STMÍVÁNÍ-naopak

Chcíplo mi auto!

Z POHLEDU BELLY:
Ráno jsem popadla svou tažku do školy, a seběhla schody dolů.
"Tati, jdu do školy!"
"Tak si to užij Bels!"
"No díky no."

Vyjdu ze dveří našeho domu, a nasednu do svého náklaďáčku.
Zapnu si moje staré rádio, a naladím ho na nějakou stanici.
Je mi jedno kam, hlavně aby tu nebylo takové ticho.
Rozjedu se po ještě stále kluzké silnici, směrem ke škole.
***
Zaparkuju na parkovišti, vystoupím a zamířím ke vchodu.
Jdu pomalu, i když mám potřebu běhat.
Najednou mi cestu zastoupí Alice.

"Ahoj Bello, jak si se měla?"
Vypadá to, že se jí přihodilo něco dobrého,
jindy se takhle nechová.
"Dobře a ty?" zalžu. Nechci jí říkat, že jsem udělala docela dost velkou chybu.
A tou je, že jsem políbila Edwarda.
Vždyť by to ani nechápala!

"Já se měla báječně" řekla a zahleděla se nahoru do nebe. Zataženého mraky.
"No povídej" pobídnu jí.
"Dali jsme se s Jasperem zase dohromady, bylo to velice romantické" řekla.

"Já vím, byla jsem u vás a viděla jsem vaše propojené ruce" vysvětlila jsem jí.
"Aha promiň, asi se opakuju" omlouvala se. "Ne dobrý" řeknu.

Chtěla jsem už jít do školy, ale Alice měla ještě něco na srdci.
"Víš Bello, tak se mi zdá, že se Edward do tebe zamiloval. Víš, kdykoli ho vidím, nevnímá realitu, žije v představách. A kdykoli vidí tebe, najednou, jakoby se znovu narodil. Já si myslím, že bys to měla vědět, možná to už víš, ale podle mě bez tebe nepřežije. Líbilo by se mi, kdybyste se dali dohromady, ale je to na vás, samozřejmě." Podívala se s nadějí na mě.

"Už musím jít" vymluvila jsem se na tu největší kravinu, co mě napadla.
A než se naše milá Alice nadála, lezla jsem už do školy.
***
Přišla jsem do třídy, sedla jsem si do zadní lavice. Koukla jsem se, co máme za hodinu.
Biologie! To né, Edward! On se mnou sedí!
Alespoň to budu mít za sebou.

O 5 minut později:
Hodina začala a on pořád nikde.
Nemohla jsem se pořádně soustředit.
Musela jsem na něj pořád myslet.
Na to, jaké měl rty. Ááá...
Ježiši ne! Vzpamatuj se, Bello.
Nemůžeš na něj myslet, musíš na něj zapomenout. Tak je to správně.

"Slečno Swanová? Dáváte pozor?"
zeptal se mě dnes učitel už snad po desátý.
Ztrácela jsem nervy. Chtěl jsem mu odpovědět, když v tom někdo zaklepal.
"Dále" řekl učitel.
A do třídy vešel... Charlie.

Ne, dělám si srandu. To by byl horor, mít otce ve škole, ve vaší třídě.
Byl to... ON.

Z POHLEDU EDWARDA:
Jelikož jsem byl celý od palačinek, co jsme měli k snídani, šel jsem se umýt a převléci.
Hodil jsem na sebe košili, džíny a sako.
Nasedl jsem do volva. Nejvyšší čas vyjet.

Ale jako na potvoru, se mi vybila v autě baterie. Sakra!
Všichni už do školy jeli napřed. Co budu dělat?

Chodil jsem sem a tam už asi 5 min. a přemýšlel nad tím.
Dospěl jsem k názoru, že budu muset běžet a použít lesní zkratku.

Jsem to ale chytrý! Rozeběhl jsem se k lesu.
S těžkou taškou to asi není moc ideální, ale nevadí. Já to zvládnu! Doufám.
***
Už běžím několik minut a stále mám před sebou pořádný kus cesty.

O hodinu později:
Vypadá to, že jsem se asi ztratil. Super.
Najednou přede mnou zahlédnu Jessicu.
Ta mi tu ještě chyběla!
Otočí se a zamračí se na mě.

"Nemáš být náhodou ve škole?" ptá se.
"Jo, chcíplo mi auto." odpovím.
"Aha tak to jo, nechceš svézt?"
"Jak svést?" nechápu.
"Už si mě přeci viděl, ne?" ptá se.
Já jen pokrčím rameny.
"To neva, vše je jednou poprvé" řekne.
Nechápu to.

Najednou se přede mnou promění.
Celou dobu na mě kouká.
Skočí do vzduchu, narůstá jí srst, její oblečení se roztrhá a spadne na zem, a najednou má vlčí podobu.

Dopadne na zem všema čtyřma.
Kývne hlavou, jakože mám na ní naskočit.
Podívám se na ní pohledem "really?".

Najednou se mi v hlavě rozezní:
"Naskoč Edwarde, no tak."
"Budeš tam v čas"
"Stihneš to"
"Neboj se"

Já a bát se? Jsi v pohodě?
Vykročím k ní. Zkoumavě na mě hledí.
Naskočím na ní a ona se rozjede směrem ke škole.

Jedem hrozně rychle, je to úžasné.
Vítr mě šimrá do obličeje.
Na rtech mi pohrává úsměv.
Tu jízdu si užívám!!!
***
Dojedeme ke škole a já z ní slezu.
"Díky" jenom řeknu a běžím do školy.
"Počkej!" ještě na mě volá.

Ale já už jí nevnímám. Teď se soustředím jen na jediné. A to je: Bella.
Tohle jedno slovo se mi neustále přehrává v hlavě. Copak mi asi řekne?

Vkročím do třídy a pohled mi hned padne na Bellu. Vypadá to, že nevnímá.
Ale jakoby pocítila na svém obličeji můj pohled. Zvedne ke mě své nádherné oči- dnes krásně světlé. To je zvláštní, ale hezké.

"Proč jste přišel pozdě Cullene?"
"Já zaspal" zalhal jsem.
Nebudu mu tu vykládat o tom, že jsem jel na vlkovi, protože mi chcíplo auto.
No ale vážně! V jakém to žiju světě?
"Sedněte si" přikáže učitel.

Poslechnu ho a jdu si sednout vedle Bells.
Jeho nudný výklad neposlouchám.
Zato Bella si dělá poznámky.
Jakoby se chtěla od něčeho oddálit.
Víte, jak to myslím.
Jakoby se něčeho bála a nechce to udělat.
No, už se těším, co mi ale řekne.
***
Hodina skončila, a já vyšel ven ze třídy.
Hned po mě vyšla Bella, ale ani se na mě nepodívala. Co jsem udělal?

Šla ode mě směrem pryč. Rozeběhl jsem se za ní. Chytnul jsem jí ruku, chladnou, a tím jsem jí donutil se na mě kouknout.

"Co se děje?" zeptá se.
"Proč si včera tak rychle odešla?"
----------------------------
Ahoj! Sorry, že je díl až dnes, ale je to kvůli povinnostem, a hlavně jsem čekala, až budu mít u minulé části víc jak 5 votů!
Myslela jsem si totiž, že nemáte čas to číst, a tak další nemělo cenu přidávat.

No nic, nebudu tady pořád něco kecat, tak se mějte a voteujte, komentujte a čtěte!
Papa <3 Ananashka :)))