zeptala jsem se.

,,Noo... potkala jsem kluka," začervenala se.

,,Kdo to je ?" Usmála jsem se.

,,Jmenuje se Calin, sice je slavný ale je dokonalý. Naštve tě to ale bavíme se spolu už přes měsíc. Mám pocit, že přeletěla jiskra a my jí chytli," zastyděla se.

Dobře takže si to ujasníme. Moje nejlepší kamarádka se zamilovala do někoho koho nemusím. A do někoho kdo je kamarád kluka, který mi "zlomil" srdce. S tím se asi dá pracovat. 

,,Toho znám, ale trošku. Nejsem jeho fanynka," nejsem a nikdy nebudu.

,,Dobře, tak to by jsme někdy mi tři mohli jít někam ven. Byla bych moc ráda kdyby jste se poznali," její oči vyjadřovali víc než radost. Byla nadšená.

,,Dobře, to by bylo super," ne nebylo by to super.

Prošli jsme domem skrz na skrz. Dům nebyl až tak špatný jak jsem se bála.

,,Tak co Míšo ? Jsou tu podmínky pro život Any ?" Ušklíbl se táta když k nám přišel.

,,Tati," protočila jsem očima.

,,Ano pane Černý, schvaluju tenhle dům jako bezpečný pro Any," zasmála se Míša.

Někdy mám pocit, že si užívají to pošťuchování.

,,Tak jedeme domů. Smlouva je podepsaná, během zítřka se budeme stěhovat," táta vyšel z domu.

Nastupovala jsem do auta, zastavil mě dětský smích. Nebyl to normální dětský smích. Ten smích jsem znám, nemůžu si vzpomenout koho jsem s takovým smíchem poznala. Na chvíli jsem se nad tím pozastavila, ale hned jsem si sedla.

Zavezli jsme Míšu domů a jeli jsme ještě na nákup. 

,,Tady máš peníze a kup něco na jídlo. Hlavně ať to není žádný polotovar," zaparkoval táta.

,,Dobře," souhlasila jsem. 

Takhle to dělá táta vždy, dá mi peníze a počká na mě.

Šla jsem do tesca. Proč musí být všechno co potřebuju tak vysoko ?

Natahovala jsem se pro tigera, stojím na špičkách a vůbec na to nedosáhnu. Proč musí být někde vzadu ?

Už jsem to skoro chytla, když v ten moment si někdo stoupnul za mě a vzal ten tiger. 

,,Na," podal mi ho neznámí mladík. Ten hlas znám moc dobře, až moc dobře.

Byl zahalený, koukala jsem se na něj šokovaně. 

,,D-děkuji," vykoktala jsem.

Pousmál se a odešel dál. 

Já právě potkala Petra. To si ze mě děláte prdel. 

Zbytek času v tescu jsem nemohla pochytit co se zrovna stalo.  

Když jsem zaplatila přišla jsem do auta a táta hned nastartoval auto.

,,Dlouho ti to trvalo," řekl soustředěně táta.

,,Hledala jsem tigera," otevřela jsem plechovku onoho drinku.

,,Proč pořád piješ ty energy drinky ?" Zeptal se táta.

,,Protože mám problémy se spánkem a tiger mi pomáhá fungovat," napila jsem se.

,,Tak zajdeme k odborníkovy. Dají ti na to prášky."

,,Nechci jíst nějaké prášky. Zlepší se mi to během víkendu," znova jsem se napila.

,,No dobře, jen mi slib, že s tím pitím přestaneš."

Doufám, že přestanu s tou závislostí.