STMÍVÁNÍ-naopak

Veverka

Z POHLEDU BELLY:
Šla jsem Charliemu okamžitě říct, kdy Jacob přijede. Nevím proč, ale mám z toho takový divný pocit. Jako by se něco špatného mělo stát.

"Char-tati?"
"Ano Bells?"
"Jacob tedy přijede někdy přespříští týden."
"Dobře. I s tou jeho přítelkyní?"
"Ano."
"Tak vymysli kde budou mít pokoj, spát nepotřebují a že se těším."
"Jo, mám to promyšlené. Zatím ahoj"
"Ahoj Bello"

Potřebovala jsem se trochu provětrat, pročistit hlavu. Zamířila jsem do lesa. Vyběhla jsem, asi tak 10 vteřin jsem běžela lesem a potom jsem doběhla na naše lovecké místo. Docela by mě zajímalo, kde je Jasper. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale jediné co jsem zaregistrovala, byla maličká veverka, která si pochutnávala na oříšku. To by mě zajímalo, kde ho vzala.

Lehnu si na zem, na orosenou trávu, porostlou květinami a pozoruji nebe. Ta malá veverka si vedle mě sedne a dál si jí.
Když o tom tak přemýšlím, je mi jí vlastně líto. Má tak krátký, a jednoduchý život. Něco mě napadlo, doufám, že z toho nebudou problémy.

Skočím po veverce a přidržím si jí před obličejem. Kouká se na mě, jako kdyby se mě nebála, souhlasila se mnou.
Vycením svoje bílé špičáky. Teď už tam je i špetka strachu. Rychle jí kousnu do krku a ostoupím od ní. Pozorně jí sleduju.

Možná, že je u zvířat rychlejší proměna. Sotva jsem jí kousla a už jí bělá srst.
Po asi 5 minutách, je celá bílá, má temné černé oči, ledová a rychlá, silná...
Proboha! Vždyť já jsem narušila přírodu a ještě k tomu porušila Volturiův zákon do určité doby nikoho neproměňovat!! Co teď budu dělat? Přijdou si pro mě? Co na to řekne Charlie? Jsem blbá!

Mezitím veverka zmizela pryč do lesů,
narušit přírodu.
Do teď vyrovnanou přírodu.

Z POHLEDU EDWARDA:
Došel jsem domů. Bylo pozdě večer, všichni už spali. Šel jsem k ledničce, vzít si nějakou menší svačinu, jelikož jsem skoro celý den nejedl. Vzal jsem si džus a zapekl si narychlo jednoduché tousty. Usednu ke stolu a v klidu si přemýšlím. A hádejte o kom asi- o Belle Swanové.

Když jsem dojedl, chtěl jsem vstát a odnést talíř do myčky, když v tom na mě někdo zezadu skočil. "Mám tě!!!" křičí Emmet. Povalil mě na zem, a začal do mě bušit.

"Em-mme-tte!" vysoukám ze sebe. Emmet na mě na chvíli upře svojí pozornost.
"To jsem já, Edward." oznámím mu, jako by to bylo nad slunce jasné.
Emmet se zarazí, prudce se zvedne a pomůže mi vstát.
"Promiň, Edwarde. Já jsem tě nepoznal, v té tmě není nic vidět, fakt že jo. Myslel jsem, že se sem někdo vloupal, a že nám vykrádá zásoby, promiň." Rozsvítím a vidím jeho utrápený výraz.

"To je pohodě, vždyť se nic nestalo" objasním.
"Právě, že jo." řekne Emmet.
Stoupnu si směrem k zrcadlu, a ... jsem tam... JÁ. Překvapivě. Mám ale roztržený ret, monokl u levého oka, bledší kůži než obvykle a poškrábané ruce.

Hraju si na statečného. "To nic není".
"Že to nic není? Děláš si srandu Edwarde? Kdyby si mě nezastavil mohlo to být mnohem horší, než je!" vykřikne.
"Ale zastavil jsem tě" ještě mu povím a potom rychle vyběhnu schody nahoru do pokoje, osprchuju se a ulehnu do postele.
***
Druhý den:
Vstal jsem, vykonal raní hygienu, a sešel schody dolů. Všichni už vstali a právě se cpali palačinkama. Se slovy: "Dobré ráno" jsem k nim došel a ukradl jim je. Byli namazané nutellou a sirupem. Tím líp pro mě. Jednu jsem si strčil do pusy. Na to, se všichni zvedli a s naštvanými pohledy mě začali honit. Zdrhal jsem přes celé přízemí a přitom jedl.

Nakonec mě Alice podkosila nohy a já sletěl na zem. Talíř se rozletěl na milión malinkatých kousíčků, a zbylé palačinky se rozplácli na novém bílém huňatém koberci.
Všichni se začali hrozně smát, i když to k smíchu vůbec nebylo. Nemohli jsem od toho smíchu vůbec mluvit a bolelo nás hrozně břicho. "Cha cha chá!"

Nakonec se Alice rozhodla, že to uklidí, jelikož za to může ona. Všichni přikyvovali.

Z POHLEDU BELLY:
Po tom incidentu s tou veverkou, mi došel dopis. Sedla jsem si doma na židli a začala číst:
Vážená Bello Swanová,
dozvěděli jsme se, že jste nectila náš zákon, a že jste porušila pravidla.
Neproměnila jste však člověka, ale zvíře.
Bereme to jako experiment, nikdo to ješě nezkoušel.
Bude vám odpuštěno, ale pokud toto, nějak naruší přírodu,
budeme si muset dát schůzku.
Děkujeme,
se srdečným pozdravem Volturiovi

Dočetla jsem. Chvíli jsem zírala jen tak do zdi. Oni mi zatím nic neudělají!
Čekala jsem to mnohem horší. Je to skvělé!

Poté jsem šla dělat úkoly a myslela jsem na ráno, jak budu Edwardovi vysvětlovat, že nemohu pokračovat dále. Už to nejde,
ublížila bych mu. A to za žádnou cenu nechci! Nikdy! To radši umřu...
----------------------
Ahojte! Promiňte že jsem vynechala díl v úterý, ale psali jsem hodně testů a do toho mám ještě jiné aktivity. Je mi to líto, ale pochopte mě. Tahle část je taky tak trochu kratší, ale doufám, že se vám alespoň trochu líbila. Děkuju moc za 4+K ! Zatím se mějte! Ananashka <3