Athéniny dcery

10. Kapitola

"Hlavně buďte opatrní." Nabádal nás Cheirón, když nás doprovázel k soše Athény. Grover se mezitím loučil se svou přítelkyní, dryádou Juniper, která jeho odchod malinko oplakala.

"Budeme." Slíbila jsem a s odhodláním vykročila skrz magickou bariéru. Jen co jsem to udělala cítila jsem se nechráněná a zranitelná. Jak jsem takhle mohla žít osmnáct let?

Na cestě na nás čekala dodávka s logem Prodej jahod a Argus za volantem. Nemůžu říct, že to nebylo divný. Jet s chlapem, co má oči po celém těle, ale opravdu se mi ulevilo, když nám Cheirón oznámil, že už nemusíme jet tím vražedným taxíkem s ještě vražednějšími řidičkami. 

Nastoupili jsme a bez nějakých debat zamířili směr New York. Po cestě jsme probírali, kde bude nejlepší začít hledat. Percy se rozhodl, že se půjde podívat za svým starým kamarádem, Carterem Kaneem z Domu života, co byl, jak jsem se následně dozvěděla jeden z těch egyptských mágů. Grover navrhl, že si půjde popovídat s nymfami v Central parku, takže jsem zbyla jen já. 

"Já se zatím projdu po Manhattanu." Pokrčila jsem rameny. 

Percy mě rozhodně nechtěl nechat samotnou, ale rovnou jsem ho zarazila, že s nimi nikam nepůjdu. Neměla jsem náladu na další vysvětlování, že nejsem Annabeth. Protože byla něco po druhé hodině odpoledne, dohodli jsme se, že sejdeme nejpozději v pět, u Empire State Building.  

Co jsem se dozvěděla, nynější Olymp byl přímo na tou budovou, tak možná budu mít štěstí a na nějakého boha narazím. Bohužel taková šance byla mizivá. 

Argus nás dovezl k Brooklynskému mostu. Rozloučili jsme se a každý se vydal svým směrem. Teoreticky jsem měla s Groverem stejnou cestu, ale on spěchal a já si chtěla aspoň trochu užít město. Když mi zmizel z dohledu, kriticky jsem se rozhlédla kolem sebe. Co tady vlastně budu skoro tři hodiny dělat?

Vzala jsem to nějakou ulicí k Empire State, nahlížela do výloh a žasla nad tímhle americkým městem. Když mě to přestalo bavit, začala jsem přemýšlet.

Kdybych byla ten "někdo" a unesla bych nejchytřejší hrdinku tohohle století, kam bych ji ukryla? 

Musí to být někde daleko od obout táborů a jelikož každý leží na druhé straně USA, nejlepší by byl asi střed. Dál bych ji musela, nějak zabezpečit. Určitě měla tak miliardu nápadů na útěk. Taky nějak magicky, aby ji nenašlo žádné lokalizační kouzlo. Teda pokud ten "někdo" ví o našem přátelství s mágy. Potom by bylo potřeba ji zlomit, aby mi pomohla. Podle vyprávění je Annabeth dost paličatá, takže to určitě nepůjde snadno. Vydírání? 

Možná. Vyhrožování ublížením jejím blízkým? Musel by to být někdo fakt blízký. Percy? Přátelé? Rodina? 

Byla jsem tak zabraná do svých myšlenek, že jsem málem narazila do lampy. Zajímalo by mě, jestli se bohové na své děti dívají a jestli se mi teď Athéna směje. 

Když mě začali bolet nohy a Empire State stále v nedohlednu, stopla jsem si taxi. Už z dálky jsem tu monumentální budovu uviděla. Vystoupila jsem přímo před ní a zaplatila taxikáři. Zaklonila jsem hlavu a pořádně si budovu prohlédla. Myslela jsem si, že tam bude třeba nějaký ukazatel ve smyslu OLYMP, ŠESTISTÉ PATRO, který by normální lidé neviděli, ale nic takového tam nebylo. Rozhlédla jsem se kolem. Naštěstí si mě nikdo zvlášť nevšímal, protože takových lidí, tady bylo víc. Ach ti turisté. 

Najednou mě napadla celkem důležitá věc.

Jak vlastně poznám boha?

Mají taky tu svatozář kolem hlavy, jako Ježíšek?