Athéniny dcery

3. Kapitola

"Dvojčata?! To myslíš vážně?" 

Percy vstal a přešel k jedné z poliček. Vzal rámeček s fotkou, dlouho se na ni díval a nakonec mi ji podal. Zamračeně jsem si ji vzala a podívala se a zalapala po dechu. Byl na ní Percy a blonďatá dívka. Jako bych se dívala na svůj odraz. Ta dívka vypadala šťastně a i Percy se rozjařeně usmíval. 

"To - to je Annabeth?" Zakoktala jsem se. Už se nedivím, že na mě tak zíral. Byly jsme vážně úplně stejné.

"A ona se ztratila?" Percy přikývl. 

"Před dvěma týdny jsme oba přijeli z Nového Říma do Tábora polokrevných. Měli jsme pomáhat Cheirónovi a užívat si léto. Všechno bylo v pořádku. Až do doby před pěti dny. Prostě zmizela. Jen tak. Kontaktoval jsem všechny naše přátele, ale nikdo o ní neslyšel." Percy vypadal, že se zhroutí. 

Bylo mi ho moc líto. Přišla jsem k němu a objala ho. Čistě kamarádsky. Hned mi objetí opětoval a zabořil  mi tvář do ramene. Musí být bez sebe strachy. Ztratila se před pěti dny. Já jsem před pěti dny....

Najednou mi něco došlo a já se zamračeně odtáhla. 

"Kdy si říkal, že se to ztratila?" Zeptala jsem se znovu, protože se mi něco začalo spojovat dohromady.

"Před pěti dny. Proč?" Percy se na mě zmateně podíval, ale já jeho otázku moc nevnímala. Úplně jsem viděla, že se mi musí kouřit z uší, jak jsem se soustředila. Je možný aby to mělo nějakou spojitost?

"Co se děje Annabell? Tys na něco přišla?" Zeptal se s nadějí. Jen jsem pokývala hlavou.

"Před pěti dny ráno, mi tetička oznámil, že poletím sem. Říkala, že je to moc důležité a já nesmím zklamat. Moc jsem to neřešila, ale noc předtím se Annabeth ztratila..." Nechala jsem konec nedokončený.

Rychle jsem vzala mobil a i přes Percyho protesty, že to přitahuje nestvůry, jsem zavolala domů.

Volané číslo neexistuje.

Zamračila jsem se a vytočila tetino.

Volané číslo neexistuje.

To není možné! Jak může neexistovat?!

Celá rozčilená jsem se otočila na Percyho, který mě zatím netrpělivě sledoval.

"Volané číslo neexistuje. Co se to sakra děje?" 

To se svět obrátil na ruby. Během pár hodin jsem zjistila, že všechna božstva minulosti jsou skutečná. Moje matka je bohyně, moje sestra, o které jsem do dneška nevěděla se ztratila a telefonní číslo mojí tety, na které jsem volala bezmála dvanáct let neexistuje. 

Zachovej si chladnou hlavu.

Zašeptal nějaký hlas v mé mysli a já mu, ač nerada, musela dát za pravdu. Nijak nepomůže, když se zhroutím. Musím zjistit pravdu a něco mi říká, že ji odhalím jedině záchranou Annabeth.

Musela jsem se rozhodnout zda příjmu tenhle šílený svět, ale kdybych to neudělala v sázce byla záchrana mého dvojčete a pravda o mé minulosti. Nemám na vybranou.

Zvedla jsem se a do příruční tašky naházela pár věcí. Percy mě celou dobu pozoroval. 

"Co to děláš?" Zeptal se zmateně. Neodpověděla jsem. V hlavě jsem už spřádala plány na záchranou výpravu. Možná jsem přece jen dcera Athény.

Když jsem to měla hotové, zamířila jsem ke dveřím. 

"Tak jdeš nebo ne?" Otočila jsem se na Percyho.

"Kam?" Zamračil se.

"Musíme zachránit Annabeth. Vezmi mě do Tábora polokrevných." 

Opravdu krátká kapitola, ale jak jsem řekla, ještě nemám úplně vymyšlenou hlavní zápletku, tak se omlouvám :D pokud se vám příběh líbí, napište mi, co si o něm myslíte :DD Hope you like it :)