STMÍVÁNÍ-naopak

Konec

Seděli jsme na louce, při západu slunce.
Drželi jsme se za ruce.
Říkali jsme si, že budeme spolu v dobrém i ve zlém. Tak to musí být.

Podívali jsme se na sebe, nahnuli jsme se k sobě. Chytil jsem její tvář do mých rukou, a políbil ji. Tohle není konec. Naopak. To je začátek.
______________________

Edward:

Když jsem Bellu poprvé spatřil, hned jsem se do ní zamiloval. Vlastně jsem i věděl, že s ní to má budoucnost a že s ní mohu vždycky počítat. Nevadilo mi, že je jiná.. miluju ji takovou, jaká je. A to se nikdy nezmění.

Bello, ať jsi kde jsi, já si tě najdu. Přísahám na svou smrt. Bez tebe nemůžu žít. Doufám, že to tak máš stejně. Nehodlám zahodit jentak, naši minulost, nikdy se mi nedostaneš z mé mysli, pořád na tebe myslím.

A vůbec... kdo ví, jestli právě spím a nebo jsem vzhůru a sním?
...

Bella:

Edwarde. Edwarde Cullene. Laskavějšího člověka jsem nepoznala. Vážně. Moje láska k tobě se nedá rovnat ničemu... miluju tě a budu až do samého konce. Nedokázala bych tě opustit. Ať už tohle dopadne jakkoli, nikdy to nepřeruší naše silné pouto. Ty tvoje oči.. pořád na ně nedokážu přestat myslet. Utápím se v nich. Kdybych tě tak ještě jednou mohla aspoň chytnout za ruku... udělala bych pro to cokoliv.
________

Měli bychom být vděční, za to co máme, co se stalo a co osud chtěl, aby tak bylo.
Nevím, jestli si zrovna přál, abychom zrovna my dva- upír a člověk- byli spolu. Ale... my se osudem neřídíme. Sice naši situaci ponecháme náhodě a právě osudu, je ale jasné dopředu, že nejspíš nepřežijeme. I když osud nechce abychom byli spolu, my spolu budem. Jak se říká- ani smrt nás nerozdělí. Věřím tomu. Věřím v naší lásku.
Věřím v nás.

______________

KONEC