Bez šance na štestí

dar od boha 2.část

A tak spolu žili Tomáš a Lucka spolu v jednom domě a užívali si milenecké samoty. Nemuseli používat ochranu ani prášky protoze v neby nešlo otěhotnět. To bylo logické. Jednou brzo rano jim zazvonil na zvonek nějaký neznámý muž...

Ježíš

Dům našel podle napsané adresy a když zazvonil otevřela mu elegantní mladá žena v lehkých šatech. Typoval ji na šestnáct ale bylo téměř jistě že zemřela mnohem starší. Když vešel dovnitř odvedla ho do salónku a usadila ho ke stolu a nabydla mu čaj a kávu. Ježíš si vybrat to první a čekal. Když se vrátila šel ji v patách muž asi ve stejném věku jako dívka která mu nesla čaj. Usedli k němu ke stolu a dívali se na nej jak pije čaj. "Takže." Usrkl posledních pár kapek že šálku "Asi se ptáte proč tu jsem. A kdo jsem. Na tyto otázky vám rád odpovím. Jsem Ježíš a jsem zde proto abych s vámi probral jednu závažnou věc."

Tomáš

"Ježíš ??" Videsil se Tomáš a se zdvyženým obočím se opřel o stůl lokty. "Ano je to tak." Odpověděl s malým úsměvem na tváři blonďatý muž v bílém rouchu. "A kvůli jaké věci ste přišel ??" Zeptala se Lucka která jakoby sebrala slova z Tomášovích úst. "Kvůli dítěti." Odvětil krátce Ježíš a hnedýma očima skoumal jejich reakci. Tomáš věnoval nechápavý pohled Lucce. "Bůh vidí že se máte rádi a že na zemí vám nebylo dopřáno lásky a tak vám nabízí možnost početí." Tomáš vytřeštil oči a znovu se podíval na Lucku. Propletli si ruce a znovu se otočili na Ježíše. "No čaj mi chutnal a jestli chcete tak dnes večer si můžete udělat dítě. Ale pokud se vám dostane pocty nechat se znovuzrodit a žít na zemi musíte se rozhodnout jestli zůstat s ním nebo odejit na zem." A s těmito slovy se zvednul a odešel. Tomáš se zvednul a vyprovodil jej až ke dveřím. Zamknul a došel zpět do salónku kde na něj čekala Lucka. "Ano??" Zeptala se ho a Tomáš skoro vykřikl "Ano!!" Vzal ji do náruče s odnesl ji do koupelny. Tam se umyli a pak se šli projít ven do parku. Kolem oběda se vrátili s dali si oběd na verandě kde strávili polovinu odpoledne. Na druhou polovinu se zavřeli do obýváku a koukali se na televizi. Večer se znovu umyli a pak se zavřeli v ložnici a až do tři do rána se svítilo. Pak vyčerpání milenci usli. Ráno, nebo spíš dopoledne je zbudilo světlo které do nádherně zařízené místnosti pronikalo oknem. Tomáš otevřel jedno oko. Pak druhé a trošku se odtáhl z Lucčina sevření aby ji mohl pohladit po vlasech. Tím ji vzbudil. Lucka mu věnovala úsměv, pak ho políbila a vstala. Oblékla se a odešla do kuchyně udělat snídani. Tomáš ji o něco pozneji následoval.

O devět měsíců později...

Ano stal se zázrak. Narodil se jim malí chlapeček kterému dali jméno Honza. Měl po tatinkovy světlé vlasy a modré oči po mamince. "Tomáš zkoro skákal radostí když si odnášel domů z porodnice svého potomka. Věděl že to není opravdový člověk ale vypadal tak a Tomáš tomu chtěl věřit. Obešel s Luckou všechny jejich příbuzné aby se pochlubily jejich dítětem. Když se večer unaveni vrátili domů měli na stole obálku s pozdravem a gratulací od boha a s adresou obchodu pro dětské potřeby. Hned druhý den šla Lucka pro plenky a tak zůstal Tomáš sám doma s malím Honzíkem. Když konečně přišla maminka domů a přebalila dítě do plenek obejmula se s Tomášem a v obětí se koukali na jejich dar přímo od boha. Tomášovi do očí vhrkli slzy štěstí a když políbil svoji Lucku na čelo začal Honzík křičet. Maminka se něžně odtáhla od Tomáše a vzala ho do náruče a začala kolébat a kojit. Tomáš zatím uvařil večeři a když se pláč konečně utišil ruku v ruce spolu povečereli. Z jejich těl sálalo konečně nalezené štěstí a klid. Tu noc spali v posteli klidně a znepokojeně. Brzy rano je vzbudil dětský pláč. Maminka rychle nalezla problém který se zkríval v znečištených plenkách a rychle je vyměnila. Pak dospali a když snědli snídani začal Tomáš s prestavováním jedné části knihovny na dětský pokojik. Nejdříve udělal zeď a dveře a pak vystěhoval všechny knížky ze vzniklé místnosti. Poličky pak rozebral a znovu složil na půdě i s knihami. Pak začal natírat a pokládat koberec. Na konec stavby přišlo vybavení. Malá postílka že dřeva modrým povlečením, stolek a židle a dvě skříně na oblečení a na stěně jedno zrcadlo. Asi se ptáte kde našel materiál. Vše bylo nalezeno na půdě a protože byla většina věci již sestavena trvala výstavba rychle. Po namáhavém dni pro oba rodiče přišel zasloužili odpočinek v podobě spánku. Nic už se nemohlo pokazit.