STMÍVÁNÍ-naopak

Nikdy na tebe nezapomenu...

Z POHLEDU BELLY:
"Rozcházím se s tebou."
Podívám se na něj a on má oči upřené do neznáma, na tváři nečitelný výraz.
"Edwarde?" Pro jistotu se zeptám, nevypadá moc v pořádku.
"Když chceš, tak jdi. Když o mě nestojíš, nejsem ti dost dobrý, tak jdi."
Teď se na mě podívá. Probodává mě pohledem. Musím se držet, abych to všechno nevzala zpátky a nevrhla se mu kolem krku.

"Sbohem. Nikdy na tebe nezapomenu Edwarde Cullene."
Pohladím ho po tváři, on však mou ruku odstrčí.
"Tak běž, na co čekáš?!" Teď už doslova zuří. Radši se otočím a vykročím pryč, než si něco udělá. Miluju ho, navždycky."

"Bello! Počkej! Prosím! Já to tak nemyslel!" Ještě slyším křičet.
"Miluju tě Edwarde, sbohem." Šeptnu si pro sebe. Tohle pro něj bude to nejlepší.
***

Z POHLEDU EDWARDA (krátké):
Skácím se k zemi. To mi neudělala, tohle je jen sen, nemohla jen tak odejít!
~~~~~
Miluju tě Edwarde, navždycky.
Nikdy na tebe nezapomenu.
Tohle... e.... t... nejle..
~~~~~
Zase ty útržky. Ale už se to lepší, slyšel jsem dvě celé věty.
Taky tě miluju Bello, ale nevím jak bez tebe budu žít.
***
Z POHLEDU AM:
"Ano? Výborně! Tak máme už 20 lidí."
Kliknutím ukončím hovor. A je to tady. Už mám v mé malé armádě 20 lidí!
"Tút tút tút"
Zvoní mi telefon. Otočím displej nahoru a kouknu kdo mi volá. Neznámé číslo.
Pro jistotu ho ale zvednu.
"Ano?" Zeptám se do telefonu.

Kill- "Ahoj Am, tady Kill."
Am- "Ahoj Kille, co se děje?"
Kill- "Mám pro tebe dobrou zprávu."
Am- "A jakou?"
Kill- "Nemusíme budovat armádu."
Am- "A pročpak?"
Kill- "Swanová ho opustila. Myslí si, že ho tím chrání, naivka."
Am- "No to je super Kille. Dneska v noci?"
Kill- "Jasně, počítám s tím."
Am- "Domluveno."

Ukončím hovor. Kill je můj starý kamarád ještě ze školy, je také v mé armádě.
A je také vlkodlak.
Kill je něco jako můj asistent, tak trochu. Vsadím se, že teď obvolává všechny lidi, na ten dnešní, večerní plán.

Musím se uklidnit. Zhluboka nadechnout, vydechnout. Tak je to ono.
Sednu si ke stolu a zapnu rádio. Neposlouchám moc často hudbu, ale tak snad mě to přivede na jiné myšlenky, než na ty, co se bude dít.
Přeladím stanici, aby nechrastila a z reproduktorů začne znít píseň Habits.
Neznám ji, jen říkali její název.

Po chvíli mě začnou tížit oční víčka a já usnu. Musím nabrat síly na dnešní večer.
--------------------
Jojo, neříkejte mi to. Já vím, že je ta kapitola hrozně krátká, ale to je záměr.
Chystám totiž tu "zápletku".
Další díl bude co nejdřív, vím, říkám to často, ale možná ho přidám už dnes.

Protože jsem teď přidala skoro nejkratší kapitolu, a něco vám tady furt kecám :D
Takže, brzy se těšte na další, DELŠÍ díl!!!

Ananashka ❤❤❤