Teď už to musí vyjít /STEIN27 (27 dní druhý díl)

9

Anastazie:

Už je devět hodin a furt tu u nás jsou lidi. Denisovy se už nenalívá, je až moc opilej.

Petr pořád u nás oxiduje. Hrozně moc za mnou chodil Tonda, pořád si chtěl hrát. Přišel i Calin za Míšou.

,,Už půjdeme, Tonda musí jít spát," přišel zamnou Petr a vzal ho do náruče.

,,V pořádku," pousmála jsem se. Nebudu lhát, těch drinků jsem měla hodně, ale jsem furt při smyslech.

,,Tak ahoj, a poděkuj Lukasovi za úžasné jídlo. Moc děkujeme," oplatil mi poúsměv.

Pomalu jsme to uklízeli.

,,V kolik ti zítra končí přednášky ?" Zeptal se táta při uklízení.

,,Nevím, asi v devět," pokrčila jsem rameny.

,,Tak to nic, chtěl jsem s tebou na večeři." Tohle se na mého tátu nepodobá.

,,V úterý klidně," usmála jsem se.

,,Jo a ve čtvrtek máš ty narozeniny, nechceš někam letět ? Co takhle Maledivy ? Nebo Dominikána," navrhl táta a sedl si na linku.

,,Co se děje ? Nikdy jsi mě nebral nikam na narozeniny." Tohle je hodně podezdřelí.

,,Ježíš, tak se mi daří. Firma šlape jako hodinky a chci si odpočinout. Nikde jsme dlouho nebyli," snažil se vymluvit.

,,Na dovolené jsme byli o prázdninách, to jsou dva měsíce zpátky," nalila jsem si vodu.

,,Myslím to vážně," snažil se mě ujistit.

Říkejte si co chcete, já si myslím, že s tím bude něco víc.

,,Řekni Míše, že nejsme žádnej motel a ať už jedou. Chci se vyspat," naskládal nádobí do myčky.

,,Dámy a pánové, zavíráme krám," řekla jsem nahlas když jsem vyšla na zahradu.

Všichni si začali brát věci a začali odcházet. Teď už chci mít pro dnešek klid.

Douklidila jsem nádobí na zahradě a šla jsem do svého pokoje.

Dnešek byl hrozně divný, proč se od Petra tolik oddaluju ? Proč to nemůže být tak jako dřív.

Chci toho starého Petra.

Začala jsem nad tím přemýšlet víc a víc. Celej ten sen se mi stal nereálnej. Není možný aby se toho tolik stalo za jednu noc. Ale zase jsem byla pod vlivem drog, to se musí uznat.

Přišel za mnou Špeky, vyskočil na postel a lehl si ke mně. Začala jsem ho hladit. Když jsem Petra "poznala", celý život se mi sesypal jako domeček z karet. A ani vyhýbat se mu nemůžu, vždy se všude zjeví.

Cinkl mi telefon. Podívala jsem se kdo mi napsal. Byl to Denis.

@_Den1s_
Chybis mj

Je fakt opilej. Musím to zavolat Míši. To je blbost, nebudu kazišuk.

Komu napsat ? Míša šuká a Denis je opilej. Nikoho jiného nemám. Nikdo jiný tě nechce.

Po druhé mi cinkl telefon. Už mě to nezajímá... ale jo, zajímá. A to hodně.

@27wolfenstein vás začal/a sledovat.

Vyjekla jsem radostí. Ano je to s ním hrozný... chci mu dát šanci. Velkou.

Panebože, panebože. Petr mě začal sledovat. Mě z ničeho nic. Byla jsem na něj hnusná, ale začal mě sledovat.

Prosím bože instagramu, ať mi Petr napíše cokoliv.

@27wolfenstein
Raduješ se z toho, že jsem ti napsal ?

@Its_Any
Jsi blázen ? Já radovat se z toho, že jsi mě začal sledovat ? Nikdy

Začala jsem se usmívat. Líbilo se mi, jak jsme se popichovali.

@27wolfenstein
beztak se teď usmíváš a říkáš si ,,Kéž by tu mohl být semnou." Jediný co ti tak můžu dát pozdrav přes okno. Máme pokoje naproti sobě.

Podívala jsem se z okna a uviděla jsem ho. Zamával mi a já zrudla jak rajče. Doprdele. Schovala jsem se za zeď kde nebylo okno.