Shadow from the Lie

6. Brzy se zase uvidíme

V tu chvíli jsem se chtěla začít smát, jak jen nejhlasitěji to šlo, protože tohle byl vrchol ironie. Já jsem alfa vlkodlak. A moje rodina loví vlkodlaky, včetně mého táty. Docela pech, když nad tím tak přemýšlím.

Na její větu jsem nic neodpověděla. Zbytek tohoto "výletu", kdy se táta s Julií o něčem bavil, jsem už nevnímala. Rozloučili jsme se, věnovala jsem poslední soucitný pohled k muži na stole a začali jsme stoupat po schodech nahoru. Hned potom zpátky lesem a jakmile jsme nasedli do auta, ani jeden z nás nemluvil. Zírala jsem jenom před sebe ve stejné pozici. Vždycky jsem se nadechla, že něco řeknu, ale potom jsem si to rozmyslela. Když jsem to udělala asi po páté, táta už to nevydržel.

,,Tak mluv," vybídl mě.

,,Ty jsi o tomhle všem věděl ještě dřív, než jsem se stala vlkodlakem?"

,,Ano," přikývl a podíval se do zpětného zrcátka.

,,Lovil si je?"

,,Ano."

,,A hodláš v tom pokračovat, nebo stále pokračuješ?" nadechla jsem se.

,,Ne."

,,Proč?" nechápala jsem. Táta se na mě mimoděk podíval.

,,Kvůli tobě. Víš, abych tě obeznámil se situací, tak jsem byl lovit i za úplňku, kdy tě ten vlkodlak pokousal. Jenže jsem se to nedozvěděl včas a nestačil jsem zakročit. A to já do lesa poslal toho myslivce, který mimochodem patří taky k nám," odvětil.

Nevím proč, ale něco uvnitř mě se zlomilo. Měla jsem pocit, že mi táta celou dobu lhal. ,,Proč si mi to neřekl už dřív?"

,,Kdy dřív? Když si zažívala první úplňky, chtěla si všechny zabít a nebo potom, co jsme se odstěhovali do Beacon Hills a posedl tě démon?" ušklíbl se. ,,Pro tvou informaci, můžeš být ráda, že Julie a ani nikdo další o tobě nic neví."

,,Proč?" připadala jsem si jako malé otravné dítě, které se na všechno ptá ,,A plóč?". Jenže u mě byl ten rozdíl, že jsem se právě dovídala věci, které mohou zásadně změnit můj život.

Táta se zhluboka nadechl. ,,Musíme se řídit kodexem. Je tam vepsaných spousty pravidel, mezi ně patří i to, že lovíme jen ty, co někomu ublížili nebo ohrožují ostatní. A pak tam patří taky to, že jestliže někoho z Argentů kousne vlkodlak - je jedno, jestli už je lovcem, nebo ještě v tvém případě nezasvěcené dítě - musí se před prvním úplňkem zabít."

Zalapala jsem po dechu. Takže vlastně teoreticky, už bych měla být dávno mrtvá? Měla jsem se před svým prvním úplňkem zabít? Nebyla jsem schopná slova.

,,Vendy, proto jsme se odstěhovali z Paříže do Beacon Hills. Není náhoda, že zrovna tam, ale o tom někdy jindy. Než jsme se odstěhovali, každý úplněk, i když si běhala jako smyslů zbavená po lese, tak jsem tě hlídal, aby tě ostatní Argenti nenašli. I když si v té době nikomu neublížila, zjistili by, že si moje dcera a zabili by tě. To jsem nemohl dopustit. A Argenti se to nikdy nesmí dozvědět, rozumíš?" přísně se na mě podíval. Nepatrně jsem kývla. ,,Musíš být zticha před nejen před Julií, ale i všemi ostatními. Neboj, i ty za pár dní znovu uvidíš. Jsou to sice tví příbuzní, které znáš ze svých narozeninových oslav a společných akcí, ale kdyby zjistili, co jsi zač, zabijí tě."

Ironicky jsem se zasmála. ,,Aha no, tak to je super."

Po zbytek cesty na hotel jsem mlčela. I když mi přišlo, že jsme v tom - jak to vlastně nazvat, loveckým úkrytu? - byli celou věčnost, ve finále jsme tam i s cestou strávili asi hodinu a půl. Takže jsme měli ještě nějaký volný čas do večera. Hned jak jsem vešla do svého pokoje, vřítil se ke mně Stiles.