STMÍVÁNÍ-naopak

Je konec.

Nebojte, není konec příběhu, ale název kapitoly, to je. ;) :D XD
Z POHLEDU EDWARDA:
Běžel jsem jak nejrychleji mohl, ale stejně jsem mu nestačil. A to měl na zádech mojí bývalou přítelkyni.
"Stůj!" Asi mi za chvíli odejdou hlasivky.
Am se na mě otočí a poté trochu bouchne do Jaka, aby mě uviděl.
Ten, jakmile mě spatří, položí Am na zem, a svižným krokem, s vážným výrazem v obličeji a očima plnýma hněvu, si to rázuje ke mně. Docela se začínám bát.

"Co ještě chceš!?" Zavrčí mi do obličeje.
Propichuje mě tím jeho pohledem.
Snažím se udržet si klidnou tvář a odpovědět naštvaně a vyrovnaně, ale asi mi to moc nejde, jelikož se Jacob uchechtne.
Nadhodí ten svůj arogantní úsměv.

"Okamžitě se Belle omluvíš." Spíše to kvíknu. On se náhle začne smát.
"Co je tu k smíchu!?" Tohle už jsem vážně zařval, protože mi docházely nervy.
"Ty si k smíchu, Edwarde. Proč bych se jí jako měl omluvit?" Teď už smíchy brečí.
Tohle už je ale vážně moc. Napřáhnu ruku a dám mu pěstí. Zavrávorá, sice neupadne, ale alespoň tam bude mít pořádného monokla. Jsem na sebe pyšný.
Chytí se na to místo, kam jsem ho udeřil, přesněji na levé oko. Podívá se na mě se zuřivým výrazem. Juj, to jsem nedomyslel.

Skočí na mě a svalí mě na zem. Dává mi facky za sebou a poté mi dá pěstí.
Svalím ho pod sebe, kopnu ho a flusnu na něj. Do obličeje.
***

Z POHLEDU AM:
Čekala jsem, že si to v klidu vyřeší, bez násilí, ale jak vidím, tak bez něj to asi nejde.
Když vidím, že je už zle, jsou od krve a modřin a nemůže se stát horší věc, mýlím se. Jacob vyskočí a promění se ve vlka. To ne! To mu prostě nedovolím! Mohl by ho zabít! Já... asi Edwarda pořád miluju. Od první chvíle, kdy jsem ho tady spatřila, jsem se do něj zamilovala. Kdyby to Jacob zjistil, zabije ho. Ale on to ani neví a stejně to asi neudělá. Bella... nenávidím ji. Sebrala mi HO. Nadhodím před ní vždy svůj falešný přátelský úsměv, ale mám chuť jí zabít.
Dávala jsem si šance, dokud jsem nezjistila, že je upír. Nevím ani pořádně, co všechno umí. No nic, Edward, moje zlato a budoucí manžel mě potřebuje. Miluju ho a nechci ho ztratit. Skočím a proměním se. Jdu bojovat, proti svému současnému přítelovi.
***

Z POHLEDU BELLY:
Přiběhnu do lesa. Nevím kam šli, ale snad je najdu. Pro Edwarda pročesám klidně i celý vesmír...
Uběhne tak 5 minut a pořád nic. Prohledávám každé pravděpodobné místo, kousíček, každý strom, mýtinu, křoví a vyšlapané stezky... ale pořád nic.
Nesmím to ale vzdát.

Když už si pomalu říkám, že jsem neschopná a nic neumím, ani pořádně hledat, tak něco uslyším. Zní to jako vrčení, bouchání a jekot zároveň.
Proderu se za tím zvukem hustými křovinami, a spatřím je. Panebože!
Edward leží nehybně na zemi, nad ním sklápějící se Jake jako vlk a Am vzadu, která náhle skočí a promění se.

Am se rozeběhne a skočí na Jaka. Ten se svalí na zem a ožene se po ní.
Když ale spatří kdo to je, tak znehybní.
Am toho nejspíše využije a strčí do něj tak, že ho to odrazí od nás několik metrů.
Am se promění zpátky a skloní se k němu.
Chvilku na něj kouká a pak mu začne dávat umělé dýchání. Co se mu stalo!?
Přepadne mě žárlivost, tak hrozná, že neovládám svojí kontrolu. A zároveň mám strach, o Edwarda.

"Co se mu stalo?" Doběhnu k nim.
Am vzhlédne, v očích vztek a štěkne na mě: "To tě nemusí zajímat!" Znovu se k němu nahne a dá mu pusu na tvář.
Vrazím jí facku. Vždyť ví že je Edward můj!
Jakmile se ho dotknu a pohladím ho po tváři, otevře oči a šeptne: "Bello."
***

Z POHLEDU JACOBA:
Miluju ho. Jacoba už nemám ráda, miluju jen jeho. Jake to ani neví, ale stejně ho asi zabije. Nenávidím Bellu, sebrala mi ho.
Je jen můj. Pořád ho miluju...

Zní mi to pořád v hlavě. Ano, jsou to Amandiny myšlenky.
To zapomněla na to, že vlci navzájem slyší své myšlenky?
Až teď jsem si uvědomil, že Bella nemůže za to, že je upír. Musím se jí omluvit. A přeju jí vztah s Edwardem. Chci, aby byla šťastná.
Amanda mi právě otevřela mysl.
Rozejdu se s ní. A to teď HNED.

Dojdu k ní a popadnu jí za loket. "Au!" Sykne. "Nedělej že tě to bolí." Hrubě jí řeknu. "Co že jsi tak nepříjemný, lásko?"
Ptá se mě. Dělá si srandu, že jo?
"Slyšíme navzájem své myšlenky." Objasním mojí 'milované' holčičce.
Chvíli jí trvá, než to pochopí. No, chvíli. Spíše nekonečně dlouhou dobu.
Nikdy jsem se neuvědomil, jak je hloupá.
Ušklíbnu se a ohrnu nad ní nos.

Koukne na mě odhodlaným výrazem. Aha, už to pochopila. Super, tleskám!
"Rozvádím se s tebou. Je konec, Amando." Zamračím se na ni.
"Fajn. Moje myšlenky jsi už slyšel, já tě nemiluju, takže brečet nebudu." Pokrčí rameny se zamyšleným výrazem.
"Edwarda se ani nedotkneš, je s Bellou a s ní také zůstane, pokud si to bude přát."
Upozorním ji.
"Ty mi nemáš co rozkazovat a navíc to není ani tvoje věc!" Rozhazuje rukama.
"Teď mě poslouchej. Oni, jsou spolu šťastní. A ty! Jim to nezničíš, chápeš?! Edward miluje Bellu a ona jeho a já jim to přeju. Jestli se Edwarda jenom dotkneš, tak máš co dělat se mnou." Zavrčím na ni, otočím se na patě a nechám ji tam s nečitelným výrazem na tváři a zaraženě koukat.
Má co chtěla! Svobodu ode mě, to jí musí stačit.
-------------------------------
Ahoj!!! :3
Takže, začnu tím, že už to asi moc lidí nečte, jelikož jsem předtím nepřidala hodně dlouho část. Vynahrazuji vám to, tady máte další kapitolu, delší, a doufám že se vám alespoň trochu líbila. ^^
Děkuju za 13+k! )~*-*~(
Kdo má taky v pondělí volno? :)))

Zatím se mějte a good luck ve škole!
Ananashka <3 ♡ ❤