Bez šance na štestí

psycholog

Tomáše za pár dni propustili domů. Skoro nejedl a nespal. A když usnul pronásledovali ho noční můry. Pořád byl zavřeny v pokoji pod perinou. Buď brečel nebo si prohlížel společně fotky s Kačkou. Vždy když se dostal k fotce kdy mu dává pusu na tvář začal vždy brečet. Jeho matku to trhalo a tak ho objednala na jeden dem k psychologovi. Bylo to ve stredu protoze prima měla riditelske volno na týden kdy měli být na škole v přírodě. Otec Tomáše odvezl do prahy k psychologovi. Čekárna byla vymalovana na bílo a podlaha byla z dlaždic v barvě šedi. Jakmyle se otevřeli mahagonové těžké dveře pobídl tatínek Tomáše aby šel dál a obdařil ho hrejivim úsměvem. Tomáš se pokusil úsměv opětovat ale jeho pokus vyůstil spíš v úšklebek. (další scéna se možná může lišit trošku od normálu. Nikdy sem u psychologa nebyl tak nevím jak to tam chodí.) Vešel do místnosti namalovane na bílo a do pul metru oblozene dřevem. Moc mu to pripomelo Kaččinu chatu. Do oči mu vhrkli slzy. Psycholog seděl za stolem z černého dřeva. Byl to cernovlasy muž kolem třicítky se skoro fialovimi oči. Sedl si na zidly ze stejného dřeva jako stůl s polstarkem. Psycholog ho pozdravil s představil se. "Popis mi Tomáši co se stalo." Začal psycholog. Tomáš roztresenym hlasem vykoktal. "Bbbbbbyla bourackkka." Psycholog kývl a pokynul mu aby pokračoval. "Kvuli me. Kvuli me zemřela má pritelkine." Pokracoval rozstresene Tomáš. Psycholog se predklonil a začal se ptát na věci jako jaké měla vlasy. Jaké oči. Jak se jmenovala. A pak položil tu zásadní otázku. "Proc si myslis ze to bylo kvuli tobě ??". Bylo protoze. Protoze ja vypadl z autobusu a. A auto me objizdelo a dostalo smyk. A vletela do autobusu. A vysklila jeho okna. Kačka měla obrovský strep v břiše. Bylo to kvuli me !" Zakricel Tomáš a rozbrecel se. Psycholok mu nenucene podal kapesník a počkal než se Tomáš výběrčí. Ptal se ho i na další věci jako např jestli má kamarády a jak to chodí u něj v rodině a pak mu doporučil aby si povídal s kámoši o jeho ztrátě. Aby se treba i s někým sešel. Aby si psal skoro pořád. Proste aby byl pořád s nekym v kontaktu. Pak ho propustil. Tomáš vratkou chůzi odešel. Tam uz na něj čekal otec který ho odvezl domů. Při jízdě nepřihodilo slovo. Otcovu prisla sms a Tomáš mu pres rameno přečetl ze je to od psychologa a ze mu doporucuje aby povoli si celej den psát a telefonovat. Tomáše to nijak nepotesilo ale poslech a vzal si mobil. Když se připojil k WiFi uviděl ze má snad sto zpráv. Jednu od Niki, deset od Lucky, jednu od Štepky a před padesát od Alis. Odpověděl na pozdrav od Niky a Lucky a napsal Lucce ze je v pořádku. A pak se podíval na Alis od které obdržel padesát sedm zpráv. Polovina z nich byly ahoj a zbytek jak se má a jestli ke v pořádku. Poslední zpráva ho zaujala jestli se na me zlobis pochopim to. Ale ja nesnesu ten pocit ze mi nepises. Ten vzhled kluka jsem si vymyslela. Byl ti podobný. Možná jsem s ním chodila jen proto ze mi tè připomínal. Promiň. Na to hned odepsal ahoj Alis. Nezlobým se. Jen se mi nechtělo psát. To s tím klukem me potešilo. Děkuju za přiznání a napadlo me ze by jsme si mohli vyjít s Luckou po městě. A čekal kdo mu odepise. Asi po deseti vteřinách mu Alis napsala ze moc chce. Začal se tedy s ni domlouvat na termínu. P ztrátě Kačky oba zatim pomlceli. Lucka mu napsala taky ale ze má jen deset minut pak jede na basket tak ji napsal ze si chce zejtra s ni a Alis vyjít po městě. Ona nadšeně souhlasila a odešla na basket. Pak si celý dem do večera psal s Alis. O všem. O rodičích. O tom jaké to bylo v nemocnici a u psychologa. Uz mu prestavalo byt tak smutno. Když už se cítil zralý na to aby šel do postele napsal ji tak dobrou noc Alis. Zítra ve tři se uvidime u plavecaku. Tak pekne sny a ahoj. Poslal za to libajiciho a mrlajiciho smajlika a pockal co odepise. Jasně Tome. Uz se tesim. Pekne se vyspi. To se Tomasovi líbilo a vyčerpán ulehl na lože. Bál se usnout. Bál se nočních můr protoze se v nich vracel k tè bouračce a k tomu jak leželo její mrtvé tělo na asfaltu. Ale když usnul tak se mu zdál znovu ten sen s Kačkou a Alis. Tentokrát to však nebylo tak zlé. Tentokrát se nevzbudil zpocený. Nasnidal se a oznámil naplánovanou procházku rodičům. Souhlasili což ho překvapilo a potešilo. Pak si uvědomil ze úplně zapoměl na Kačku a zesmutnel. Cítil prázdnotu. Zavřel se do pokoje a čekal než budou tři. Čekání bylo dlouhé.