Shadow from the Lie

8. Tajemství

Z pohledu Stilese:

Asi po třech minutách Vendy se svým tátou konečně vyšla ze sálu a mě se náramně ulevilo. Už jsem myslel, že ji tam snad rituálně obětuje, nebo tak něco. Táta Vendy se sice změnil a už mě alespoň tak nenáviděl, jako dříve, ale i tak mi naháněl hrůzu. Obzvlášť ten jeho kamenný výraz bez jakékoliv emoce. K mému překvapení se Vendy usmívala a u výstřihu její bílého tílka jsem si všiml stříbrného řetízku. Ne, že bych jí koukal do výstřihu. To vůbec. Hned si to vesele zamířila ke mně a vzala řetízek mezi prsty, aby mi ho lépe ukázala. 

,,Kdes ho vzala?" vykulil jsem na ni oči. Takhle to vypadalo, jak kdyby rozbila nějakou vitrínu a něco si odtamtud vzala.

,,Dostala jsem ho od táty. Patřil mé mámě," usmála se na mě a dala mi přívěšek vlka do rukou. Ne, že by řetízek nebyl pěkný. Ale měl jsem co dělat potlačit to nutkání, podívat se jí do výstřihu, jelikož stála těsně vedle mě a přece jenom... Jsem o dost vyšší, takže výhled bych měl ideální. Ze slušnosti jsem to ale vydržel a soustředil se na hlavu vlka z profilu. Když jsem jí ho vrátil zpátky do ruky, vesele odcupitala za Lydií, aby se se svým novým řetízkem pochlubila. Nevím proč, ale přijde mi, že v posledních dnech Vendy něco tají. Nám všem. Byl jsem tím natolik zaujatý a ani jsem si nevšiml, že zírám na pana Argenta a ještě ke všemu si okusuju nehet. 

,,Hej, Stilesi," zatřásl se mnou Scott. 

,,Uhm?" otočil jsem na něj hlavu a odfoukl si ze svých rtů právě ukouslý nehet. Celý se otřásl, jelikož tohle úplně nesnášel. Scott se nadechl, že něco řekne, ale ozval se hlas táty Vendy: ,,Už je docela dost hodin, měli bychom pomalu jít. Cestou se stavíme někde na jídle."

Všichni vděčně přikývli, jelikož skoro pět hodin chození po jednom z největších muzeí světa dalo docela zabrat. A stejně jsme stihli vidět sotva polovinu. Pomalu jsme vydali na jednu z chodeb, kde se nacházely schodiště do všech pater a já se Scottem po boku je následoval. Cestou jsem si prohlížel obrovské, zdobené sloupy a několik soch. Je až k neuvěření, kolik toho tady je. Scott kráčející vedle do mě strčil loktem.

,,Nezdá se ti, že se Vendy a její táta chovají nějak podivně?" zašeptal, aby nás nikdo neslyšel. ,,Kam vlastně zmizeli včera odpoledne?"

,,Nevím," pokrčil jsem rameny, ,,řekla mi jen to, že jí táta chtěl něco ukázat."

,,Já si myslím, že nám něco tají. Musíme to z ní dostat," pokračoval Scott a já s ním musel plně souhlasit. Jestli se něco děje, tak to chci vědět a chci pomoct. 

,,A taky je hodně zvláštní ten včerejší večerní zážitek. Nevím o žádném druhu vlkodlaka, který by dokázal předpovědět něčí smrt," konstatoval jsem.

,,A co když není jen vlkodlak?" zastavil se a tím pádem jsem zastavil i já. ,,Co když je ještě něčím dalším?"

***

Po návratu z Louveru a návštěvy restaurace jsme vyřízení dorazili do hotelu. Hned jak jsem uviděl svou postel nacházející se u okna, setřepal jsem ze sebe boty a s rozpaženýma rukama na ni dopadl. Hlavu jsem zabořil do polštáře a odmítal se jakkoliv hnout. Scott s Liamem udělali po chvilce úplně to stejné. 

,,Já jsem mrtvej," zahuhlal Liam do polštáře, že jsem mu stěží rozuměl.

,,Vy jste aspoň vlkodlaci," vynaložil jsem veškeré úsilí, abych otočil hlavu směrem k nim, ,,co mám říkat já? Pouhý a slabý člověk?"

,,Ty máš držet hubu a spát," přikázal mi Scott. Odfrkl jsem si a během chvilky skutečně usnul.

Když jsem se probudil - oprava - když mě Liam probudil svým nadáváním na jeho laptop, který zřejmě odmítal spolupracovat, bylo okolo osmé hodiny večer. To jsem spal tak dlouho? Každopádně spánek mi bodl, jelikož jsem byl opravdu vyčerpaný a aspoň teď večer vydržím být déle vzhůru. Přiměl jsem se otevřít oči a rozhlédnout se po pokoji. Má domněnka v podobě nadávajícího Liama byla správná, jelikož momentálně do něj začal třískat rukou. V momentě z jeho klávesnice odlítlo několik tlačítek s písmenky a ty přistály kolem něho na posteli. To ho samozřejmě ještě víc vyburcovalo. Než jsem se stačil nad jeho přehnaným chováním alespoň zasmát, ozvala se rána a Liamova pěst si našla cestu skrze obrazovku laptopu. To jsem si už prudce sedl, až se mi zamotala hlava a vyjeveně zíral na Liama, který vypadal, že každou chvíli vybuchne. Ve dveřích do koupelny se objevil Scott a jakmile uviděl tu spoušť na Liamově posteli, otevřel pusu dokořán.