Athéniny dcery

7. Kapitola

"Uklidněte se, prosím." Slyším Cheirónův velitelský hlas i před dveře a hlasitý probíhající hovor.

"Neboj, bude to v pohodě." Uklidňoval mě Percy, stojící vedle mě. Ikdyž bych si to sama nepřiznala, bála jsem se. Z jeho vyprávění a útržků rozhovoru vedle, to byly všichni schopní válečníci. Jak na mě budou reagovat?

Silou vůle jsem donutila svůj dech zklidnit. 

"Tak jdeme." Zavelel Percy a otevřel dveře. Pomalu jsem se nadechla a vydechla a vešla dovnitř.

Okamžitě se ozvalo sborové zalapání po dechu a na všech tvářích, krom Cheiróna, Grovera a Percyho se objevil šok. Mohlo tady být tak dvacet táborníků. Všichni seděli okolo pimpongového stolu a všichni na mě zírali. Já jim pohled opětovala, ikdyž jsem cítila dost nepříjemně.

Po dlouhém tichu promluvila hnědovlasá holka s náprsním krunýřem a vražedným pohledem, ve kterém se teď mísil údiv a vztek. 

"Annabeth?!" 

Přinutila jsem se zůstat klidná.

Okamžitě propukl řev. Každý se mě na něco ptal a všichni se překřikovali. 

"Ticho!" Zahřměl Cheirón a na jeho povel všichni ztichli. Úlevně jsem vydechla, protože už jsem pomalu začala přicházet o sluch. 

"Cheióne, co to má znamenat?" Zeptala se znovu ta hnědovlasá dívka a všichni na něj upřeli pohled. 

Ta holka bude asi vůdkyně. Vypadá to, že z ní mají všichni respekt.

"Všechno vám vysvětlíme Clarisse. Jen nás nechte promluvit." Otočil se na mě a pokynul mi rukou. 

Trhavě jsem se nadechla a přistoupila k němu. 

"Jmenuju se Annabell Caistarsová. A jsem Annabethino dvojče." Odmlčela jsem a napjatě čekala. Nikdo nic neřekl tak jsem pokračovala. "Jsem z Londýna a moje adoptivní teta mě poslala do NY kvůli něčemu důležitému. Neřekla přesně, o co jde, ale nejspíš abych Annabeth našla." Očima jsem přeskakovala z jednoho na druhého a čekala jestli někdo něco řekne, ale nikdo ani necekl. 

To ticho už začínalo být dost deprimující.

"Podle očí si určitě díte Athény a ta podoba s Annabeth." Promluvil nakonec blonďatý kluk, skoro v rohu místnosti. Všichni se na něj otočili. Posadil se zpříma a podíval se na mě. Měl šedomodré oči, jako já a skoro vševědoucí pohled. Určitě můj nevlastní bratr.

To mají všechny děti Athény stejné vlasy, oči a pohled? Mám ho i já? Dost jsem o tom pochybovala.

"Ale jak je to možné." Zeptal se vysoký, blonďatý kluk s nebesky modrýma očima, který byl skoro jako jediný oblečen ve fialovém tričku. Podíval se na Percyho. Vypadalo to že studuje jeho výraz a Percy mu ho opětovalo, jako by si vyměňovali informace. 

"Nevím, Jasone." Pokrčil nakonec rameny, ale jeho pohled byl nanejvýš bolestný.

Aha, tak tohle je ten Jason. Znovu jsem si ho prohlédla. Byl malinko vyšší než Percy, ale se stejnou aurou vůdce. Vedle něj seděla střapatá hnědovlasá dívka s tmavší pletí a zdálo se mi to nebo ne, že její oči mění barvu?

Podle Jasonovi ruky, přehozené přes její rameno a pohledu který na něj ta dívka vrhla, jsem usoudila, že spolu chodí a oba jsou Annabeth velmi blízcí.

"Nemyslíte, že bychom věděli, že má Annabeth dvojče?" Ozval se hubený, černovlasí kluk v montérkách od oleje. "Já jako nechci sýčkovat, ale jak víme, že tady Annabell není jen Annabeth bez vzpomínek? Neboje to třeba nějaký klon. Nebojte, strejda Leo se na to podívá." 

Vstal, z opasku vytáhl šroubovák, ikdyž nechápu, jak se mu tam mohl vejít a zamířil ke mě. Jen jsem vykulila oči a začala couvat. Nevím, co je tenhle kluk zač, ale rozhodně na mě nebude šahat nebo do mě dloubat nějakým nářadím. Naštěstí zasáhl Percy.

"Nech ji Leo. To není Annabeth ani klon." Ten kluk, Leo jen pokrčil rameny a sedl si zpět na své místo.

"A abych odpověděl na Leovu otázku. Nevím, proč se o Annabell dozvídáme až teď."

"Myslím, že je to to proto, že jen já můžu Annabeth najít." Skočila jsem mu do řeči. "A něco mi říká, že s jejím nalezením najdu i odpovědi na tyhle otázky."

"To je možné, ale my nevíme, kde Annabeth vůbec hledat." Ozvala se dívka s dlouhými, zlatavými vlasy a hnědýma očima. "Zkoušeli jsme se zeptat naší matky Hekaté, ale zatím nám neodpověděla." 

"U Hypnose taky nic." Ozval se malí, baculatý kluk s pískovými vlasy. Vypadal jako by se právě probudil. "Ve snech jsme ji nenašli." 

Když už je řeč o snech. Podívala jsem sena Percyho. Přikývl.

"Mě se o Annabeth zdálo." Ozvala jsem se. Ta holka vedle Jasona se zamračila, ale ještě něž se stihla zeptat, předběhla ji malá hnědovláska s kudrnatými vlasy, tmavou pletí a jantarovýma očima, sedící vedle urostlého, černovlasého kluka, s pár odznaky na fialovém tričku. 

"Opravdu? A, co?" 

Vypověděla jsem jim svůj sen. Cheirón se při mém vyprávění mračil.

"To lecos vysvětluje." Řekl nakonec, když jsem skončila. Percy se na něj zamračeně podíval.

"Co tím myslíte, Cheiróne?"

"Víme, že je Annabeth v pořádku a ten, co ji unesl ji na něco potřebuje. Tím pádem jí nemůže ublížit."

"Zatím" Hlesl, skoro neslyšně někdo z táborníků.

"Myslím, že Annabell má pravdu. Musíme uspořádat výpravu na záchranu Annabeth a ona ji bude vést." Pokračoval Cheirón, jako by tu připomínku neslyšel.

"Mám zavolat Rachel." Ozval se někdo. 

"Ne. Zdá se , že zmizení Annabeth nemá na svědomí žádná síla osudu. Spíš je to, jak se říká, spontánní věc."

"Ale Cheiróne, to se ještě nestalo." Ozvala se Clarisse.

"Já vím, ale je to tak." Cheirón se otočil na mě. 

"Kdy vyrazíte Annabell?" 

"Co nejdříve. Nejlépe zítra nebo ještě dneska." Cheirón jen přikývl.

"A kdo půjde s tebou."

"Já!" Vykřikl Percy, ještě než to stihl doříct.

Přiznám se, že se mi nehorázně ulevilo. Kdyby se nepřihlásil sama bych ho poprosila. Percy byl jediný s kterým jsem se opravdu spřátelila a navíc mě s ním pojila má ztracená sestra. 

"Dobře." Přerušil Cheirón tok mých myšlenek. "A kdo další?"

"Já půjdu." Ozval se Grover a nesměle se na mě usmál. Úsměv jsem mu oplatila.

"Dobrá tedy." Ohlásil slavnostně Cheirón.  "Vydáte se zachránit Annabeth."

Ahoj všichni :)) Omlouvám se za zpoždění, ale měla jsem toho spoustu :/ 

Těm, co už tyhle nic moc kapitoly nebaví se vážně omlouvám :( ale je toho hodně, co musí stihnout ještě před tím, než vůbec vyrazí. Budu se snažit to moc neprotahovat. :)

Obrovská omluva patří těm, co čekají na Zloděje blesku. Už mám něco málo napsané, ale pořád váhám nad dvěma možnostmi. Tenhle víkend budu mimo wifi, tak doufám, že do konce příštího týdne kapču přidám :)))

Budu ráda za vote a komentáře :D Hope you like it. :)