STMÍVÁNÍ-naopak

Mučení

Z POHLEDU JACOBA:

"Jacobe! Jaku, vstávej!!!" Cloumá se mnou Bella, vyrušila mě z mého klidného spánku, za to zaplatí.
"Co je?" Řeknu otráveně a přikryju si hlavu peřinou. Ne, nebudu vstávat.
"Asi by tě zajímalo, jakou mi právě Am poslala fotku." Odkryju peřinu a ona mi podá mobil. Odemknu ho a uvidím Edwarda, ležícího na lavici. Am ho mučí!

"Jacobe... musíme mu jít pomoct."
Zašeptá. "Tak dobře, ale nejdřív musíme vymyslet plán."
...
Z POHLEDU BELLY:

"No, a takhle by to mohlo být." Řekne už nahlas Jacob, když mi dopoví náš plán.
"Jo, to je dobrý. Mohlo by to vyjít." Souhlasím. "Bello, začneme tedy zítra. Ale je ti jasné, že to nemusíme přežít?" Jak to dořekne, zadrhne se mi dech. Na tohle jsem nepomyslela. Ale ovšem s tím musím počítat. "Jo, jsem s tím smířená." Kývnu na to. "Dobře, tak tedy: To dáme!" Zakřičí.
Zmohnu se jen na přikývnutí, a usměju se.

Nějak mi není moc do řeči. Hlavně je nesmíme podceňovat, a neslavit dopředu.
"Jacobe... věřím nám... ale neslav dopředu." Vytknu mu to.
"Jojo, neboj," a už mlčí.

Z POHLEDU EDWARDA:

"Tak do toho." "Potrestejte mě." Řeknu.
"No, když tak chceš..." ušklíbne se Am.
Moje pouta na rukou i na nohou se začnou ode mě odtahovat, pomalu. Já se začínám roztahovat. Ještě to nebolí, ale brzy bude.
"Au!" Vykřiknu. Jsem až příliš napnutý, tělem mi projede palčivá bolest a já syknu.
Cítím jak jsem rudý v obličeji a tvář se mi zkroutí do mučivého výrazu.
Hlasitě oddychuju a po chvíli zase vykřiknu.

"Výborné..." řekne Am a vytáhne mobil.
"CVAK" vyfotí mě. To si mě jako ještě musí fotit!? "Aaaa!!!" Zase se napnu.
Když už si myslím, že horší to ani být nemůže, mýlím se. Ano, může.
"Křup..." uslyším. Zmateně a bolestně sebou trhnu. To byly moje klouby!!!

"Ne! Prosím, už to stačí!" Vykřiknu.
Am se na chvíli zamyslí, na mučivou chvíli.
"Tak dobře. Už to ukončete, už se poučil. Bude dělat, to co řekneme my." A s těmito slovy odejde z místnosti.

Ten sluha mě odemkne pouta a prudce mě popadne. Dojde se mnou k mé cele a prudce se mnou hodí o zeď. Dveře zamkne a odejde. Já se chytím za hlavu, do které jsem se uhodil a ucítím něco tekutého.
Podívám se na svojí ruku a mám ji celou červenou. "Sakra..." zamumlám.
Sundám si triko a obtočím si ho kolem hlavy. "Nemáš na tričko?" Ozve se za mnou.

Trhnu sebou, protože jsem to nečekal.
Podívám se na dotyčného. Vzadu v rohu, sedí dívka jen v bílém roztrhaném triku, má černé rozcuchané vlasy a kruhy pod očima.
Popraskané rty, všude škrábance a kamenný výraz. "A ty? Co nějaké kalhoty?" Vrátím jí to. Ona se ale zamračí a zaboří hlavu do dlaní.

"Promiň... já..." na chvíli se odmlčím.
"Jsem Edward Cullen. A ty?"
Zvedne hlavu. "Renée." Odpoví.
"Hezké jméno." Pochválím jí ho.
"Děkuju." Konečně se usměje.
"Kolik ti je?" Zeptám se.
Ale ona se místo toho zeptá: "Věříš na upíry?" "Jo, asi to bude znít divně, ale chodil jsem s dívkou, ona byla upír." Nevím proč, ani mi to tak divné nepřipadalo.
Rozšíří se jí oči. "Víš... já jsem taky upír."
"Aha. Těší mě." Odpovím. "Mě taky."

Zbytek dne jsme strávili tím, že jsme si vyprávěli o minulosti. Říkala mi, že se rozvedla a má dceru. Nechce mi říct její jméno, prý je to moc osobní, což moc nechápu, ale asi se mezi nimi něco stalo.
Neví kde se teď nachází.

Usínáme vedle sebe. Myslím na Bellu.
Co asi dělá? Chtěl bych být s ní.
Chtěl bych se s ní usmířit a obejmout ji.
Chtěl bych jí hladit a uklidňovat.
Ale nejde to, protože asi brzy umřu a už ji nikdy neuvidím. Ani ona mne.
Teď si určitě někde užívá, a na mě ani nemyslí. Přeju jí, aby byla šťastná.
Chci, aby si užívala život upíra.
--------------------

Ahojte!
Přeji Vám krásné prožití vánočních svátků.
Vím, tohle není žádný extra vánoční díl, ale nevadí. Snad se Vám alespoň trochu líbil ❤
Psala jsem ho rychle, protože teď nestíhám.
A chtěla jsem, abyste ho na Vánoce měli.

Možná bych někdy teď o prádninách měla stihnout ještě nejmíň jeden, ale neslibuju Vám to. Kdo ví co bude. ;)
Papá! :3 Ananashka <3♡