Laughter Therapy // Prochází kompletní úpravou

21. Čtveřice přátel

Kabinetem se dlouho neslo jenom poklidné ticho a zvuky toho, jak oheň pomalu polykal dřevo v krbu. Remus nechal to ticho ještě moment být, než poprvé promluvil. 
,,Když nad tím vším přemýšlím takhle zpětně, zdá se to všechno nesmírně dávno. Aby ne, je to pomalu sedmnáct let, co jsem poprvé prošel branami tohohle hradu," zavzpomínal a přes oči se mu spustil závoj vzpomínek. 

,,Nikdy jsem si nemyslel, že si tu najdu přátele. Byl jsem totiž docela zvláštní dítě, víš? Když jsem šel ke klobouku, skoro se mi podlomila kolena; nakonec mě ale klobouk zařadil do Nebelvíru. A tam jsem si také našel své nejlepší přátele. Byli jsme čtyři," zvedl ruku, aby jména odpočítal. 
,,Byl jsem tu já," zvedl první prst. ,,James Potter," zvedl druhý prst. ,,Peter Pettigrew," zvedl třetí prst. U toho posledního se na moment zastavil a podíval se na něj. Znovu se melancholicky usmál. ,,A samozřejmě, Sirius Black. Byli jsme pěkná kvítka, ale... O tom poslouchat moc nemusíš, ještě bych tě přivedl na nějaké zcestné nápady." 

,,Nejsem Fred a George Weasleyovi." Pronesla jsem tiše. Byl to špatný vtip, ale už jsem se do jeho vyprávění začínala nořit natolik, abych řekla něco jiného než nabručené zamručení. Remus na to odpověděl malým úsměvem a poraženým přikývnutím. 
,,Ovšem že nejsi. I tak ovšem všechen můj čas, který jsem věnoval studiu uvnitř této školy, necháme být. Větší váhu má příběh, který se odehrál poté," Remus tiše vydechl a zase se zamračil přímo do plamenů. 

,,To už jsi byla na světě ty, byl na světe Harry, jeho přátelé a všichni, které ve škole můžeš  vidět na chodbě. Byli jste malincí tak, že byste se vešli do náruče. Jak jistě víš, jistý černokněžník se svými posluhovači v Godrikově dole zavraždil dva vyjímečné, báječné lidi; kromě spousty dalších skvělých kouzelníků a čarodějek," ,,Jamese a Lily Potterovi." Doplnila jsem šeptem a poprvé jsem se napila horké čokolády. Viděla jsem, jak se profesoru Lupinovi utvořily v koutcích očí slzy, které nebyly moc daleko od toho, aby se mu svalily po tváři.
Stejně jako všichni znali Harryho Pottera, chlapce který přežil, tak znali i jeho rodiče a to, jak Harry jako nemluvně porazil samotného lorda Voldemorta. Vyprávěli nám ten příběh už když jsme byli malí, abychom věděli, co mohlo být a nebylo. Byla to legenda, pohádka před spaním nebo příběh, který sloužil k postrašení zlobivých dětí. Jména Potterových znali kouzelníci a čarodějky všech věkových skupin. 

,,Správně. Je tu víc věcí, které se v tu dobu odehrály o kterých nevím já a o kterých ti ani nesmím povědět, řeknu ti ale tohle. V tu dobu jsme všichni byli stále skvělými přáteli; tvoje mamka, která je o dva roky starší než my všichni, se akorát vrátila na ministerstvo, bylo to sotva rok po tom, co se vdala za Lucase. Sirius se potloukal životem, jak pro něj bylo zvykem. O Peterovi jsme skoro nevěděli, ale věděli jsme, že ať je kde je, je naživu. A James s Lily právě měli malého Harryho. Na pár měsíců se všechno zdálo v pořádku... Pak se ovšem něco stalo," polkl.
,,Do dneška si pamatuji, jak mi to tvoje máma všechno zatepla vyprávěla. Objevila se na mém prahu, ubrečená, skoro ani mluvit nemohla. Nejdřív začala zmateně motat páté přes deváté a neuvěřitelně vyváděla. Když mi to ale řekla, skoro mi to vyrazilo dech; Sirius zabil dvanáct mudlů jednou kletbou a k tomu doslova rozmetal Petera na malé kousky. Sama ho zatýkala. Ne protože byla tím nejlepším bystrozorem, o tom žádná; Popletal ji s sebou vzal na místo činů jako štít. Věděl totiž, že se s námi přátelila a Zoe byla právě po ruce... V nesprávný čas na nesprávném místě," v ten moment už mu slzy pomalu kanuly po jedné z tváří. Rozklepanýma rukama si přisunul šálek k ústům, aby se napil. 

,,Řekla mi, že se vzdal bez protestů. Bez boje si před ní klekl na kolena, když mu mířila hůlkou do obličeje. Popletal nechtěl nic vědět, nechtěl se Blacka na nic ptát, nechtěl s ním mít nic společného; jen díky dvojí mamce na ministerstvu existuje spis s výpovědí o tom, co se tu noc mělo vlastně stát. Popletalův názor by nic na tomhle světě nezměnilo, ale to ona moc dobře věděla - dělala to kvůli mně. Chtěla, abych slyšel, co se té noci stalo a Zoe to potřebovala vědět taky," v ten moment Lupinovi bolestný výraz na srdci zase ztuhl. 
,,Vrátila se druhý den odpoledne. Už z toho jak se tvářila jsem poznal, že je něco zle. Jakmile se zavřely dveře a ona si byla jistá, že nikdo neposlouchá, začala o překot blekotat, že je nevinný. Že to neudělal. Že prý mu do pití nalila veritasérum," zasmál se štěkavě.