Laughter Therapy // Prochází kompletní úpravou

3. Zmatky v Děravém kotli ✔

Probudila jsem se až když bylo slunce vysoko na obloze. Posadila jsem se a zatímco jsem si snažila protřít oči, nechala jsem si tlustou, péřovou deku pomalu sklouznout na nohy. Na to, že byl relativně teplý, letní den (což jsem poznala podle dokořán otevřeného okna) bylo pod peřinou velmi příjemně. Všimla jsem si dokonce, že ze mě mamka dovedla sundat jak plášť, tak i boty, takže jsem si s tím nemusela vůbec dělat starosti. 
Ona ležela na druhé posteli v pokoji a spala ještě mrtvolnějším spánkem, než jakým jsem do toho okamžiku spala já. Musela být po setkání s ministrem Popletalem příšerně unavená.

Na nočním stolku mezi našimi postelemi, položené vedle lampy, ležely dvě vysoké sklenice zlatavého nápoje s tlustou vrstvou bílé pěny, ze kterého se stále valily obláčky páry. Překvapovalo mě jen to, že ten máslový ležák, který nám Tom přinesl už ráno, byl ještě v tu chvíli horký. Bolelo mě břicho - nejen z toho všeho, co se dělo, ale i z toho, že jsem naposledy jedla to odpoledne, kdy mamka přiletěla z práce dřív. A tak jsem se rozhodla do ležáku okamžitě pustit.
První loknutí bylo malé a opatrné, jako vždycky, když něco zkoušíte poprvé. Chuť to mělo ale tak příjemně sladkou, že jsem ani nemrkla a měla jsem v sobě víc, než polovinu sklenice. Dál jsem seděla na posteli a dívala jsem se, jak slunce kreslí na protějším okně duhové odrazy, které hrály na stěně v pokoji.

Pak jsem konečně přišla na to, co mě vlastně probudilo.
Peštík seděl na svém stojanu těsně vedle okna a vrkal, protože měl vedle sebe položenou hromádku čerstvě přinesených dopisů a očividně očekával nějakou odměnu. Sovy byly občas ten nejhorší budík na celém světě.
Nechtěla jsem, ale nakonec jsem se zvedla a z kufru mu vyndala jednu mrtvou myš. Podržela jsem myš tak, aby si jí mohl vzít do zobáku, na kterém jsem po nakonec pohladila s tím, jak jsem brala poštu do rukou. 

Dalším důvodem mého budíčku byl hluk na chodbě. Nevěděla jsem co se tam dělo, ale někdo se tam pěkně vztekal a dohadoval, a docela často se tam ozývá slovo odznak a Primus - a to dupání, pro pána krále. Když jsem se do toho zaposlouchala, znělo to jako docela vtipná hádka, ale moje zvědavost ohledně pošty byla přece jen větší. Vzala jsem oba dva tlusté dopisy s mým jménem mezi prsty- Byly zapečetěné voskovou pečetí, kterou jsem do toho dne neviděla. Snažila jsem se je pořádně prohlédnout, ale ani zbytek dopisu mi neodhalil nic dalšího.
Pod čtyřmi malými zvířátky v erbu bylo napsáno Draco dormiens nunquam titillandus, čemuž jsem ani za mák nerozuměla. Sedla jsem si na postel, spolu s poloprázdnou sklenicí máslového ležáku a otevřela hubenější obálku. 

Už z prvního odstavce jsem uhodla, že mi Peštík přinesl dopisy z Bradavic. Mamka měla pravdu; skutečně se mnou začátkem dalšího školního roku už počítali. 
Vybavila se mi věta, kterou mi řekla. V Bradavicích se dostane pomoci každému, kdo o ni požádá. Vymyslela to sama, nebo jí to někdo naučil? Byla jsem zvědavá, takže jsem se dala do četby dopisu, zcela očividně psaného na psacím stroji.

Vážená slečno Calighanová, začal dopis jemným tiskopisem.

vezměte prosím na vědomí, že nový školní rok začíná prvního září. Spěšný vlak do Bradavic odjíždí z nádraží King's Cross, nástupiště devět a tři čtvrtě, v jedenáct hodin.

Žáci pátého ročníku mají o stanovených víkendech povolené návštěvy vesničky Prasinky. Požádejte prosím rodiče nebo poručníky, aby potvrdili své svolení podpisem přiloženého formuláře.

Dále si dovoluji informovat o věci vašeho zařazení do jedné ze školních kolejí, které proběhne prvního září ve Velké síni bradavického hradu. Žádáme vás o standardní kouzelnický hábit a slušné civilní oblečení.