STMÍVÁNÍ-naopak

Problém

Z POHLEDU EDWARDA:
Ráno jsem vstal, vyčistil si zuby, umyl se a dal si lupínky s mlíkem a kakao. Jaspera jsem nemohl ani vidět a tak jsem se mu celý den vyhýbal. Po snídani jsem se rozloučil s rodiči a nasedl do svého volvíčka :D.
Vyjel jsem směr škola. Dneska jedu poprvý podle rozvrhu. Doufám že to zvládnu. První hodinu máme chemii, v druhém patře, uč. Biologie. Snad to najdu. Dojel jsem na parkoviště, vystoupil a zamkl auto. Namířím si to ke vchodu. Než tam ale stačim dojít, někdo mě zezadu popadne a strčí mě za roh. "Ale ale Edward. Včera jsi nějak rychle utekl, ne?" Jessica! "Ty mě už nech na pokoji, nemám zájem!" zařval jsem na ní a utekl do školy. Jako vážně? Já utekl do školy? No to mě podrž. Když jsem dorazil do třídy, učitel mě přivítal a posadil někam dozadu. A začala hodina. Docela to byla nuda. Asi po 10 min. někdo zaklepal a vstoupil. "Á slečno Swanová! Tak jakou pak máme dnes omluvu?" promluvil učitel. "Omlouvám se já... zaspala." "Dávejte si pozor slečno, ještě jednou a budete muset do ředitelny." A teď si běžte sednout.
A jediné volné místo bylo vedle mě, tak si Bella přisedla. "Ahoj." řeknu. "Ahoj" odpoví mi. "Tak zaspala jo?" zeptám se jen tak. "Jo slyšel jsi" řekne mi. Najednou se naše oči setkají. Koukáme na sebe navzájem a nic jiného nevnímáme. Vpíjíme se do sebe. Má je nádherné. Vidím se v nich. Ale vidím v nich i strach? Chtíč? Bolest? Nedokážu to rozluštit. Je tak tajemná. Nevím proč, ale nevěřím jí že zaspala. Vidím to na ní. Něco s ní není v pořádku. Ale co? O aha. Už vím. "Nosíš čočky?" bez rozmyšlení vyhrknu. "Ne, proč?" odpoví mi. To je divné. "No že minule jsi měla černé oči, a teď je máš zlatavě hnědé."řeknu. "Aha no to je tím že..."nestihne to doříct jelikož jí do řeči skočí učitel. "Slečno Swanová! Nevyrušujte laskavě prosím. Zklidnite se." "A-ano pane učiteli." odpoví mu. Nevím proč, ale najednou se mi chce strašně smát. "Je tu něco k smíchu pane Cullene?" Co mám asi tak říct? Nic jen jsem asi divný pane učiteli. Proboha. To by to dopadlo. "N-ne!" podaří se mi ze sebe vysoukat. Bella se na mě podívá vražedným pohledem a ucítím prudký náraz do hlavy. Zase psychický! Musím se za ní chytit. "Dost co to je za divadlo Cullene! Chci vysvětlení!" zahřmí učitel. Teď se zasměje Bella. A náraz náhle přestane bolet. "Omlouvám se, je mi nějak blbě." Nic lepšího jsem v tu chvíli nemohl vymyslet. "Dobře, běžte si opláchnout obličej, a kdyžtak zavolám vašim rodičům." řekne učitel. Já nasupeně odejdu na WC, ale musím po cestě dělat že mě to bolí. Dojdu na WC, opláchnu si obličej a uslyším zvonění. Chystal jsem se vyjít, ale zastavili mě ženské hlasy. "Ten Edward! Chudák, co má asi s tou jeho hlavičkou? A jak se mu Swanová smála! To není pěkné! Já jí nesnáším! Edward je ták hezkej! Ta jeho postava a celkový vzhled! Prostě k nakousnutí! No hele, co kdybychomněkam zašli? Na nákupy, kadeřnictví a uspořádáme mejdan..." Potom odešli. A sakra! Já jsem na dámách!
***
Když jsem se nějakým zázrakem dostal pryč, šel jsem ke své skříňce. Dnes je úterý, což znamená, že máme jen 2 hodiny. A já z té druhé už stihnu asi jen půlku. A nechce se mi tam chodit. Vždyť to nemá cenu, je to hudebka a jak to mám vysvětlit? Ne, nepůjdu tam. A tak si sednu na lavičku, a najedu přes mobil na FB. Po té půl hodině, zazvoní a žáci vycházejí ze tříd. Když se tak koukám najednou uvidím Bellu... a JASPERA!
Z POHLEDU BELLY:
Když skončí hodina, na kterou se Edward mimochodem neuráčil přijít, zezadu mě překvapí Jasper. "Ahoj Bello! Jaká byla hodina?" "No dobrá." odpovím mu. "A kde máš brášku?"nedá mi to a zeptám se ho. Vím že to není jeho pravý brácha, ale oni si tak říkají. "Myslíš Emmeta? Ten je támhle!" řekne a ukáže na Emmeta. "Ne Jaspere, ty víš moc dobře koho myslím." řeknu trochu naštvaně, protože se docela o Edwarda bojím. On to cítí. Když mu vlezu do hlavy. A nebyl na hodině. "No víš Bello, my se včera pohádali. Nevím ani kvůli čemu. Byl na mě hrozně naštvanej a teď se mnou nemluví a já s ním taky ne." "Aha." řeknu mu. A najednou zahlédnu Edwarda sedícího na lavičce, zírajícího na nás, krutým pohledem. Jasper se k němu vydá, Edward vstane z lavičky a chvíli na sebe koukaj. "Co tě žere Edwarde? Už se konečně vzpamatuj!" vyjede na něj Jasper. "Já? To spíš ty!" zařve zase Edward. "Proč já?!" zeptá se Jasper. "Protože posledních pár dní trávíš jenom s Bellou, Alice je na tebe naštvaná, ona tě pořád miluje a nezapomeň, že ty u nás žiješ a že nemusíš pořád dolejzat za Bellou!" dokončí svojí řeč Edward. Jasper není schopen slova. Po chvíli řekne: "Tady nám někdo žárlí." "Pomysli na Alice, jak jí asi je?!" promluví Edward. Když to vypadá že se tam navzájem pozabijou, vcítím se do Jaspera a nasměruju ho směrem pryč. "Co to děláš? Kam si myslíš že jdeš?! křičí Edward. Doběhne Jaspera. Ale to už to nevydržím a chytnu Edwarda a odstrčím ho od Jaspera. Bohužel větší silou než jsem měla původně v plánu. Letí od nás pořád dál a dál. A tak se za nim rozeběhnu. Stihnu ho chytit. "Jsi v pořádku?" zeptám se ho, nadržím ho v náručí. "J-jo s-snad." zakoktá. "Až na to že jsem se trochu odřel o zeď jak jsem letěl." řekne a mě zamrzne hlava. "Ty si neletěl!!!" zařvu na něj. "Ale ano letěl!" hádá se. "To se ti jenom zdá!"řeknu. "Nezdá!" "Zdá!" "Ne!" "Ano!" Nakonec řeknu: "Zdá se že si se uhodil pořádně do hlavy. Odvezu tě na ošetřovnu. Popadnu ho. "Já vím co jsem viděl." řekne a poté upadne do hlubokého spánku.
1000 slov! To je rekord! Ahoj všichni! Doufám že se vám kapitolka líbila. Mějte se! :) :3