Athéniny dcery

9. Kapitola

"Mě se tady nic nelíbí." Prohlásila jsem, když jsme se probírali zbraněmi.

"Annabeth nejradši bojuje dýkou. Třeba to máte společné. Zkus tuhle." Podal mi lehkou dýku s koženou rukojetí. Vzala jsem si ji, ale vůbec mi nesedla.

"To asi nepůjde." Zavrtěla jsem hlavou. 

Zkusila jsem jich ještě hodně, než Percy usoudil, že dýka nebude to pravé. Tak jsme přešli na meče.

"To je beznadějný." Povzdechla jsem si, když jsem vystřídala v ruce snad celou zbrojnici. Už jsem se chystala odejít, když mě zaujala zbraň visící na stěně. Nebyla tak malá jako dýka, ale ani tak dlouhá jako meč. 

"Co tahle." Ukázala jsem na ni.

"To je Žihadlo. Zbraň královny Amazonek, Penthesileiai, která padla v Trojské válce." Podívala jsem se na něj, trošku překvapená, že o té zbrani tolik ví. 

"To je z chození s dcerou Athény. Nevím, jestli to je výhoda nebo nevýhoda." Pokrčil rameny. Přešla jsem to s úsměvem.

"Žihadlo? Jako ta zbraň z Pána prstenů?" 

"Asi se jí pokoušeli imitovat. Ve skutečnosti je mnohem větší." 

"Ta se mi líbí." Vzala jsem Žihadlo ze stěny a potěžkala ho z ruce.  Byl perfektní, tak akorát do ruky.  Máchla jsem s ním a spojeně se usmála. 

"Vezmu si ho." Prohlásila jsem s jistotou. Percy jen pokrčil rameny a vyšel ven.  Ještě jsem si vzala pochvu a pásek, a připnula si žihadlo k boku.  Hned jsem se cítila líp. Vyšla jsem ven a doběhla Percyho.

"Vyrazíme ještě dnes nebo až zítra?"

"Kdyby bylo na mě vyrazil bych hned teď. Ale je pravda, že jsi netrénovaná a nemáš s bojem žádné zkušenosti. Zkusil bych tě ještě dneska něco naučit  a vyrazili bychom zítra." 

Zastavila jsem se na místě. Netrénovaná.

Nechápu, co mě to napadlo. Vždyť Percy je tady od dvanácti, jistě je skvělí bojovník. 

Annabeth by to zvládla. 

Zmlkni! Okřikla jsem hlásek v mé hlavě. Bohužel měl pravdu. Kdyby se to samé stalo Percymu, Annabeth by jistě neváhala a nebála by se. 

A dost!

Pokud to zvládne Annabeth, tak já taky. Jsem dcera Athény stejně jako ona. Nikdo o mě nebude říkat, že jsem zbabělá a slabší než moje sestra. Ona už měla šanci zazářit, teď jsem na řadě já. 

Rázně jsem vykročila a dohnala Percyho. 

"Vyrazíme hned." Spustila jsem tvrdě. Percy se zamračil a chtěl něco dodat, ale nedala jsem mu šanci.

"Sežeň Grovera a připravte se. Za hodinu vyrážíme."

Ahoj všichni :D

Opravdu kraťoučká kapitola, ale v příští už "konečně" vyrazí na tu výpravu. :D 

Jak jsem psala už na začátku příběhu, je strašně málo inspirace, protože strýček Rick použil skoro všechny řecké mýty a už skoro není o čem psát, tak se nezlobte když se tam bude něco třeba opakovat :) 

Byla bych moc ráda, kdyby jste mi story okomentovali, protože s pozitivními komentáři má člověk hned větší chuť psát :D Hope you like it :)