Shadow from the Lie

1. Odlet

O 3 měsíce později:

Neklidně jsem čekala s kufry u nohou před naším domem. Táta vynášel ven poslední zbytek věcí, co bereme s sebou a já každou chvíli kontrolovala čas na svém mobilu. Kde sakra je?! Taxi tu bude co nevidět a pochybuju, že bude chtít čekat. Navíc, naše letadlo odlétá za tři hodiny, zatím co jen cesta na letiště trvá dvě. Táta mi k nohám přiložil poslední kufr a oddechl si. Uviděla jsem, jak se k nám z dálky blíží taxík, přesně ve stanovený čas.

,,Kde je Stiles?" zeptal se táta na to stejné, co jsem si pokládala už minimálně půl hodiny. Ještě včera večer jsem mu psala, ať je tu nejlépe okolo šesté.

,,Nevím," zaskřípala jsem zlostí. Bez tak určitě zaspal. Taxík zastavil přímo přede mnou a vystoupil z něj obtloustlý muž s knírem. Pozdravili jsme ho a postupně nám začal pomáhat s věcmi do kufru. Řidič si pak sedl na svoje místo, s ním i táta a čekali jsme, kdy se dovalí poslední pasažér, co má jet s námi. Vzala jsem mobil do ruky a vytočila jeho číslo. Samozřejmě, Stiles to nezvedl. Když už to vypadalo, že snad nepřijde a řidič už chtěl vyrazit, zahlédla jsem na kraji ulice sprintujícího Stilese. Měl ale dva velké, těžké kufry a tašku přes rameno, takže to vlastně sprint nebyl. Abych mu připomněla, že má zpoždění, dala jsem ruce v bok a nasadila naštvaný výraz.

,,Promiň! Zaspal jsem!" vysoukal ze sebe mezi prudkými nádechy.

,,Jak jinak," pronesla jsem sarkasticky a stále si zachovávala kamennou tvář. Ovšem vidět Stilese, červeného jak rajče, lapajícího po dechu a s vynaložením posledních sil dávajícího kufry do auta, smíchu jsem se prostě neubránila. Táta seděl vepředu, takže jsme vzadu se Stilesem měli dostatek místa. Jo, takhle to zní docela divně. Já si sedla na pravou stranu, překřížila ruce a čekala, až do auta znovu nasedne i řidič a vyrazíme.

,,Už se nezlob," zakňučel a udělal psí oči, ,,chceš pusu jako omluvu?" Obrátila jsem oči v sloup a zatím co se Stiles natahoval přes celé auto, aby mi dal pusu, odvrátila jsem hlavu, takže mu rty spočinuly na mých vlasech. Stiles to na mě ani po těch třech měsících, co jsme si slíbili, že zatím zůstaneme kamarády, nepřestal zkoušet. Bylo to strašně roztomilý, ale já zatím vztah nechtěla. Něco naštvaně zabručel a táta nad námi taktéž protočil oči. Alespoň, že už u něj klesla ta nenávist vůči Stilesovi. Dala jsem si sluchátka do uší a naposledy se podívala na náš dům. Tak za dva měsíce.

Za ty tři měsíce se nic moc nezměnilo. Jak jsem už řekla, Stiles o mě usiloval pořád stejně, ne-li víc. Jsem si sama sebou jistá, že ho mám víc než jen ráda, ale chce to čas. Vraždy konečně pominuly a bylo to docela příjemné, když všude po okolí nejezdily policejní hlídky a téměř každý den nebyl titulní článek v novinách "Našla se další mrtvola!". Táta dostal v práci povýšení a pomáhal šerifovi téměř se vším, takže jsem na něj byla pyšná. Scott se musel smířit s tím, že Kira odjede na prázdniny s rodiči do New Yourku, ale v posledních týdnech jim to vycházelo skvěle a když se včera loučili, málem se od sebe neodtrhli. Isaac s Allison jsou pořád spolu a už se těší, až vyrazí někam spolu pryč. Akorát Lydie se rozešla s Aidenem, prý jim to neklapalo. S Liamem jsme se stali dobrými kamarády i přesto, že ze mě dostal málem infarkt a týden se mi úplně vyhýbal. Pak ho ale chtěl sníst vendigo nebo cože to - pro mě nová, neznámá příšera, připletl se tam do toho Scott a musel ho kousnout, aby ho zachránil. Takže se stal vlkodlak i z Liama. Tadá! A na poslední chvíli jsme mu navrhli, jestli nechce letět s námi. Škola skončila včera a ač to byly neskutečné nervy, nakonec jsme do třeťáku prošli všichni, včetně mě. Z matiky jsem jako zázrakem dostala čtyřku - musím zmínit taky Stilesovo doučování, které mi hodně pomohlo. V neposlední řadě se blíží mé sedmnácté narozeniny a něco mi říkalo, že to nebude nic dobrého.