Shadow from the Lie

4. Úplněk

Z pohledu Vendy:

Jakmile všichni odešli, pomalu jsem přešla k Liamovi. Znovu seděl zády ke dveřím a vypadal fakt naštvaně. Nebo to působil ten úplněk? I já se začala cítit divně a trochu mě ve spáncích pobolívala hlava. Musela jsem se ale soustředit na to, abych se neproměnila.

,,Vendy, běž, prosím. Fakt nemám náladu a nechci na tebe bejt hnusnej," nevěnoval mi ani jeden jediný pohled. Opatrně jsem si sedla vedle něho. ,,Řekl jsem, aby si šla pryč," zopakoval zvýšeným hlasem.

,,Liame, chápu, že nechceš, abychom tě někde uvázali. Ale je to jediná možnost, jak udržet v bezpečí nejen tebe, ale i všechny ostatní. Rozumíš mi?" vysvětlila jsem mu pomalu.

,,Tebe taky nikdo nikde neuvazoval," konečně se na mě otočil a jeho oči zářily žlutě.

,,Tvoje oči..." naznačila jsem mu. Liam se podíval na své prsty u rukou, kde mu vyrostly dlouhé drápy. Začal se prudce nadechovat a zmatkovat.

,,Dýchej zhluboka," položila jsem mu ruku na rameno a starostlivě se na něj podívala. ,,Uklidni se, mysli na něco hezkýho."

Postupně se začal jeho dech zklidňovat, až dýchal opět pravidelně a přeměnil se zpět. Ale i tak na něm šlo vidět, že je pro něj těžké zůstat v lidské podobě. I pro mě to bylo těžké a to jsem se naučila alespoň částečně ovládat.

,,Jsi v pohodě?" zeptala jsem se ho. Liam zavrtěl hlavou a koukal na své spojené dlaně. Pak se otočil a vpil se očima do těch mých. Věděla jsem, kam směřuje, ale v tu chvíli mě to nepřekvapilo. Chtěla jsem včas zakročit, ale než jsem se stačila pohnout, Liam se svými rty přiblížil k těm mým a políbil mě. Uvnitř hlavy mi proběhlo miliony myšlenek. Co to děláš? Liam je KAMARÁD. On tě přece nemůže milovat. A co Stiles? Miluješ Stilese, ne Liama! I přesto jsem se neodtáhla hned, ale jakmile chtěl Liam v polibku pokračovat, dala jsem mu na hruď dlaň a lehce ho od sebe odstrčila. Ani jeden z nás nemluvil a oba jsme koukali do prázdna. Když už se Liam nadechoval, že něco řekne, otevřely se dveře a v nich stál Scott.

,,Tak jak?" zeptal se.

Liam se mi podíval do očí, ale jakmile jsem s ním navázala oční kontakt, hned se podíval jinam a pak si odkašlal. ,,Jdu."

Zvedla jsem se z postele a s vírem myšlenek takto pokračovala až ven před hotel. Jakmile na můj obličej dopadl svit měsíce, ucítila jsem znovu palčivou bolest v hlavě. Stiles, který nakonec s námi přes všechny dohady šel, mě podepřel, jestli jsem v pořádku. Byla jsem za optání sice ráda, ale hned jsem mu řekla, ať jde Scottovi radši pomoct s Liamem, který měl už zase svítivě žluté oči. Scott v ruce třímal kovový řetěz, který cinkal při každém jeho kroku. Šla jsem vepředu a hledala nejkratší cestu. Došli jsme k nedalekému lesu a já děkovala, že jsme ubytovaní úplně na kraji města. Ta představa, že taháme měnícího se a krvežíznivého Liama přes noční Paříž do lesa se mi moc nezamlouvala. Hned jak jsem tam ale vkročila, oněměla jsem. Byl to ten samý les. Ten les, kde jsem přišla ke kousnutí vlkodlaka. Zastavila jsem se a hned jak mě ti tři došli, nechápavě se zastavili vedle mě.

,,Co se děje?" optal se Stiles. Polkla jsem. Začaly se mi třást ruce.

,,Tady," vydechla jsem skrze slzy, které se mi draly do očí, ,,tady se to stalo."

,,Vendy, jestli nechceš, nemusíš tu s námi být," odpověděl Scott. Rychle jsem si otřela oči a zavrtěla hlavou.

,,Ne, dobrý, zvládnu to," pokusila jsem se usmát a vyšla dopředu. Sama jsem si ale svými slovy nebyla jistá. Liam na tom byl čím dál tím hůř, ale pořád se snažil nepřeměnit. Kromě žlutých očí se mu to celkem dařilo. Šli jsme ještě dál do lesa, abychom měli jistotu, že nás nikdo nenajde a našli jeden velký, mohutný dub. Se Stilesem jsme Liama podrželi u jeho kmenu a Scott ho pohotově přivázal. Stiles uskočil v pravou chvíli, jelikož po něm Liam cvakl zubama. Vrčel, těkal očima na nás všechny a snažil se vyprostit. Teď už se přeměnu nesnažil nijak ovládat.