STMÍVÁNÍ-naopak

Promiňte.

V médiích máte Amandu :-* Příjemné čtení.

Z POHLEDU EDWARDA:
Ucítil jsem prudký náraz a následně jsem upadl do hlubokého bezvědomí...

"Edwarde. Edwarde, prosím probuď se. Edwarde..." Rozpoznávám něčí hlas.
Ale ne! To není její hlas! Tohle je Am.
Bello, prosím. Kde jsi? Budu dělat, že spím a doufat, že Am odejde. Náhle se mi ale zošklivý celý den. Někdo, mě políbí na tvář a na pusu. Vím, že to bylo umělé dýchání, ale i tak. A ten někdo, je Am. Pokusím se ji nevnímat, ale bude to dost těžké...
...

"Edwarde." Šeptne její nádherný, zvonivý, dokonalý hlas. Teď už mohu otevřít oči.
Miluju ji víc, než cokoliv na světě. Ona mi otevírá dveře, od smyslu života. Bez ní bych nejspíš nebyl. Alespoň teď, když jsem ji poznal. Je můj život...
...

"Bello." Podívám se jí do očí. Vidím v nich lásku, starost a... žárlivost? Na koho by mohla žárlit? Ale teď to nebudu řešit.
Skloní se ke mně a letmo se dotkne mých rtů. Já chci však ale víc.
Skousnu jí ret a prohloubím polibek.
Koukne na mě pohledem: 'jako vážně, teď si se probral' ale nic nenamítá. Po chvilce spolupracuje. Začneme se dravě líbat. Vidím v jejich očích touhu, a já mám to samé. Z přemýšlení mě ale vyruší něčí odkašlání. "Ehm ehm."

S Bellou se od sebe odtrhneme, s viditelným zklamáním a vztekem, že nás někdo vyrušil. Pohlédneme na dotyčného.
Jacob, jak jinak.
"Jdi pryč." Zavrčí na něj Bella. To je moje holka! Chytnu ji za ruku.
"Ne, ne vy to nechápete. Přišel jsem v dobrém, chtěl bych se vám oběma omluvit." Posmutní a sklopí hlavu.
"Jacobe..." vydechne Bells.
"Bello, tobě se omlouvám za to, že jsem tě nazval zrůdou, je mi to moc líto, vždyť víš. Edwarde, promiň, snažil jsi se ji jenom bránit. Za všechno mohu já, měli jsme si užít poklidný víkend, strávený spolu."

"Jacobe, je to v pohodě. Hloupé nedorozumění." Chlácholí ho Bella.
"Jaku, mír." Řeknu a natáhnu k němu ruku.
Vzhlédne ke mně pohledem a svou ruku také zvedne a chytí se té mé. Potřeseme jimi a strčíme je zpět do kapsy. Mír.
***

Z POHLEDU BELLY:
S Jakem jsme se usmířili. Je to dobře, moc by mi chyběl.
"Teď mě napadá, kde je vůbec Am?" Zeptá se zvědavě Edward.
"Taky bych ráda věděla." Zalžu. Nechci ji ani vidět. Ať jde někam!
"Bello, nemusíš to předstírat. Viděl jsem co se tu stalo. Vám to spolu moc sluší, hodíte se k sobě. Nějaká Amanda vám to nemůže pokazit. Chcete vědět, kde je? To nevím. Rozešel jsem se s ní."

Zalapala jsem po dechu. Stejně tak Edward. "Jaku? Kdy? Teď? Proč? Jak? Co?" Kladu mu otázky, nestačí na ně ani odpovídat.
"Klid Bello. Odpověď je jednoduchá- už jsme se nemilovali. Zradila mě, slyšel jsem její myšlenky. Ano, stalo se to před chvílí, než jsem za vámi šel. Chci vás také varovat, ona se nedá jen tak. Co chce, to dostane. Může si klidně zařídit i armádu, když bude chtít. Dávejte si pozor. Budu s vámi."

"A co chce?" Položí Edward tu otázku, které jsem se nejvíce obávala.
Jake se na chvíli odmlčí.
"Chce tebe, Edwarde."
***

Z POHLEDU AM:
Jo, má pravdu. Chci jeho. Schovala jsem se za křoví a celou dobu je poslouchám.
Armáda? To není špatný nápad, díky Jacobe! Možná by mě to napadlo.
Každopádně ho ale musím získat. A je jedno jak. Klidně s armádou, klidně bez. Ale mít ho budu. To je jasné.
Jen potřebuji více lidí. Hned zítra je začnu shánět, abych ho měla co nejdříve.

Mohou to být klidně i lidé. Vlkodlaků moc neznám. I lidé mohou pomoci.
"Ha ha ha." Unikne mi tichý smích. To není dobré. Jacob zvedne svůj pohled ke mně. Uvidí díru v tom křoví, a tím pádem uvidí i mě. Rychle se proměním a běžím pryč. Jinak by mě dostal. Ale teď zase uslyší mé myšlenky. Na to jsem nepomyslela...

Z POHLEDU EDWARDA:
"Chce tebe Edwarde." Řekne Jake.
Jak mě? Ona mě snad miluje? Já myslel, že už je to za námi. Nechápu to. Jsme kámoši.
Bella od nás odvrátí hlavu.
"Bello." Chytnu ji rukama za tváře a otočím si ji směrem k sobě.
"Já miluju jenom tebe. Za nic na světě bych tě nevyměnil. Jsi teď můj život- chápeš?"
"Taky tě miluju." Šeptne.
Jacob se k nám otočí zády a já toho využiju.

Chytnu Bellu kolem pasu a přitáhnu si ji k sobě. Chvilku se na sebe jen díváme, užíváme si pohled toho druhého.
Poté se políbíme a když nám dojde dech, odtáhneme se od sebe, opřeme se o sebe čelem a usmíváme se. Protože právě teď, jsem tu s upírkou, kterou nadevše miluju.
A ona s člověkem, který ji také. A tak to má být. Leda, že by to něco pokazilo...
***
Z POHLEDU JACOBA:
Radši se otočím. Nehodlám je rušit.
Nevnímají okolí kolem sebe. Jen toho druhého. Proto neuslyší tichý smích, který vychází z nedalekého křoví. Pohlédnu tam, a co nevidím! Díru, a v ní Amandinu hlavu.
Tak ona si dovolí nás ještě poslouchat? Za to zaplatí holčička!

Proměním se a rozeběhnu se za ní. Ona to však stihne udělat také, takže je napřed.
Vybuduju si armádu. To není špatný nápad, děkuju Jacobe. Nebo alespoň seženu nějakou skupinu, co mi bude věrná. Já ho dostanu! Miluju ho a musím ho mít. Je jen můj, ne Belly. Je můj! Brzy, brzy ho budu mít... bude můj. Určitě.
Co to? Okamžitě se zaseknu tlapama do země. To ne! Musím Bellu a Edwarda varovat. Ona, je schopná všeho. Vsadím se, že se jí to podaří. Změním tedy směr a vracím se zpět k našim hrdličkám. :)
-------------------------

Vím, nepřidávám časti moc často, ale vážně to nestíhám. :(((
Snad se vám tahle líbí ;)
Brzy chystám taky nějaký zvrat, takže se nebojte, že tam pořád bude miluju tě a miluju támhleto :D :3
Děkuju za 14+K. ♡❤
Jste zlatíčka :-* *-*
A taky děkuju za votes a komenty. Jsem moc ráda, když tu nějaký zanecháte.

Zatím pá ^^ )*-*( Ananashka