9. Snapeova kobka plná přísad ✔

602 52 1
                                    

Celá udýchaná, rudá ve tvářích a přímo explodující vztekem jsem doběhla do Velké síně, kde Johanna při pročítání Denního Věštce dojídala talíř polévky. Většinu času při kvapném úprku že skleníků jsem neměla ponětí, kam vlastně hradem probíhám. Chodby se klikatily, rozbíhaly do všech směrů a za okny jsem pokaždé měla jiný výhled na okolí hradu. Nakonec jsem to několika minutách proplétání se po třech točitých schodištích vzdala a zeptala jsem se jednoho z brnění, kudy bych měla jít. Instrukce mi několikrát vřele zopakovalo, abych si je mohla zapsat na kus pergamenu.
Když jsem k Johanně doběhla, na lavici jsem odhodila brašnu s učebnicemi a dlouze jsem vydechla, abych si získala její pozornost. Vedle denního věštce měla rozložený bylinkářský atlas s velkým obrázkem mandragory na levé straně a pod ním měla zastrčený do půli popsaný pergamen; ještě než jsme dorazily na bylinkářství, říkala mi, že jí nikdy úplně nešlo se na hodinách soustředit. Tímhle opakováním jsem vyrozuměla, že NKÚ bere skutečně vážně. Johanna nevzrušeně vzhlédla od článku, do kterého byla po uši zanořená. Začala se soustředit na mě, její pohled plynule přešel z nevzrušeného do zaujatého.

,,Jestli se začneš smát, začaruju ti všechny sukně, které máš v pokoji, tak, aby měly nějakou odpornou křiklavou barvu." Varovala jsem ji dopředu, ono varování jí nějak nezabránilo v tom, aby se začala chichotat do rukávu.
S povzdechem jsem se naklonila pro talíř hovězího s rýží a pro pohár dýňového džusu; Johanna rozhodně věděla, že nemám sebemenší chuť trávit celé odpoledne nad očarováváním jejího oblečení.

Jak jsem do sebe házela oběd, chvíli jsem přemýšlela nad tím, že bych si dala čaj. Nakonec jsem si ale usmyslela, že mám sotva čas dojíst hlavní jídlo.

,,Co jsi kde prováděla? Venku zase prší nebo snad Protiva ukradl jednu z konví na zalévání? Vypadá to, jako kdybys vylezla z bazénu." Dostala ze sebe Johanna se smíchem. Na to jak se smála, jsem byla překvapená kolik toho ze sebe dostala. Slzy jí div nestékaly po tvářích a pobledlá tvář se jí zarděla, jak nemohla dýchat.

,,To je mi ale náramně vtipné," snažila jsem se říct bezbarvě, ovšem její pobavení mě skoro rozesmála taky. Nakonec jsem se usmívala před záplavu mokrých vlasů, které jsem měla naplácané v obličeji.

,,Venku není ani mráček. To udělal ten Weasley... Na druhou stranu musím říct, že jsem si to dost možná zasloužila." Posadila jsem se rovně a stáhla jsem si vlasy do culíku, aby mi voda neodkapávala do jídla.
Jak se má spolužačka stále náramně bavila nad tím jak jsem vypadala, moje oči sklouzly na její výtisk Denního věštce. Aniž bych musela cokoliv říkat, posunula mi ho po desce stolu a vydala se hledat vanilkovou zmrzlinu, kterou by zakončila oběd.

Dlaněmi a očima jsem pečlivě projížděla stránky a hledala jsem jakoukoliv zmínku o Siriusi Blackovi; protože by to znamenalo, že by ten článek mohl být o mamince.
Když jsem ale našla jen pompézní tabulku o současném stavu mistrovství světa ve famfrpálu, vzala jsem za vděk alespoň tu.
Od doby co jsme s mamkou odletěly z Francie se situace s body nijak výrazně nezměnila, což jsem nepovažovala za dobrou, ale ani za špatnou zprávu; oba moje oblíbené týmy měly pořád stejnou šanci na to, aby se dostaly alespoň do semifinále.

Jistě, kdybych chtěla být o kapánek chytřejší, mohla bych fandit Irům, protože ti celou tabulku vedli s výrazným náskokem - měli skvělou šanci dostat se do finále. Na úsměvu Alfréda Beana z Montroseských strak, který mi zdobil plakátem stěnu v pokoji, ovšem zkrátka něco bylo.

Zrovna když jsem se probírala složitou tabulkou, všimla jsem si, že celá Velká síň náhle ožila. Velkými okny do sálu začaly vlétávat sovy; měla jsem za to, že přesně tohle se dělo po ránu, především na snídani, ale Johanna zavrtěla hlavou.
,,Musíš myslet na to, že na snídani se tady všichni ráno nesejdeme. Většinou jsou to mladší ročníky, které dostávají poštu ráno; dopoledne jsi alespoň čilejší na čtení," vysvětlila mi s plnou pusou a dívala se na příval ptáků, kteří zaplavili celý začarovaný strop. 

Laughter Therapy // Prochází kompletní úpravouKde žijí příběhy. Začni objevovat