Athéniny dcery

14. Kapitola

Jak to u Háda myslel?

Jak mě může pozdravovat moje teta? Vždyť je v Anglii.........................nebo ne?

Prudce jsem vydechla. Teď se tím nemůžu zabývat. Až zachráníme Annabeth všechno se dozvím.  Teď je hlavní soustředit se na úkol. Hermes mi poskytl další indicie a nejlepší teď bude vzbudit kluky.

----------------------------------------

"Ale jestli je ta věc tak nebezpečná, jak to že na to nepřišel Kronos nebo Gaia?" 

"Prý je střežena tak silnou magii, že ani Hermes neví, kde je. Navíc ji Zeus držel před celým světem v tajnosti a přesvědčení, že byla zničena. A myslím, že Kronos i Gaia si byly tak jistí svým vítězstvím, že se neobtěžovali s nějakou legendou, kterou ani nevěděli, jestli je vůbec pravdivá."

"Takže proto nemohl Carter pomocí kouzel, Annabeth nikde najít. To ta věc." Percy chápavě přikývl.

Pořád mi v hlavě vrtala jedna věc. 

Krétské království......

"Kdo byl asi nejvýznamnější král Kréty?" Zeptala jsem se a diskutující kluky pořádně vykolejila. "Asi Mínos, ne?" 

"Počkej, jak to souvisí s-"

"Hermes řekl, že měla být zničena po pádu krétského království." Přerušila jsem Grovera, protože se mi v hlavě rodilo tušení. A ne zrovna dobré.

"Tak to prr. Mínos byl sice syn Dia, ale že by byl nejvýznamnější? Navíc jsme se s ním setkali, nebo spíš s jeho duchem a nebyl zrovna milí. Snažil se mě zabít." Namítl Percy.

"To podle vašich vyprávění všechno ze Starověkého Řecka." Zamračila jsem se.

"Vraťme se zpět k tématu, jo?" Přerušil nás Grover. "Jde o to, že ikdyž bychom věděli, co vlastně hledat, nevíme kde." 

Frustrovaně jsem vydechla a zamračila se. Musí to být někde daleko a nejspíše pod zemí, možná pod vodou......

Voda!

"Jezero." Zašeptala jsem si pro sebe potichu.

"Cože?" Percy se na mě okamžitě podíval. Jasně, voda = jeho živel.

"V té vidině, co se mi zdála v táboře jsem viděla velkou plochu vody a odraz měsíce. Takže to musí být někde u jezera. Ale něco na něm bylo divného, nepřirozeného."

"To možná bylo tou magii. V tom případě to nebude tak těžké. Můžu se zeptat nějakých vodních duchů jestli o něčem takovém neví." Na Percyho tváři se rozlil úsměv.

"Víte, co? Zůstaňte tady a jdu sehnat mapu Ameriky." 

"A nemáme jít radši s tebou?" Grover ale zavrtěl hlavou.

"Bude lepší když půjdu sám. Už tak váš pach přitahuje hodně nestvůr." Percy přikývl, jako by to byla samozřejmost a podíval se na mě. Asi čekal na můj názor. 

Jen jsem pokrčila rameny. "Já jsem v tomhle nová." Byla jsem v pokušení jim říct o té božské ochraně, ale už tak mají starostí dost a já na to potřebovala přijít sama.

Když Grover odešel vzala jsem si svoje věci a v koupelně se převlékla. Ještě před cestou do Ohia jsem v jednom malé obchodu nakoupila dostatek jídla, takže ani to nebyl problém.

Vlastně jediný problém byl, že jsme nevěděli kam máme jet a proti komu stojíme. A čas se krátil.

"Chápeš to, jak Hermes říkal, že stojíme proti sobě samým?" Obrátila jsem se na Percyho, když jsme jen tak seděli každý ponořený ve svých myšlenkách. Percy smutně přikývl.

"Ve druhé válce s Kronem bojovalo na jeho straně hodně polobohů. V té době se bohové o svoje děti nezajímali. V táboře bylo spousta neurčených a Hermův srub doslova praskal ve švech. Kronos toho využit a obrátil je proti bohům. Ovládl jednoho z Hermových synů, Luka Castellana. Většina neurčených se přidala k němu."

"Takže tím myslel že jsou zatím polobohové?"

"Nejspíš jo." Vzpomněla jsem si na Hermova slova.

Některé křivdy nelze nikdy odčinit....

"Takže se jen někdo mstí." Spíš než otázka to bylo konstatování.

"Jen by mě zajímalo kdo. Všichni bohové zatím dodržují svůj slib a ke svým dětem se hlásí. Už nejsou žádní neurčení."

Jenže, co když se to stalo ještě předtím?

Tak jsem tady s další kapitolkou. :D 

Tyhle díly budou trošku o ničem, protože se nejdříve musí dostat na místo :D takže se omlouvám pokud budu krátké nebo nudné, ale nevím jak nějak záživně popsat jejich cestu :/

Už tam máme několik dost významných indícii :D co vy na to? :D

Budu ráda za vote nebo komentáře :))

Hope you like it :D