STMÍVÁNÍ-naopak

Jasper

Z POHLEDU BELLY:
Nevnímala jsem realitu. Když se na ně Edward Cullen dívá, je to jakobych nemyslela na nic jiného než jenom na něho. Má nádherné oči, úplně se v nich ztrácím. Ale nemůžu, nejde to. Já jsem upír a on je jenom člověk. Nejde to, já bych to nedokázala. Buď se jenom ztěží ovládnu a nebo ho prostě hned na místě zabiju. Já vím jsem monstrum už je to tak.
Snažila jsem se myslet na něco jiného, tak jsem se pustila do jídla. Ale přesto pořád vidím skrz Edwarda, jak se na mě dívá. Neodolám mu. Musím se na něj podívat. Dívám se na něj. Je tak nádherný. Najednou k němu přejde ta jeho sestra Alice a něco mu pošeptá. Samozřejmě jí slyším úplně zřetelně. "Pojď bráško." řekne. "Nekoukej na ní pořád. Vypadá to divně... a navíc jsme asi středem pozornosti."
Porozhlédnu se kolem sebe. Má pravdu. Všichni na něj zírají. Ale on se nehne. On se nemůže hnout. Můj pohled ho hypnotizuje. Rozhodnu se že mu to ulehčím. Vstanu, stejně už mě nebaví pořád stravovat v sobě ty lidský hnusy. Vyjdu ven na parkoviště. Teda spíš vyletím. Stejně si mě nikdo nevšímá. Najednou mě někdo chytí za ramena. Otočím se a vidím... myslím že Jaspera? Jo je to on. "Ahoj co potřebuješ?"zeptám se ho. "Ahoj Bello-proboha odkud zná mé jméno? Nakouknu do jeho mysli.- hezký auto."dořekl to. "Takový měl můj táta." ještě dodá. "Ale vždyť je ze starých dob."namítnu. "Kde ho vzal?" zeptám se. "Na tutéž bych se mohl zeptat já tebe." řekne mi. "Bello nejsem blbej. Jsem rád že jsem konečně někoho takového našel. Věděl jsem to od první chvíle." Já na něj jen nechápavě zírala. "Co tím myslíš?"řeknu. "Bello, máš tmavé oči. Už jsi nebyla dlouho na lovu." řekne. Nadzvednu obočí. "T-ty si j-jako u-u-upír?" vykoktám ze sebe. "Ano a mám dar u každého rozpoznat jeho identitu. Jakmile ho vidím, vím o něm všechny informace." "Navíc je to na tobě vidět. Ty oči, kára ze starých dob a ten útěk z jídelny... no prostě jsem se ani nedivil." řekl. "Já mám zase dar do každého se vcítit a myslet jako on ale musím ho v tu chvíli vidět. To je hodně podobné tomu tvému. Je ještě někdo z vaší rodiny upír?"zeptám se. "Ne." řekne. "Jenom já ale nikdo to ještě neví." "Bojím se jim to říct. A taky ještě úplně neumím ovládat svou žízeň. Kdy ses narodila?" zeptal se mě. "1920."odpovím. "Já 1960." "Docela velký rozdíl 40 let."namítne. "Neni když nestárneš." Usměju se na něj. On mi úsměv oplatí. "Nechceš jít se mnou někdy na lov?" řekne. "Jo jasan třeba hned. Už se to nedá vydržet." Najednou uvidím v dálce Edwarda jak jde z jídelny směrem ke mně. Zahlédne Jaspera. Zastaví se. Potom ale jde dál a dělá jako že tam není. "Ahoj já jsem Edward." řekne potom co ke mně dorazí. "Ty jsi Bella?" "Jo těší mě." řeknu a natáhnu k němu ruku. Dotkne se jí a hned ucukne. Jsem blbá zase jsem zapomněla. "Jéé promiň jen jí máš strašně studenou. Není ti zima?" zeptá se mě. "Ne to je dobrý není mi zima."řeknu raději než se začne vyptávat dál. "Dobře."šeptne. Jasper se na nás otočí. Řekne mi něco dost rychle na to aby to stačil vstřebat člověk. "Bacha na to co říkáš, Edward je dost vnímavý. A mimochodem myslím že máš uchazeče." Nechápavě jsem se na něj podívala. "Vciť se do něho ať vidíš co cítí. Nadzvednu obočí. On na mě mrkne. A já přikývnu. Ale než jsem to stačila udělat Edward ještě měl něco na srdci. "A co to znamená že se do mě Bella má vcítit?" řekne a my s Jasperem ztuhnem.