Bez šance na štestí

odlet

Když bylo vše domluveno bylo vzkříšeno celkem pět set dalších lidí. Lucka sice pořád oplakávala Honzíka ale těšila se až budou konečně na zemi. Moc ce chtěla podívat jak to tam vypadá.

Tomáš stál nahý před bránou Nebeskou a čekal. Ani pořádně nevěděl na co má čekat. Prostě jenom stál. Pak přišel oslepující záblesk a Tomáš přišel o vědomí.
Probudil se v pokoji na lůžku které vypadalo jako nemocniční. Vedle něj se na lůžku objevila Lucka a po jeho druhé straně Alis. Když do pokoje prisla sestřička v bílém úboru ani se nedivila že se někdo objevil. Asi bylo nějak zařízeno že jim to projde.

Po několikadenním pobytě v nemocnici byli všichni tři propuštění a přemístění do hotelu s výhledem na ranvej kde se připravovalo k odletu deset obrovských raketoplánů. Měli na výšku asi čtyřicet pater a na šířku dvěstě metrů.

Konečně přišel den D. Podle přísného řádu byli všichni pasažéři odpraveni do jednotlivých letounů. Tomáš jel na vozíku po asfaltové ploše společně s dalšími deseti lidmi, mezi nimi také Alis a Lucka se kterou se pevně drželi za ruce. Když dojeli až k plavidlu vysadilo je vozidlo ke schůdkům po kterých mohli vstoupit do vnitřku obřího stroje. Na schodech stalo několik mužů s nápisem Security na uniformách a drželi v rukách samopaly. Přímo u vchodu pak stál párek doktorů kteří měli připravené injekční jehlice. Tomáš vystoupil a sekuriťáci ho prohledali a otevřeli mu kufry které dostavili stranou aby je mohli prohledat později. Když přišel k doktorům odebral mu jeden z nich krev a předal ji druhému krerý ji chvilku skenoval v jakémsi přístroji. Pak mu pokynuli aby šel dále. Ten sami proces podstoupili všichni další cestující. Raketoplány měli autopiloty a velice rychlé motory které je měli během dvou měsíců dopravit až k novému domovu.

******************************

Už zbývalo jen pár dní k přistání a Tomáš už se těšil na nový domov. Podle všech informací tam již byla postavena základna a prvních několik málo přístrojů. Byl moc zvědavý co tam na něj bude čekat. Všechnu dny si užíval s Luckou ve společenské místnosti kde spolu trávili všechen čas. Trošku se mu stýskalo po Kačce a Štěpce a Niky. Vždycky si s nimi užil svoje. A vždycky se mu všechny líbily. Ale Lucka byla prostě z nich ta nejlepší ale hlavě ta nejhodnější.

Už jen poslední den.

Z pohledu Alis

Poslední den. Konečně. Poslední den na tyhle proklatý raketě s tim proklatým párečkem. "Kéž bych se jim mohla nějak pomstít. Ukradla mi ho. Mého miláška !!!" Přemýšlela nahlas Alis a sama se tiše zasmála vlastnímu vtipu a ulehla do své sítě v hromadné ložnici. Okamžitě se propadla do snu kde se ocitla v místnosti kterou lemovali sloupy. Uprostřed stál trůn z obsidiánu a schody z černého mramoru. Na trůnu seděl muž s červenou kůží a rohy na hlavě s černým kabátcem. Propíchl ji pohledem a jeho modré oči jakoby zaplály. "Výtej Alis!" Nadzvedl obočí. "Chtěla si pomstu ?? Máš ji mít!" Luskl prsty Satan a ze stínů vyběhli dva čerti a nesli v rukou kotel s nějakou tekutinou. "Vykoupej se v tom Alis a staneš se prenašečem naší nemoci. Jen do toho " Alis doteď nemohla promluvit ale teď se ji uvolnili hlasivny. Bez váhání se svlikla a skočila do fialové kapaliny. Začalo ji pálit po celém těle ale pak to přešlo a cítila jak se do ní vsakuje choroba. Pak ji napadl strašlivý plán. Nakazí ji a když se ji on dotkne dostane to od ní a to je rozvrátí nadobro. Protože to od ní chytne. Začala se smát. Smát se tím smíchem psychopatů které napadne něco ďábelského.

"Ussssssssssssssshshshshshshshushushushushsuhshsusushshusdzzzzbdzdraaaaaaamgggggg..........."

Dosedla raketa na povrch planety. Postupně z ní začali vylezat lidé. Jako první vylezli vojáci a lékaři kteří znovu kontrolovali ty co vylézali ven. "Ajjjj." Teď na mě přijdou. Pomyslela si Alis. "No co. Šáhnu na ní teď." Otočila se Alis na obrtlíku zpátky do rakety aby ji vyhledala a nakazila ji. Jejího divného chování si všimla ochranka u vchodu do rakety a okamžitě ji odchytili. Měli rukavice takže je nemohla nakazit. Odvedli si ji do připravené karantény tam ji udělali kontrolu a když zjistili že je pozitivní okamžitě ji posadili na křeslo.

"Nikde nevidím Alis!" Pronesla Lucka což Tomáše překvapilo která na ní nikdy nemyslela. "No a ? Stejně ji nemáš ráda." Usmál se Tomáš a vzal ji kolem ramen. Dostali pokyn že budou bydlet v paneláku dokud jim nepostaví dělníci jejich vlastní dům. Okamzete se začalo zasévat obilí a jiné plodiny. Kuchaři se odebrali do kuchyně aby mohli připravit jidlo pro dva milióny lidí.

Jejich nový domov se zkladal z bytu kde byla ložnice a obývák spojen s kuchyní a chodba a záchod. Okamžitě se zabydleli a vybalili prádlo do polic a skříni. Jejich soukromě zařízené bydlení se jim zamlouvalo.

Áááááhoj lidi. Především vám chci poděkovat za překročení třistatřicet reads. Dik moc. Tahle kapitola zakončuje druhou část. Na třetí se můžete těšit až za delší dobu protože si dám chvilku pauzu. Ale nezoufejte. (:D) Tenhle díl chci věnovat holkam od nás že třídy. "Jen se smějte vy odbornice." Takže ja se loučím. Papapa

-Tomáš